Rampušák- forma nic moc, tak jsem si to jel hlavně užít. V pátek večer pohoda v hospůdce, spal jsem celkem dobře. Na startu v první lajně, vyrazil jsem nějak svižněji a najednou deset metrů před balíkem, tak jsem si tam chvilku užíval cvakání fotoaparátů a pak zalezl :-) První kopec relativně v pohodě, jsem v první dvacítce, ve sjezdu pak ztrácím. Kopec přes Výprachtice ze začátku celkem dobrý, jedu kolem 180 tepů, to je taková hranice, kterou jsem schopen delší dobu vydržet. Pak se ale trochu zrychluje a to nejsem schopen akceptovat. Pomaličku odpadám a loučím se s vidinou přejetí Červenovodského sedla a dojetí až po kopec do Polska v balíku. Škoda, na konec kopce scházelo 1,3km, ale na víc nebylo. Na Červenovodské sedlo ještě honíme skupinu před námi, dojíždíme je až ve sjezdu do Červené vody. Pak už klasika, rovinky v Polsku jedeme asi v deseti lidech, nikoho před sebou nevidíme, ale balík nebyl daleko, Olin groupe tam ještě dojela, když balík čůral a Olina jsem ještě zahlídl ve stoupání na Červenovodské sedlo. Kopec na Černou horu s převýšením přes 500m jedeme celkem přijatelně, neodpadám a nahoru dojíždíme skoro všichni. Následný sjezd dolů jedu na jistotu, trochu v serpentinách se štěrkem ztrácím a ujíždí mi to i dole, rozbitá silnice s dírama ve stínu není nic pro mě. Dole tedy asi 300m ztráta, ale skupina moc nejede a bez problémů se tam vracím. Další kopec na hranice se nic moc neděje, jede se jenom tempo, cítím se dobře, tyhle mírné kopce mi sedí, tak zkouším trochu přitvrdit muziku a ostatní potrápit, ti na mně ale kašlou a jedou si v klídku svoje :-) Tak jenom přejíždím zpět do ČR jako první a následný sjezd si můžu užívat na prvním fleku. Ve Starém Městě stavíme všichni na chvilku na bufetu pro pití a mažeme dál, docela se střídá a jede. Kopec na Zlatý potok už naší skupinu naděluje. Tempo jede Martin Vala, za ním vrchařka Hanka Doležalová, pak já a Honza Bílek. Mám toho docela dost, na moment už se na to chci vykašlat a počkat na ty za mnou, ale nakonec jsem to přežil a dál jedeme ve čtyřech, ostatní jsme tam nechali. Hanka nestřídá, v tom větru s její váhou nemá na rovinách šanci, tak se točíme ve třech, občas dojedeme nějakého odpadlíka, ale delší dobu se s námi nikdo neudrží, jedeme docela slušně. Bufet ve Štítech nestavíme, kopec na Horní Studénky opět jede Martin Vala, ostatní jsme rádi že visíme, ale nahoře jsme pořád čtyři. Dál se točíme ve třech, ke konci před Tatenicema už toho má asi Honza Bílek dost a občas vynechává, tak už spíš jen ve dvou. Já už jsem taky dost okoralej, ale chci dojet alespoň pod poslední kopec, věřím, že nás nikdo nedojede, jedeme totiž hodně slušně a v posledním kopci klidně odpadnu. V nájezdu do kopce jedu první, trochu sil ještě je, ostatní na tom nejsou líp a tak to celé táhnu já. Honza někde v půlce kopce odpadá, Hanka spolehlivě visí, ta v kopci zkrátka neodpadne, očekávám atak Martina, ten se dneska jevil v kopcích nejsilnější, ale má toho už dost, jak v cíli říkal, tak byl rád že to za mnou vydržel. Nahoru dojíždíme tři, Hanka už ve sjezdu jede na pohodu, já dojíždím s Martinem dolů společně, spurt do cíle se nekoná, nechává mně jet. V cíli vzájemné podání rukou a poděkování, tak to má být. 45.flek z asi 100 lidí, 179,4km, 5:48, průměr 31km/h. Oproti loňsku to bylo trochu svižnější, všechny kopce jsem jel rychleji, na Zlatém potoce jsme byli o deset minut rychleji než loni a i celkový průměr mám o 1km/h lepší, tak celkem spokojenost. Oznámkoval bych se chvalitebnou :-) Aby to bylo na výbornou, tak bych musel dojet se skupinkou s Olinem, která dojela 6 minut před námi, na víc momentálně není. Večer už tradiční posezení v Herolticích v hospodě, bez toho by to nebyl ani Rampušák :-)