Mamut

První maraton v sezoně je vždy pro mě na zkoušku, tak na start nenastupuji s žádným velkým cílem, ostatně umístění je dopředu jasné, pokud dojedu - jsme tři = budu třetí :-) a Lenka s Hankou už budou dvě hodiny v cíli…..

Že nejede Strejda, to mě tedy doopravdy překvapilo, kvůli počasí,… no nic, je to každého věc. Po loňském Králi jsme s Tomášem koupili pláštenku, tak na start beru krátké a krátké s kombinací teplé návleky na ruce a na kolena a pláštenku v kapse.
Na startu kolem Ivča, Fénix, Fousáč…., po cyklokrosovém začátku jedu chvíli ve skupině právě s nimi, ale někde za Pavlovicemi? se to dál drolí. Až pod Tesák jedu v nějaké rychlé skupině s Vencou Zimmlem, jedu skoro na max., tak už se těším na kopec, že si odcouvám a trochu vydechnu. Do Kašavy jedu sama, ale pak mi zase jeden rychlý cyklista pomůže se dotáhnout pod Hadovnou na p. Mišutku staršího a pod Grapy jedeme společně. Už začíná krápat, ale zatím to jde, ve sjezdu mi ale už začíná být trochu zima, tak za Bystřicí pod Hostýnem , když vidím ty dešťové mraky, neváhám a oblékám pláštenku asi 10 sekund předtím než začne pořádně pršet. Nechutně fouká, trochu mě děsí představa, že pojedu sama ten hrozný úsek pod Tesák 2. Tak jsem hrozně ráda, že akorát když už už chci odjet z druhé občertvovačky mě zdraví Ivča , chvíli počkám a pokračujeme dál v 5 a po rozdělení ve čtyřech. Ten čtvrtý nestřídající mě taky hrozně štve, ale točíme se aspoň ve třech. Jedeme pomalu, ale proti tomu větru a drobnému dešti, to jinak nejde, je to hrozně depresivní, jak kilometry nenaskakují.
Tesák z Rajnochovic se mi většinou jezdí dobře, sice tentokrát už to ke konci taky trochu vázlo, ale nahoře nikoho ze skupiny nevidím, chvíli čekám na občerstvovačce, ale pak pokračuju sama, abych úplně neztuhla. Zima mi naštěstí moc není, návleky i pláštenka jsou fajn, ruce sice trochu ztuhlé mám, ale řadit a do kapes můžu, tak jedu dál jak to jde, docela jsem se konečně rozjela :-). Na Lazech mi Žíža říká, že mám kousek před sebou cyklistu, dojedu ho po pár kilometrech ve sjezdu a pak až do cíle jedeme společně. S tím jsem už ani nepočítala, myslela jsem, že to bude na samotku, ale tohle mi dost pomohlo, ve sjezdech a po rovince to valíme docela rychle. Taky už fouká spíš z boku nebo zezadu a prší jen drobně. To objíždění Přerova, je ale na morálku, Lazníky přidali navíc :(. Kousek za nimi ještě dojíždíme zmrzlého Martina = švagra a do cíle dojedeme ve třech.
V cíli už samozřejmě nikdo není, ale časomíra ještě ano, a nakonec dostanu i tu medaily a můžem jet domů :-)
Nakonec to tak hrozné nebylo.
První maraton už je za námi a už se těším na Rampušáka.

Lenka
:-)