Přestože se účastním MTB maratonů už pěknou řádku let, tak na Sudety jsem se tak nějak nikdy nedostal. Ale letos se všechno se vším sešlo a stal jsem se účastníkem Sudet. Za těch pár let jsem přečetl něco reportáží a članků o Sudetech a všichni vyzdvihovali technickou i fyzickou náročnost tratě, kupodivu mně to vůbec neznerovózňovalo. Předstartovní přípravy proběhli v pořádku, až na to, že Ondřej (Kofola Sensor) se připravoval a připravoval až bylo 7:50 a my teprve odjížděli z Bishofsteinu. Silniční downhill do Teplice a za pozdní příchod jsme vyfasovali pozici úplně na chvostu tisíce závodníků. Kolem nás se to hemžilo \"krátkaři\" s nosičema, tesko kolama atd.
Startovní výstřel. Nic. Minuta. Nic. 2. minuta. Nic. A konečně se to začalo rozjíždět. 3 minuty manko a 900 lidi před sebou. Ale první kopec byl perfektní, předjížděl jsem co se dalo, ale držel jsem si takové tempo abych ke konci závodu nelitoval. V kopci jsem zahlédl Šutříka jak se statečně dere na vrchol kopce, pak mě předjel Tomáš (Atombike) i Ondřej. To příliš pozitivních myšlenek nepřineslo jelikož jeden z cílů na Sudetech byl porazit je oba. Ale přidat jsem odmítl a jel si svoje.
Díky tomu že Sudety jsou opravdu nahoru-dolu-nahoru-dolu a já je jel poprve, tak nedokážu dost dobře popsat co kde kdy a jak ve správném pořadí. Ale Ondřeje jsem dojel ješte vcelku brzo po nájezdu do terénu. Technika zatím extra potřeba nebyla a trať odsejpala celkem pěkně, bahno nebahno. Ve sjezdu jsem dojel a předjel dalšího z mojich dlouhodobých soupeřů a to Libora Císaře (Bikelive). Popřáli jsme si hodně štěstí a já pokračoval stále pln sil dál. Pak jsem poprvé ale zdaleka ne naposledy dojel a předjel Fanyho, což mě dost překvapilo, protože Fany jezdí jako drak a ani jsem se snim nehodlal porovnávat. Během závodu jsme si vystřídali pořadí vícekrat, až Fany neodolal čerstvě natočenému pivu na jedné ze dvou pivních občerstvovaček a pak už jsem ho neviděl, ale to bylo až o dost kilometrů dále. Ale musím smeknout nad jeho technickými schopnostmi, v technice mě ujížděl jak nic a to na tom nejsem až zase tak špatně.
A nahoru a dolu a nahoru a dolu. A Václav, sice jsem jel Sudety poprvé, ale s tratí jsem byl seznámen. Na Vaška jsem si troufal, ale bohužel realita byla jiná, ještě metr před Václavem jsem si špatně najel a přijel předním kolem ke kamenu který jsem prostě nepřejel. Holt smůla, příští rok znovu a lépe. Takové ty kamenité sjezdy dolu mě nešli úplně jak bych si představoval, přece jenom moje ručky posílené tak akorát ťukáním do klávesnice nejsou na delší drncavé a přesto rychlé sjezdy stavěné, škoda že nebyli o trošku víc techničtější aby se nedalo jezdit tak rychle :) .
Potkal jsem slečnu ze sodafresh za kterou jsem jel půlku Malevilu, kde mně nakonec porazila. Tentokrát jsem se bohužel za ní moc nesvezl, jelikož mi to stále jelo lépe než jsem čekal. Chlapík s dresem České Spořitelny zastavil na občersvovačce a místo kvalitních cukrů do sebe nasoukal jednu značky Malrboro, ale přesto jel více než svižně, stejně jako jiný chlapík na cyklokrosovém kole, kterému jsem až po dlouhé spolujízdě ujel v technice. Pak se poštěstilo a dojel jsem další svižnou slečnu a hned se jelo lépe, jenom na občerstvovačkách nestavila a pak sem ji musel dohánět, ale o to více motivace i následná odměna. Na asfaltu byla z mnoha závodníků jediná, která moje tempo udržela a vzájemně jsme si dopomohli až na vrchol Hvězdy. O té jsem slyšel hodně a byl jsem připravený ji jít. Sice kupodivu nevypadala tak strašidelně jak sem si ji představoval, ale po 100km už mně moc ruce neposlouchaly, tak jsem ji statečně seběhl. Pak jsem naskočil a nenacvaknul a jen tak tak že neměli fotografové další pád na focení, pak už to jelo pěkně, bohužel jsem slečně, která nakonec dojela 3. a 2. v její kategorii ujel a motivace lehce poklesla :) .
10km do cíle, tušil jsem jak to bude vypadat, dal jsem poslední tubu. Ondřej mě informoval, že u totemu nahoru až na \"bišík\", to byl kopec kde jsem si sáhl hodně hluboko. Víceméně od 40km jsem nemohl řadit malou placku, takže nohy už trošku boleli z těch silově vyjetých kopců a tenhle bolel tuplem. Věděl jsem, že bude brzo konec, tak jsem se kousl a i odjel skupince asi 6ti cyklistů co mě do kopce stíhali. V té nejprudší části byl poprvé morál né úplně tam kde by měl být, ale ještě více jsem se kousl, našel poslední zbytky vůle a když jsem viděl bílá stavení skrze stromy jako bych si dal Contadorovo speciální hovězí a začal jsem stíhací jízdu do cíle. Po asfaltovém sjezdu sem sice neutrhl zavodníka, kterého jsem na bišíku dojel. Ale jak se to trošku srovnalo, tak tempo neudržel. Dojel jsem dalšího, předjel. O něco níže jsem ve vracečce dojel dalšího ale ten chytil. Začal jsem plánovat taktiku do spurtu ale bohužel. Najel jsem si zevnitř do cílové rovinky a kolega měl o chlup větší rychlost, než jsem ji srovnal tak měl náskok asi 30cm které jsem nesjel přestože jsem se o to snažil sebevíc.
Ale závod dopadl na výbornou, krásná trať, pěkné sjezdy, pěkné výjezdy, kvalitní konkurence, super občerstvovačky, všechno klapalo jak mělo, chvalitebné značení (občas ty značky mohli být větši, ve větších rychlostech nebyli dobře vidět). Je vidět, že pan Čada se vyzná.
Jinak trošku z jiného pohledu. Tepy jsem držel celou dobu schválně na rozumné hranici, jenom jednou to trošku ulítlo. Sice ke konci už začali klesat, protože únava příjít musela, ale vyšlo to parádně a až do konce bylo sil dost a krize žádná. 3 Endura, 2 Carbosnacky, 1 Magneslife, 1 Voltage, hromada tekutin, sušene ovoce, houska se salámem, tuna banánu, 3 kelímky koly. Kolo jezdilo brzdilo, ale malá placka zlobila. Pláště drželi (Racing Ralph) a bahno nevadilo.
Super závod.