Tak se rok s rokem sešel a já jsem stál opět na startu v Teplicích nad metují s pul hodinovým předstihem na čele druhé vlny. Při letmém pohledu do 800 hlavého pole, vidím za sebou blankytně modrý dres, toho borce co prý dokáže uviset i Kolíkáče.kosu ale neklepu, je celkem teplo(pod mrakem a mží). A je to tu, startovní výstřel, s jasnou taktikou, bišík napálit rozumným tempem, tak abych se dostal mezi 70-100fku, což se mi podařilo. Zahlédl jsem před sebou Libora Holuba, povědomého z Blizáku, a lehce jsem se ho držel. Toto jsem chtěl vydržet až na Hony, co nejvíce se schovavat a pak, děj se vůle Boží. Jenže po cca 20 km jsem rozšmelcoval mojí novou FOSSku duši a nadělal do ní tři díry, jak pole nebylo ještě tolik roztrhané, než jsem to opravil, předjelo mě cca 200 lidí. Celá taktika šla do … no nic musim bojovat, předjíždí mě Honzis, pak Honza Kalaš a potom začíná velká stíhačka, jedu co to dá, na Honský Špičák se ale tvoří štrůdl, který nejde předjet, to se mi daří až na vrstevnici, kde to konečně předjíždím. Piklštajk se mi daří sjet a jen mijím asi 5 jdoucích bikerů a hurá na bufet do Ameriky, tam něco pojím a naberu plno a jedeme na Pánovu Věž, a jak píše T. Čada, zprvu nevinné spoupání se posléze utáhne a v sedle se nahoru udrží jen ti nejlepší. Což se mi se štěstím podařilo. A jedu vstříc prvnímu z TOP sjezdů, ale před tím nejhorším místem zase zaváhám a musím snést, prostě to tam nepustím. U Václava čeká Jana s foťákem a hlásí že jsem zatím první (z grupo bratislavských kamarádů, karpatských vlků). Pak se to dvakrát zhoupne, jednou po kořenech a valí se na Slavný, taky opět tancovačka, nepohrdám nealko pivem a koblihou. Pak dlouhá asfaltka a zámky další TOP sjezd, které dávám docela fofrem, až se tomu sám divím a zased tu získávám několik (desítek) míst.ono jak se tady zesedne tak to strasne zdrží. Pak jsem jel až do machova totálne nadoraz, až mě v kopcích brali křeče do zad ale nahoře to ze mě vždy spadlo a mazal jsem dál. V machově si nechávám namazat řetěz a pořádne se láduju. Čeká nás nějtěžší kopec ze všech, dlouhej a strmej, ale povzbuzující diváci dodávají elán. Sjezd do polska se štěstím a na mezi únosnosti sjíždím, pak koláček od neplánovaného stánku s občerstvením, ja to tady miluju, jak to ty lidi prožívaj a nezjištěn přinesou občerstvení, i pivko podají. Pak Vysoká |Srbská, tady vzpomínám jak jsem to lámal na jaře na žiletce a dosahuji 76 km/h, pak mám zase mlhu až do Hlavňova, kde se najím jednohubek a šup na Hvězdu. Jana me fotí ještě před, kopec jsem vyjel zase nadras a do posledního TOP sjezdu z TOP sjezdů najížděl s odhodláním to tam pustit. Oproti minulému týdnu tu byla ale jasna změna a to dvě viditelně vyjeté stopy, zvolil jsem tu na levo přees velký plochý kámen, v záznamu to Jobánek sjel celkem v pohodě, ale jak jsem byl nad tím šutrem a podemnou ta další strž, vzdal jsem to a rači sešel, ale oproti loňsku je to pokrok, už jsem do toho najel. Pak ještě pár brdků a předposlední kopce, kde si Tepličtí traséři připravili lahúdku v podobe výjezdu po louce v takovém spádu že 22x 32 bylo celkem málo a musel jsem nevytrápit abych to zvládnul a pak asfaltka na ostaš a upravená cesta dolů a mezi tím velký hup. Před poslední občerstvovačkou toho už mám dost, v nohách 105 a před sebou 3,7 km kopec na Bišík, který vymelu z posledního, ale předjídím ještě asi 5 borců a dve borky. Hurá Bišík, tad už jen sjezd na pohodu, ale dojel jsem jednoho a nechtěl jsem mu nechat ani místečko a ve sjezdu podél ohrady krav v 50 km rychlosti jsem to neustal a poroučel jsem se zemi, naštěstí to odnesla jen odřená ruka tachometr a dres. Hned se ale zvedám a v posledním hučném terénu, označeném kosou, dojíždím Honzu Kalaše a na cílové rovince těsne protínám pásku na 153 místě v čase 6:39. Jana už mě vyhlíží, jsem zničen ale spkojen a rád že jsem to tak skvěle zajel pod 7 hodin, ikdyž na tu první 100fku ještě hodně zbývá a bude zase celý příští rok na co trénovat. I když je osobně neznám, tak blahopreji Honzisovi k TOP 100 Mírovi k podsedmihodinovce a vlastne všem ostatním k tomu že toto vúbec mají ovahu jet. 115km v tak náročném terénu, sami za sebe po zubaté pile. Vzpomenout musím na slovenské kamarády z karpat Nora, Maja a Danyho (vaclava sjel a hvezdu téměř také) všichni okolo 7 hodin.kluci ste borci. Velká poklona a obdiv patří i pořadatelum za naprosto dokonalý servis o závodníky, sudety beru nejenom jako TOP v bikerskem požitku ale i v oganizatorskem, tady se prostě člověk baví od začátku do konce. Sobotu pak zakončujeme po tombole, kde jsme nic nevyhráli, dopijením limbašského burčáku. At žije cyklistika.