Konečně jsem se dočkal. Pravá silniční cyklistika konečně otevřela své brány a tak po měsíci a půl parodii na cyklistiku jako jsou časovky do vrchu, dvojic nebo klasické, jsem si mohl poprvé vyzkoušet jak odolnou mám nejen svou fyzickou ale hlavně psychickou stránku.

Do Přerova vyrážím i s otcem v pátek po obědě. Cesta je skoro pořád po dálnici a s menším kolonou před Brnem se krátce po třetí hodině hlásím na ubytovně Stavařov. Na tiskovou konferenci přijdu na čas, ale nemile mě překvapuje, že restaurace je čínská a to je kuchyně, která mi teda vůbec nejede. No nakonec si objednám nějakou budhistickou zeleninu, která je plná horkého oleje. Zlatý smažák!!!

Noc před závodem nespím, protože máme okno před čtyřproudovou silnici a v takovém rachotu neusnu.

Ráno, snídám koblihy, koláče a miňonky. Jsem dost nervozní, stejně jako loni nemám natrénováno. Poslední dva měsíce většinou jen po rovině do práce a zpět. V kopcích na křivoklátsku jsem nebyl už hodně dlouho. Navíc se mi nějak nechce vykonat primární a sekundurní potřebu. Nakonec jsem to zvládnul i terciálně a tak můžu již v klidnějším rozpoložení vyrazit na start.

Tentokrát si nestoupám do první lajny, jsem někde uprostřed. Počasí je zatím dobré slunečno a docela teplo. Počasí se má vylepšit kolem poledne, kdy má dorazit déšť a má se též ochladit. Nespekuluji jedu krátký - krátky bez návleků a pláštěnku také nechávám na pokoji. Holt jsem již zocelen nezapomenutelným Králem, nebo Tatramy.

Odstartováno, masa magorů se dává do pochybu, kterou brzdí nový most pro pěší, kde se jede po dlažbě a za ním pár metrů po nějaké šotolině. Zde se mi na zadní vidlici posune snímač kadence a levou klikou o něj škrtám. Není čas to řešit balík se opět rozjíždí. Bohužel po cca 5 km slyším nějaké cinknutí, nejdříve se děsím,že jsem urval drát v zadním kole, ale poté se podívám na tacháč a vidím, že nefunguje kadence. Snímač je fuč. Vulgárně si ulevím a letím do prvního brdku. Vidím Kolíka, Gejzu i Léňu. V další brdku vidím v levé škarpě Kolíkáče, že něco dělá se středem. Obětavec Olin k němu běží. Dedukuji, že má problém s zařením, určitě nemá defekt. Po chvilce tlaková vlna z levé krajnice a Kolíkáč letí vpřed. Už se to začíná dělit a já vidím, že díra na na grupu před námi není moc velká a tak se snažím kousnout do Kolíkova zadního kola. Následuje sjezd a ostrá pravá. Tohle není moje oblíbená disciplína a tak na rovině si nechutně dávám a skoro sestřelím jednoho motáka, co už teď nemůže. Ufff dockvaknul jsem je. Srdce mi buší ale jsem tam. Kolíkáč běduje, že mu spadl řetěz, je mi ho líto má výbornou formu a teď jede s takovým zoufalcem jako jsem já:DD. V grupě je dost těch co jedou střední a tak se jede svižně a pod Tesákem průměr 35 km. Špic nahoru taháme s Kolíkáčem. Sjezdy vůbec neumím a tak jedu s přitaženou ruční brzdou ale grupu si docvaknu. Následuje zvlněný úsek opepřený jední krátkým 12% brdkem. Odbočka na úzkou silnici a už se stoupá na Hadovnu. Zde to Kolíkáč svým nástupem trhá na což doplácí Gejza, kterého ztrácíme. Trošku se v tomto kopci šetřím, protože vím, že za chvíli přijde bonbonek tohoto závodu. A je to tu stoupání na Grapy, šílenost, rvu 39x25 ale de facto stojím na místě. Dost jedinců mě předjíždí, ale neujíždí. V dálce slyším švýcarský zvon, což mě nabijí energii , že to nejhorší se blíží k svému konci. Konečně se to zlomí do přijatelného sklonu. Teď se ještě docvaknout a bude to OK. Povedlo se a tak letíme směrem k rozdělení tras. Začíná drobně pršet a postupně prší více a více. Ještě před dělením tras sbíráme cenné korálky. Nejdříve Kolíkáčovu segru Lenku, kterou vítám v našem balíčku. Jsem rád ze dvou důvodů. Za prvé máme ozdobu v balíčku:DD a druhý důvod si nechám na později. Další korálek má jmeno Kajman, toho přemlouvám ať jede dlouhou, že se přece nebude celé odpoledne flákat:DD. No těšil se asi na řízek s bramborem a tak odbočil na špatnou stranu - vlevo. Po dělení tras nás zůstalo asi 8 kousku. Následujících cca 20 km se jede už v intenzivnějším dešti a hlavně dost fouká. Asi po deseti kilometrech proti nám Malina s Léňou. S kolíkáčem se domníváme, že to zabalili z důvodu, že Léňa má být v 20:00 v práci. Ještě před Tesákem Foncky sbíráme další dva korálky a jedním z nich je pán Sovák. No jedu vskutku ve vyvoněné skupině. Konečně fouká trochu do zad a tak spodní čast kopce jedu na velkou a valíme 26 km. V polovině kopce mi zacuká v levém stehně a tak vyletím jak blesk a snažím se křeč na těžší převod rozpumpovat. Daří se a zbytek grupy tentokrát dojíždí mně. Na bufetu stavíme na 20 sekund a jede se dolů. No někdo jede, někdo letí. Druhý důvod proč být s Lenkou Sýkorovou ve skupině je to jak sjíždí kopce. V tomhle je famozní. Prostě Valentino Rossi z kopce dolů. Kolenem téměř škrtá o asflat. Když se konečně zformujeme pod kopcem, tak zjištuji, že chybí Kolíkáč. No po chvilce se přiřítí a tak si dělám srandu, že si na bufetu sundal rukavičky, jako kdysi Diablo:DD. Přeletíme Lazy a ještě jeden delší brdek a je tu cca posledních 30 km do cíle. Prší drobně nebo vůbec. Jedeme slušné tempo, dost často jsem na špici. Cca 10 km před cílem Kolíkáč navrhuje nějaké překvapení, no moc sil na to nemám. Protočíme se s Kolíkáčem na špici a letíme směr Přerov. Na posledních 3.5 kilometrech jdu na špic a až do odbočky na cílovou rovinku tahám 40 km. Nikdo mě nechtěl už vystřídat a tak jsem předpokládal, že v cílové rovince mě z háku přespurtuji. No hned po najetí do cílové rovinky nasazuji zbytek sil a nakonec mě předjíždí na cílové pásce Kolíkáč o šířku pláště.

Gratuluji Sýkorce k vítězství v kategorii, ona mi odpoví, že jsem blázen, když tahám 3.5 km 40 km/h a ještě takhle zaspurtuji:DD. Sháním se po otci, ale dozvídám se, že nakonec jede přeci jen dlouhou. Jedu si dát teplou vanu a vracím se pěšky do prostoru cíle. Kolem 17:45 dorazil i s Ivčou, která vyhrála svoji kategorii.

Nádherný den končí a já děkuji všem, kteří na něm mají podíl.