Budík 3:50, kouknout na radar – těžké rozhodnutí – Trek a závodit nebo Schwinn a hákovat? Vyhrává varianta dvě, stejně jsem marnej. 7:15hod, Přerov, vedro, polojasno, že já nevzal tu Madonu … Puding, přežral jsem se. Naředit moučkovej cukr v bidonech, pozdravit šlapky a stoupnout si někam do středu balíku. Ostrý start bude až za městem, nehrotím to, asi chyba. Úvod je svižný, zámkovka, flekovačka, sprint, jsem slušně vyšitej už po 5km. Pařím se jak blbec ve vestě, hřejivka na nohou tvoří krásné potoky potu, do toho jsem pořád nejmíň na 100tým fleku až za babama. První hup Pavlovice, jdu před Vabrouška, dobrý, ale dávám si a cca 3kg nadváhy Schwinna + balóny 28mm nejsou zrovna náčiním pro práci na čele. Tepy 160+, vedro jak v prádelně, jsem nedochrápanej, občas spurt, někde na 12km Kolíkáč před magnetem shazuje řetěz až pod malou a jenom slyším do pr*. To si nezasloužil. Já taky myslím, že si nezasloužím být pořád na gumě a blít si na řidítka za čelem. Léňa točí španěla, ale v krizový okamžik tam vždy je. Že já vůl si nenechám top 50 odjet, takhle jsem vyprášenej už v Bystřici. Zas odpadám, asi po desátý … Tesák se najíždí ostře, pak chvíle oddychu, takže tam přes doprovodný auta doskáčem. Dolítá i Vabroušek a v kopci jede svoje watty, až nám s Jirusem a Léňou odjede. To je trošku ostuda, ale nemám sílu, jedu 39/21 a leje ze mě na 170tepech. Vestu už mám v kapse a ještě si povoluju zip u dresu. Troják na velkou, pak svist pod Kašavu, kde pohltíme Vabrouška, který leží na hrazdě a tahá pěkný špice. Díky tempu skoro dolítneme elitu, 10% rampu jedu nejlíp z grupy, ale stejně mi chybí na horizontu 30m, abych se svezl s úplným čelem. To nakonec docvakneme pod Hadovnou, ale to už jsem na šrot. Začíná foukat, ochlazuje se a vypadá to na čekaný déšť. Hadovnu docela trpím, ale jsem pořád s Jirusem a Léňou. Rusava, Grapy bolí, hodně. 39/24 srabácky střídá kašpar – 27z pastorek. Mám vymleto, není čas na hrdinství. Vítr se zvedá, obloha černá a za chvíli prší. Zatím lehce, ale i to stačí, abych byl ve sjezdu do Bystřice marnej. Dal mě i Jirus. Já jen stihl sníst endurošneka, páč cítím, že energie ubývá. Piju cukrovej ionťák, déšť nabírá na síle, stejně jako vítr. Vopruz, lámu velkou, dojedu Jiruse a dva ze střední, takže točíme ve 4 až k rozdělení tratí. Pěkný terezínky, jsem zmrzlej, ale není kdy navlíct vestu. Bufet musím projet, zbylo mi 0,3l pití, co budu dělat dalších 50km nevím … Liják už deptá, tepy spadly o 20-30, začínám se klepat. Po rozdělení jsme zbyli s Jirusem dva, za námi nikdo, před námi nikdo, až defektící Maliňák. Má ten kluk ale smůlu! Jedeme dost zoufale, ale já v lijáku a vichru v neustálých brdkách fakt neumím. Jirus je lepší dolů, já nahoru a to občas lámu velkou a jedu 16km/h. No woser. Jenže jeď hák když nevidíš přes brejle. Depka se prohlubuje, zoufale si prohlížím oblohu,která je černá všemi světovými směry. Konečně Rajnochovice, už jedu spíš hlavou než fyzickými silami, klepu se celej a těším se na Tesák. Jenže max 148tepů, víc to nejde a já se nezahřeju ani za 6km kopec! Nastupuji si, konec 39/21,24, odjíždím Jirusovi, ale ten mě sjede v padáku pod Troják. Svorně pak dojedeme na bufet, kde asi vypadám tak blbě, že mi nabízí gel. Dík. Dám si kofolu, rohlík se salámem, tyčku, jsem ale furt v pr*. Dolů mi Jirus odjíždí, do první točky se málem nevejdu, nekontrolovatelně mi drkotají zuby, tepy už nejdou vůbec ani na špici. Dojede nás nějakej týpek, ale jede citelně rychleji, takže ho stejně necháme ujet. Ratiboř, nemůžu nic, hlava říká stop. Mám zavolat tátovi a zabalit z relativně slušné pozice? Jsem totál K.O., ve stoupání zastavuju u klece s plasty. Vyhrabu igelitku, strčím si ji mezi dres a vestu v zoufalé situaci. Močím přímo ve vsi a všecko je mi ukradený. Do cíle 50, no ty woe, k tomu Lázy, přejedu je vůbec? Nějak řadím a pohybuji se vpřed, skoro nevím jak. Jiruse nevidím, hold už ho nesjedu. Všímám si šipek z Drásala, 39/24, rychlost 10km/h, pořád se klepu. Horizont, nohy bez síly, teď jen sjet dolů, tam už bude líp. Plížím se, náš „tahač“ má defekt, Jirus není vidět, ale jsem dole. To už musím dát! Vstávám, drtím velkou, ale jedu pomalu, tepy skoro v kompenzaci. Poslední bufet, zas gel, kofola, doplnit bidon a jet trestat hlavu i tělo 40km. Fouká spíš do zad, aspoň tak, stejně skoro parkuju. Paršovice jedu 15, prostředkem silnice, déšť ustal, teplota furt 13C, v tretrách ledový bazén. Pavlovice, už se vidím v cíli, jenže následuje „výmrd“, jak někdo hezky napsal do knihy návštěv webu miko-cycles. 193km, sotva točím nohama, vytáhnu Kávěnky. Skoro je nemůžu rozkousat, drobky padají všude, smrkám do dresu, chci jen být v cíli! Lázníky, poslední hup, 52/24, rychlost 15km/h, víc to nejde. Vítr si se mnou pohrává, v Buku musím dojit, nedá se nic dělat. Hurá, rovinka k Přerovu, sotva 33km/h, čas bude přes 7hodin, ale to je mi u pr*. Konec, jsem zničenej, i když jsem malinko rozmrzl. Wapkou beru kolo i nohy, pak do sebe naházet jídlo a zajet si na Stavařov na zaslouženou sprchu. Musím se dát do kupy, zítra v 10hod běžím na Radhošť – 6,5km / 734m, takže s radostí ještě nášup U Hrocha. Jo a P.S. v rámu bylo slušný jezero ...