Po Sudetech, kde jsem viděla, jak mě Kotlářovi sjíždí, když jsem zůstala sama. Jsem kontaktovala Mika, který byl na závod přihlášený, zda by nejel se mnou. Domluvili jsme se na společné jízdě a vyrazili do Koutů. V pátek jsme se ještě jeli se Šeříkem projet. Na chvíli zašli na večerní tiskovku a do chrupoše. Ráno vyrážíme na start. Pěkně svítí sluníčko, tak to vypadá na konečně super počasí. Na náměstí se rovnáme vedle sebe tak už jako tradičně Strejda, já, Fousáč, Mike, Lenka Bartošová, Yetti, Kotlářovi a mnoho dalších. Startovní výstřel a úprk do kopce. Tento způsob startu mně moc nevyhovuje. Raději se chvíli rozjedu a potom do kopce. Už na vrchu kopce mám co dělat Péťu uviset. Dnes žádné moje překvapení na startu nebude a budu ráda, když je uvisím. Ve Výprachticích jsem dost v háji a všichni kromě Lenky přede mnou. Strejda zůstává s námi a snaží se nás dotáhnout do skupiny s Kotlářovými. Lenka se záhy chytá a skupinu si sjíždí a já stále nemůžu přesvědčit nohy, aby šlapaly. Strejda roztočil ve sjezdu nohy a pokusil se nás před vjezdem do Polska dotáhnout zpět. Před koncem serpentým nás jako dělová koule předjíždí Yetti a je hned o malinko veseleji, Přece jen ve 3 se pojede lépe. Na jednou koukám jako by se skupina přibližovala. Mike trochu úřadoval a kazil tempo Kotlářovým. Strejda se mě zeptal, zda mám sílu na dotažení a tak jsem zabrali a dotáhli skupinu. Jede nás cca 13. 3 RONAL, 4 VŠ, Lenka a pár nabalených závodník. Celou skupinu diriguje Luboš Kotlář. Občas se jede opravdu turistické tempo, ale nějak mi to nevadí, aspoň se mi nohy vzpamatují. Pěkně společně projíždíme rovinatou částí Polska. Doplníme zásoby v bufetu a začínáme stoupat. Moje hlava zase nebere, že bych měla 12 km stoupat a tak se modlím, kdy zase vypadnu z balíku. Cca v půlce nás předjíždí závodníci z krátké a strhávají sebou Mika. Nevadí. Je tu ještě Strejda. Na 8. km stoupání dostává Lenka malou krizi a odpadá. Strejda zůstává s ní a Luboš Kotlář nás začíná honit, ať zrychlíme, aby se Lenka nedotáhla. Musím se jich držet zuby nehty, abych nejela sama, ale kupodivu se nohy chytají a zůstávám ve skupině. Na dalším bufetu na nás čeká Mike. Hůrá, ale co to, Petra nezastavuje a jede s kolegou dál. No nazdar, měla jsem v plánu pojíst. Stačím nabrat jen ionťák a sprint za Petrou. Ještě že tu je Mike. Na hlavní silnici před Kouty se pokouší Luboš o únik, ale Petře se to nelíbí. Tak jsme svědky malé rodinné přestřelky. Na posledním bufetu je naordinována čůrací zastávka. Musím se tomu smát. Celou dobu co Kotlářovi pozoruji, tak mi to připomíná „profi“ cyklistiku. Podávání bidonu, jídla, dirigováni tempa balíku, … a teď i čůrací zastávka.:-D Připadám si jako na Giro. Je to zajímavý taktický boj. Jen jsme s tím s Mikem moc nepočítali.Vyrážíme na posledních 40 km. Zatím nohy jakžtakž šlapou, tak přemýšlím, jak se asi spurtuje po maratonu do cíle. V životě jsem tuto techniku neprováděla. Tato myšlenka byla bohužel předčasná. Druhé ze stoupání ukázalo, že je na tom Petra lépe a metr po metru nám ujíždějí. V údolí se nám to díky Mikovi podařilo sjet, ale poslední kopec byl rozhodující. 5 min zásek byl docela dost. Nedá se nic dělat. Musím ty nohy do těch kopců nějak přemluvit, aby jezdily lépe. Petře gratulace za super výkon v závěru závodu.
Všem klukům děkuji za spolupráci, byli jste skvělí :-)