Po příjemném pocitu z Krušnotona a posledních našlapaných km v Kokořínském údolí jsem se na KŠ moc těšila. Loni se mi moc dobře jel Javorník a Zhůří, a tak se letos na tyto kopce moc těším. Svoji pomoc mi přislíbil Léňa a proslýchalo se, že i D!ablo možná přijede. S kluky by přejezdy mezi kopci mohly být velmi rychlé, až mám trochu obavu, zda si budu umět včas přibrzdit tempo. Trochu mi dělala vrásky předpověď počasí, protože já vedra moc ráda nemám a neuvěřitelně trpím v tretrách. Do soboty se ještě může ledacos změnit.
V pátek odjíždím se Strejdou a Yetti do Klatov. Ubytovali jsme se, zaprezentovali a probrali plány na závod na večerní tiskovce. Evidentně jsme s Léňou oba trochu nervozní, jak se nám podaří kalibrovat dvě velmi rozdílné výkonnostní úrovně, ale co, nejdůležitější je jakkoliv dojet a závod si pokud možno užít.
Ráno v 6.30 vyjíždíme s ostatními účastníky cyklojízdy na trať 255 km z klatovského náměstí. Počasí je pro mě ideální. Spíš chladněji a na vedra to nevypadá. Snad nebude pršet. Jen je škoda těch mokrých cest. Díky pomalejšímu začátku čela pole se mi daří jet s Kaprem, Kolíkáčem a ostatními zhruba na 6. mm potom raději vystupuji, abych toho později nelitovala :-)
Dál už jedeme s Léňou a D!ablem a ostatními, kteří se na nás balí. Nějak se mi to oproti loňsku zdá blíž. V Sušici jsme coby dup. Šimánov se mi letos jel docela dobře, ale něco oproti Krušnotonovi nehraje. Nejedu vůbec tak v pohodě. Jsem unavená jako po 200 km. Na Zhůří, na které jsem se těšila, to je největší trápení sezony. Je mi až trapně, jak na mě musí kluci čekat. Snažím se hlavu udržet v klidu, ale moc to nejde. Není mi vůbec dobře, chybí síla, energie, motá se mi hlava, občas se mi zamlží vidění a tělo jako by chtělo usnout. Je to pěkná bída. První pokus něco udělat byl na 2. bufetu, kde jsem si dala polévku a slaný rohlík. Jedeme dál, ale moc to nepomáhá. Vzpomněla jsem si na report Strejdy z Krušnotona, že při krizi použil šlehu. Jednu jsem sebou měla a tak jsem ji poprvé v životě použila a hle za pár km je to lepší a před Kvildou to už jsem zase já. Dost se mi ulevilo. Vůbec nevím, jak bych v takovém stavu ujela 160 km. Na Kvildě hlásí krizi Léňa. Do Srní to je s kopce, tak to snad přejde. Od Kvildy až do cíle to po rovinách pěkně letí. Léňa jel opravdu super a je moc velká škoda, že ostatní mu moc nepomáhali a jen se vezli. Na Srní nás dojíždí Petr Janda z RONALu. Koukla jsem, že je sám. Péťa s Lubošem vidět nejsou. Petr se k nám přidává a jako jediný se s Léňou na špici střídá. Do Klatov jsme přiletěli dost slušnou rychlostí. V cíli nás čeká D!ablo, který uhnul na 210 km trať a Kapr s Kolikáčem.
Cílovou páskou projíždíme v super čase 9.56. Léňo a D!ablo MOOOC DĚKUJI. Na Zhůří jsem se rozloučila s časem 10,30, který jsem chtěla zajet. Ještě zajímavější bylo umístění, podařilo se nám dojet na 37. místě z 106 odstartovaných lidiček. Klukům se moc omlouvám za ten výpadek ve druhé čtvrtině závodu.