Mistrovství vesmíru, jak Kolíkáč nazval letošní „poslední kaši“ na bájném Šternberku, byla to skvělá sobota, která měla jen jedinou chybičku – zase jsem neuvisel čelo … U hospody Na Slovanech to nejprve vypadá na docela pohodovou vyjížďku, ale když zbystřím krom matadora Líby Janouška i rakeťáky Nežerku, Michala Koubíka, Přemka Kuchaře a další, tak je zřejmé, že budeme hrát jenom druhé housle. Hnedka v kopci skrz Přišimasy nastupuje Líba, což bych od něj nečekal. Tepy vzlétají na 170, drtíme pily, Beeda si teda ještě neodpustí poznámku, že nemám šlapat jak Sáblíková. Líba tancuje nad sedlem a maká až na Hradešín, kde ho sjedeme, ale rovnou jde dopředu Nežerka a za ním dvojička. Tempo je vražedné, k Doubku se fakt letí, Míra Zbuzek tahá jako ďas, v hupu před obcí konečně dotáhneme uprchlíky a relativně normálně se dojede přes Žernovku do Mukařova, kde protneme zajištěnou hlavní a v tempu stoupáme magnetem na Struhařov. Hm, dneska to nevypadá na propagační únik s Radimem Skálou jako na Klikáčích, na to jaksi nemáme. Michal Koubík roztáčí svá nová kola, stále se držím spíš vepředu a překvapuje mě, že tu jsou snad všici, co odstartovali! Přitom se fakt letí, v Třemblatu projedeme semafor na červenou a chvíle orazu před Ondřejovem. Najíždím si dopředu, ostrá levá, čekám nástup, ale nic, Nežerka si shodí na malou, ohlíží se co jako bude, ale z tohoto pro něj možná pohodového tempa, nikdo neodjíždí, což jedině kvituji. Nahoře se trošku přišlápne, nic zvláštního. V klesání do Chocerad se posilním, Léňa jde do úniku a to dole letíme k sedmdesáti. Krouhneme esíčko a překodrcáme kostky přes Sázavu. A je to tady, mačkám mezičas, jakmile zahnu doprava. 4,4km pravdy, Vodslivy, 207výškových metrů. Nežerka zrychluje, za ním Líba, Přemek a Michal Koubík. Zvedám se ze sedla, 53/21, šrot, jedeme dvacítkou v 8-12% úseku, hypnotizuji zadní kolo Kowarika borce z SP kolo, míjíme Léňu co to šmrdlá, já pořád ze sedla, úplně na sračky, ohlídnu se, za náma díra na pár autobusů, metám jámy, furt jsem v háku, furt jsem tam, v top 5! Blížíme se rovnější pasáži, chtělo by to přiložit, jenže nohy už nejdou, Nežerka tvrdí muziku, brečím na ocase, ještě si stoupnu, ještě tam vyždímu poslední watty a už jsem zase v prdeli … Cukli, malinko, jenže Nežerka nemá slitování, trápí za sebou tři vagónky a jaksi mu je buřt, že čtvrtej už ztratil. Pořád to drtím, Vestec, 53/19, stoupnu si do prudkého úseku, zas 53/21, ze sedla, na konci sedla, na sračky, svaly stehen pálí, mám pocit, že rukama urvu řidítka, ale ne, je tam 15sec zásek. Třeba někdo nevydrží, říkám si a krouhám zatáčku v lesíku, za mnou nikoho nevidím, na horizontu max 20sec, jenže úplně tvrdé nohy se jen pomalu roztočí a čtveřice letí vstříc vrcholu, kde je o 30sec dřív a to jsem debil horejšek ještě spurtoval na 53/21. Tak nic, 10:49min nestačilo, hodlám se posilnit, ale kondenzované mléko z Lidlu putuje krom mých úst ještě na ruku, omotávku a prostě všude možně, takže se nehezky lepím. No potěš koště. Zezadu se nechám sjet dvojicí. Nějak nejedeme, takže dole v Třemošnici přijede Léňa group s Běhounkem z Veloservisu. Kurňa, kdybych tak přežil Vodslivy, takhle jsem zase až ve druhé skupině čítající šest/sedm lidí. Brdek nekompromisně na velkou, v zatáčce si stoupnu a čekám, co bude. Jedu dál, tempo, na horizontu bych rád vystřídal, ale Léňa že prej jako né a ostatní taky nééé, tak zas zpátky na špic. Kurva závodíme, ne? Konečně mě někdo vystřídá, na chvíli, páč 12% stojku do Divišova umí na velkou jen někteří, na 53/19 i zabolela! Jsem v úniku a čekám, kdo se mnou pojede. Ztráta 1,5minuty co nám hlásí. Šuvada roztáčí vysoké Ritchey ráfky, ale za ním dolítnou všici, takže si ordinuji „voraz“ na třetím fleku a jsem schován za Léňou, který tam má s kompaktem málem španěla a vypadá, že mu co nejdřív vyskočí nohy z kyčlí, páč točí asi 110ot/min a do toho mu furt něco křupe v kole. No na zabití. Sjezd nic moc, lidem se nechce, ze Šternova to rozjíždí Šuvada a já se cedím dozadu. Na mostě jsme zase kompaktní a dle hesla „je třeba redukovat skupinu“ to hnedka rozjíždí Šuvada. Já jsem tepově nějak nízko, lehkost chybí, ale tu velkou tam nechávám a závěrečné serpentiny jsou v mé režii. Dávaj si, ale furt tam jsou. Co s nima? Chlápek z Cyklo Porg točí, nevypadá nejlíp, zvláštně řadí, moh by odpadnout. Jeho poněkud obstarožní Cannondale ovšem obsahuje power tap a 10kovou Ultegru. Hup k Zalíbené jdu zas na špic, tady je to s velkou na hraně, drobet fouká proti, ale hodlám jim trošku natáhnout držky, tudíž 53/21, zakousnutý v řidítkách, bolí to, jenže na horizontu se nic nezměnilo, 5vagónků za mnou … Zásek 6minut na čelo! Jsem už docela zataženej a nepomáhá ani Léňovo : „bolelo“. Do Ratají trošku cyklokros, snažím se vorazit, kostky, Běhounek z Veloservisu roztočí vysoké ráfky a nechává velkou! Tak to je masér, tenhle kopec dávám 39/21, jede se „jenom tempo“, nahoře chvilku zrychlím, ale pak zalezu a od myslivny hákuju Léňu se Šuvadou, kteří letí dolů do Talmberka. Kolem řeky hučí ráfky Ritchey, Šuvada ani nechce střídat, což je dobře, páč su rád, že si odfrknu v háku, speed přes 40km/h. Dolítli jsme až na nejnižší bod, krátký hup nad Sázavu to zkouší rozjet Běhounek, ale nemá to dostatečnou razanci, po odbočení za to na pár vteřin vezmu já, ale jen tak „na vycukání nepřátel“. Sjíždíme do Sázavy a kolem kláštera tam vsadím ještě nějakej wattík, sjezd riskuju, jsem v úniku, ale zase se sjedeme a teď společně točíme až do Skalice. Borci s vysokými ráfky to vždycky hezky roztáhnou, hlavně Šuvada je fakt mašina. Kostky nahoru zkouší Běhounek zleva nástupem, nechávám 53/19, ale kolo hopsá a nahoře mám co dělat. Ostatní jsou na tom ještě drobet hůř, zůstal tam Léňa, škoda. Ještě to zkusím na chvíli „zakotvit“, aby nás Léňa měl šanci sjet, ale není vůbec vidět, a tak se nechám vystřídat a postupně vzrůstající rychlostí stoupáme nekonečným údolím k Vyžlovce, kde vypadá Šuvada furt dobře. Nikdo neodpadá, takže to vidím na spurt, letos do kopce na Skřivany – asi 400m. Projedeme hlavní, padáme do Štíhlic, v proti hupu na Doubravčice (nejede se kolem smeťáku) za to vezmu, ale nikdo se nemá k odjetí, takže zase chvilka taktizování a průjezd rozsekanou obcí Masojedy. V lesíku nastupuje Běhounek, v sedle ho sjíždím, nechali jsme tam borce z Porgu. Dobrý, jsme čtyři, jedeme do Přišimas, prostřídám na ocas, čekám co bude. Zkouší to Běhounek, za ním Šuvada, jdu po něm, do zatáčky se nějak nevešel, rozjel to až do škarpy, asi drobet zbrzdil i Běhounka, takže já projel opatrně štěrčíček vnitřkem a hnedka šel ze sedla, 53/17, úplnej šrot, zatáhlé nohy mají dost, ale říkám si – teď nebo nikdy, 200m, furt jsem první, zezadu slyším Běhounka, podřadím na 19ku, ale kopec se srovnává, takže zpátky 17z, ještě se naposled zvednout a totálně zrakvenej projet cílovou čárou jako pátý. Tak aspoň malá satisfakce, vyhraný spurt. Líba Janoušek už se vykecává, Nežerka prej jel jak motorka a jen kontroloval, jestli mu neodpadaj. Za pět minut už dojíždí velká grupa s Mírou Zbuzkem, Kolíkáčem, Beedou, Kajmanem, … Nakousaným jablkem se hodlám umýt, ale moc se nevede, takže se i cestou domů pořád lepím k omotávce. Ale jináč gut, tohle je má oblíbená akce, jen škoda těch Vodsliv, já tam tak nerad prohrávám … garmin Šternberk