Trošku jsem podcenil přípravu, žádný studování mapy a profilu, ani jsem nevěděl, jestli pojedu zkratkou terénem nebo oklikou po silnici, prostě jsme to nechal osudu. Hodně matně jsem si pak během závodu vybavoval místa, která jsme projížděli někdy před 10 lety s Honzou M., to se ještě moc nesmělo do vojenského prostoru, no taky jsme dostali jednou důtku od nějakého velitele v gaziku :-)
Dorazím i s rodinkou natěšenou na skákací hrad, trochu se rozjet a zaparkovat to vedle Kapra do 2-3 brázdy. Před nás pak nalítnou přímo z křesílek rozložených u aut adepti na celkové prvenství a už se jede. No docela hukot, loket na loket, rameno na rameno se vymotáváme ze Strašic a vjíždíme na lesní asfaltky vojenského prostoru. Trochu zmatku hned při vjezdu, ale stále si držím přednější pozice, Kapr sice už srdnatě odplul ještě blíže k čelu, ale já se gumuji za Líbou Janouškem, to by mělo pro mě úplně stačit :-). Je to slušná vřava, Líba už mi taky odjel, bohužel se prosévám, stále se utahující magnet letíme přes 35km/h., no to potěš.
A hele Honzis, Jirus, Dreamer jdou teprve přese mě, Dreamer ještě povzbudí, jo hochu, na toto tempo nemám :-( Ale kopec až teď vlastně začíná, Jirus začíná couvat, no zkusíme to. Ale nejde to, kde ten chlap koupil takovou formu, sakryš? :-) Tempově se překulit horizont a už se to sviští za dvěma bajkery, je tu i pozdější vítězka žen ve sparťanském dresu, Veloservis s Michalem Běhounkem a Tomášem Faltusem, se kterým jsem objel před týdnem Šternberk, jo to by mělo jít. A další brdek a Dreamer na dostřel! Jede nějak osamoceně, na rozdíl od naší grupy, která už čítá kolem 10 kusů, docvakl si nás i Radim Skála, tak to s úsměvem glosujeme, jo stejně jako před týdnem. Tak Dreamer by měl být náš ne? Ale ne, nějak mu chytly saze a v kopci nám mizí do skupiny, kterou měl před sebou.
Sjíždíme do Obecnice a je tu další kopec, a hele koho pak jsme to sjeli ... Ruda Kadlec z KPO. A nevypadá moc bojovně, ale zdání klame, jak poté zjistíme :-) Jede s námi i Milan Sýkora na historickém Colnagu, a hlavně on udává tempo na rovinách, v kopcích zase čaruje Michal Běhounek. Mně se jede dobře, kopce mi nedělají problém, ale sjezdy jsou tragické, navíc tady ty díry a štěrk, to je něco. Jednou mě i zachraňuje po sjezdu Ruda, který mě dotahuje do závětří grupy, díky! Radima jsme ztratili kvůli defektu, jak jsem se pak dočetl, a blížíme se na rozdělení tratí. A před námi rozeznávám dva sladké bonbónky, Dreamer a Jirus, tak ty musíme sjet! Ale bohužel rozdělení je tu, Dreamer a Jirus to točí do terénu, za mě dilema, jestli bajkerskou vložkou a nebo po silnici, řeší grupa ve které jedu, valíme to rovně po asfaltu. Tak uvidíme, kdo z koho!
A zase kopec, ale pak již krásný asfalt, kde točíme předpisový kolotoč, stále asi v 10 lidech, to je paráda. Trokavec, vesnička, kde se zase trasy spojí a Dreamer to prohulí kousek před námi, jede ve 3 lidech, máme asi kolem 100 metrů zásek, měli bychom je sjet. Vzadu se domlouvá Milan s Rudou, a Ruda do té doby hodně odevzdaný najednou ožívá a ve Skořicích začíná nastupovat a za ním se vydává Milan. Tak to ne, panáčkové, já chci taky za Dreamerem! Ale brdek s rozbitým asfaltem je pro mě osudný, už nedokáži reagovat na zvýšené tempo, navíc Milan to ještě Rudovi potáhne a jsou u Dreamera, já to ještě zkouším s Michalem Běhounkem, ale taky to najednou nejde. Do háje, to je škoda :-(.
Takže naše grupa rozervaná na cucky, navíc sjíždíme další jezdce, kteří zabloudili a omylem si to zkrátili, tempo se rozhodilo, vyčítám si, že jsem nechal Rudu odjet, ale prostě to bylo nad moje síly. Točíme ve 3 lidech, ještě v závěrečném šíleném kostkovém oraništi vidíme celou grupu před námi jako na dlani, ale v magnetu a navíc na tom povrchu, již nemáme sebemenší šance. Kapr povzbuzuje, ještě spurtuji neúspěšně s Honzou Vokounem, ale to již se vrhám do klubka klábosících za cílovou čarou.
Ale jo, bylo to skvělé, hlavně bez defektu a bez pádu, toho jsem se děsil nejvíce a jen minimální zásek na šumavskou Šlapku, to vždy potěší :-)