Po euforii z Krále Šumavy 2011 jsem se na Mamuta docela těšila. Délkově a nastoupáním podobný závod (jsem si původně myslela), najeto podobně jako loni, tak snad vše dobře dopadne. Vyhlídky počasí nic moc. Že by se znova opakoval loňský KŠ. Už od středy tuším, že Strejda nepojede, což se v pátek potvrzuje. Začala jsem váhat, zda jet s nějakou skupinou nebo to prostě risknout a udržet se v nějakém balíku co nejdéle a potom se uvidí.
Sobota den startu. Ráno jsme se dopravili do Přerova. Počasí krásné, ale všichni tuší, že je jen otázka času, kdy se to změní. Na startu mluví o tom, že je možné trasu zkrátit, ale při své startovní nervozitě jsem tuto možnost nezaslechla. (Teď nevím, zda to bylo dobře nebo špatně). Kolem mě stojí samí známí Fenix, Fousáč, Josef, pan Minutka st., Mlhoš a Lenka. Fenix mě upozorňuje na konkurentku z kategorie. Popřejeme si pěkný závod a vyrážíme vstříc prozatím pouze trati a později vrtochům počasí. Už večer jsem se rozhodla riskovat a udržet se v nějakém balíku co nejdéle. Podařilo se mi to kousek pod Tesák (cca 25 km) potom už jedeme ve skupince asi 6 lidí, která se stejně ve stoupání na Tesák rozpadla. Ve stoupání už trochu lituji té zběsilé jízdy po startu, ale do cíle je daleko, ale je jasné, že kopce budou v mém podání velká bída. Asi v polovině stoupání mě předjel Aqua a nabídl mi spolupráci. Společně jsme dojeli až na rozbočení tras 120 a 218 km, což bylo myslím na 100. km. Aquovi za velkou pomoc děkuji, protože jsem ušetřila moc sil a hlavně měla zprávy o kopcích, které nás čekaly. Ve stoupání na Grapu mě předjela konkurentka Petra se svým doprovodem, ale díky spolupráci s Aquou jsme do občerstvovačky náskok dojeli a díky krátké pauze ji předjeli. Na občerstvovačce se k nám přidala Lenka s panem Mišutkou starším, které jsme tam také dojeli. Z občerstvovaly vyjíždíme v 5-ti a brzo pocítíme, že vítr, který se zvedl se změnou počasí, bude před výjezdem na 2.Tesák pěkně bolet. Na rozdělení tras střední a dlouhé jsem Aquovi trochu záviděla, že už je skoro v cíli. No nic my jedeme dál. Zatím to bylo rozjeté na 8h30 s cca půl hodinovou rezervou. Ta zvlněná krajina před 2. Tesákem byla opravdu výživná. Foukalo neskutečně, pršelo a byla obrovská zima (mně osobně ještě větší než na KŠ) a jelo se stále nahoru a dolu stále do kola skoro 30 km. Ten tachometr se vůbec netočil a já měla 100chutí ho schovat. Dost jsem se trápila. Lenka se stala velkým tahoun 4-členné skupiny ve složení Lenka, pan Mišutka st., já a jeden závodník, který jen visel. Pěkně mě tím štval. Trápili jsme se všichni a on se jen vezl. Společně jsme to domotali pod Tesák a tam jel každý svoje. Lence celou dobu stoupaly nohy nejlépe, tak se nám brzo ztratila. Já s panem Mišutkou st. jsme utvořili Zoufalý tandem a snažili jsme se dotrápit do cíle spolu. Já v delší stoupáních ztrácela a kolo bych nejraději neviděla, po rovinách se to snažila dohánět. Jeli jsme sami a široko daleko nikoho neviděli. Tušila jsem, že když dojedu, budu asi první. Ten pocit, že bych mohla zajistit Šlapkám podium mě hnalo dál. Místy jsem byla opravdu zoufalá. Strejdovi jsem slíbila, že budu bojovat i za něho a Kolikáč mi ráno říkal, že mi věří, že podium bude. Nemohla jsem všechny tyhle lidičky zklamat a tak jsem neustále zaháněla myšlenku sběrného autobusu. Nohy mně vůbec nechtěly do těch kopců šlapat a kopce tam byly snad úplně všude :-) Aby toho nebylo málo, začal nám scházet čas do limitu. Dle průměru, který jsme jeli okolo 150.km, bylo jasné, že 18-tou hodinu nestihneme, a tak jsme po rovinách se snažili jet, co to šlo. Na štěstí točení nohou bez síly fungovalo dobře, a tak jsme jeli jako o život z posledních možných sil. Na poslední občerstvovačce jsme požádali, zda by časomíra na nás nemohla počkat a pán byl tak hodný, že zavolal do cíle. Říkal, že máme před sebou poslední nepříjemné stoupání a jinak 41 km. Byl to boj s časem, ale pásku jsme přetínali v 17:45. Toto první místo bylo opravdu vydřené a to pro vás všechny. Za sebe bych to asi zabalila. :-)
Ještě jednou velké díky Aquovi, panu Mišutkovi staršímu a Lence :-) , byli jste skvělí a vůbec smekám před všemi, kteří se Mamuta účastnili a dojeli jakoukoliv trasu.