Po velmi krásném závodu v Beskydech se přesouvá cirkus maratonské série na Slovensko. Už ve Frenštátu se domlouváme s Lacem o možnosti ubytování v jeho Kocot hotelu. Před odjezdem nastává trochu zmatků, ale na závod se moc těším a už se nemůžu dočkat pátku a odjezdu na Slovensko. Tento závod se chystá být opět svátkem Orange ducha a tak se mám na co těšit. Ženská kategorie je pouze jedna, tak jednou půjdu na start bez stresu, zda dopadne pódiové umístění a můžu si Orange jízdu užít na plno. Dle dostupných informací nás bude dost na to, abychom si minimálně prvních 70 km užili. Kluci už se těší, jak budou diktovat tempo celému balíku cyklistů :-).
V pátek odjíždíme do Popradu. Někteří odjíždí vlakem dopoledne, jiní večer a Quit s Yetti autem. Na nádraží nás čeká Laco, který nás doveze k sobě domů, kde už po cestě odpočívá Yetti a Quit. Původní plán jet se zaprezentovat na kole ruší déšť, tak využíváme auta Quita a postupně se prezentujeme ve start závodu. Večer odcházíme na tradiční tiskovku a co nejdříve do pelechů. Spaní s ohledem na vysokou teplotu není úplně ideální a ráno si vyprávíme, jak kdo v noci strašil po bytě. Ráno se přidávají ke snídani Strejda a Dreamer a potom pomalu vyrážíme na start.
Na startu se pozdravíme s různými známými a čekáme na povel ke startu. Začátek závodu je dost nervózní, protože závodníků je poměrně hodně a na cestách je dost aut. Každou chvíli se téměř stojí na brzdách. Já díky tomu trochu ztrácím přehled kde jsou všichni Oranžoví, ale postupně kromě Yettiho jsme pohromadě a mažeme směrem na Štrbské Pleso a dále pod Huty. Kluci diktují tempo a snaží se Mika nadirigovat k plynulému tempu :-). Pod Štrbským Plesem míjíme Dreamera jak kontroluje kolo po pádu (je to škoda, že měl takovou smůlu :-(, ale hlavně že je bez zranění). Postupně dojíždíme i Yettiho s Kačkou Nábělkovou z Cyklo Chropyně. Skupina se rozrůstá a už jsme pod Huty. Kačka na Beskydu jezdila kopce moc dobře a vždy mi hned zmizela z dohledu, tak si říkám, jak to bude vypadat dnes. Dorážíme na Huty. Kačka je už na bufetu, ale ztráta není velká a z bufetu akorát odjíždí duo Kotlářových. Super jsme holkám v patách. Z Hut odjíždím s Pedrem a ten v dalších pasážích dělá, co může, abychom holky dojeli. Na 100. km se tak stává a jedeme v 7 členné skupině. Já a Pedro, Péťa a Luboš Kotlář, Kačka s manželem a ještě jeden závodník. Nejprve se ve špicích střídá Pedro a Luboš Kotlář, který si to nenechá líbit a vyzve zbylé chlapi k tahání špic. V této sestavě dorážíme do Zakopaného, kde v hrůzostrašném provozu prokličkováváme mezi auty do dalších kopečků (jak říkal Pedro brdků). V Zakopaném balík z různých důvodů opouštějí všichni domestici, a tak jedeme v dámském balíku směrem na Slovensko. Tuším, že Kačka na tom z nás bude do kopců nejlépe, tak se pokouším ve sjezdech i některých stoupáních holkám ujet. Pétě se mi odjet podařilo, ale Kačce ne. Když už to vypadá nadějně. V dalším kopci jede Kačka lépe. Před Smokovcem jedeme ve trojici Kačka, já a jeden slovenský závodník. Je to pěkně nepříjemné mírné stoupání, které vůbec neutíká. Víc než jedeme, bych řekla, že se motáme směrem k cíli. Těsně před cílem mi Kačka nastupuje a já nějak nenacházím morál ji docvaknout, škoda. Musím se tohle zmáčknutí naučit!!! Pravdou je, že přece jen v závěrečných úsecích více tahala špice, tak si 4.místo zasloužila více. Postupně dojíždějí ostatní Orange.
Před startem jsem doufala, že bych mohla závod zajet okolo 7h15. S cílovým časem 7h03 jsem spokojená. Určitě budu na Tatry Tour moc ráda vzpomínat.
Večer nás čeká pozávodní tiskovka, rozloučení s Dreamerem a Strejdou, kteří odjíždějí na noc do Prahy a ráno vyrážíme ještě na malé vyjetí a zpět do Prahy.
Všem moc děkuji za super víkend pod záštitou Orange ducha.
PS: Za tyto zážitky a ztmelení Orange skupiny na maratonech si největší dík zaslouží Laco, který již zrežíroval druhý krásný závod.
PSS: Teď koukám na výsledky. 11 min od podia. To je na příští rok výzva :-)