Na Sudety jsem odjížděla s malinko zvednutým sebevědomím, že se nemusím bát viset první úprk startovního pole, který mě dříve děsil. V neděli ráno odjíždím do Teplic nad Metují, kde mám sraz se Strejdou, který mi vyzvedl startovní číslo. Jedeme se rozjet a potom hurá na start. Hned vedle mě se staví pan Mišutka, někde poblíž Strejda, Fousáč, Fenix a soupeřka z Mamuta Petra Kotlářová se svými 2 dvorními domestiky manželem Lubošem a tentokrát i dalším kolegou z týmu.. Startovní výstřel a balík se pomalu rozjíždí. Tempo je jako obvykle příšerné. Jednu chvíli začínám odpadat, ale Strejda mě dotáhne do balíku s Kotlářovými. (Strejdo moc děkuji) Jede se dost rychle, ale ve skupině se to nechá vydržet. 40 km zvlněného terénu. U Otovic prohodím pár slov s kamarádem z Náchoda. Před Broumovem dojíždíme Fenix. Jedu stále za Petrou a ta za Lubošem. Při výjezdu na jeden brdek v Broumově Petra i Fenix zaváhaly a tím se dostávám před ně. Valíme to na Pasa a já poprvé v životě vidím zaváděcí motorku pomalejšího balíku. Nevěřím svým očím. Dokonce neodpadávám hned v první části kopce, ale až těsně pod vrcholem. Ve sjezdu si sjedu skupinu cca 8 lidí z krátké a ještě je s námi týmový kolega Petry. Držím se skupiny zuby nehty. Nechci jet sama, ale v kopcích jsou chlapi lepší. Držet se jich mě stojí dost sil. Přichází Srbská. V mém případě trochu ostuda. Hlava nechce poslouchat a tak dnes poprvé sesedám z kola. Skupina samozřejmě nečekala, ale na bufetu se daří chytit dalších dvou človíčků. Podobným způsobem kdy v kopcích se seskupení rozpadne a po rovinách se vytvoří jiné pokračujeme do Teplic. Pod Bišíkem jsem za necelé 3 h. Z toho mám docela radost. Ze trojice, ve které jedu se oddělil chlapík z krátké a dál pokračujeme ve dvou. Chlapík jede super tempo, malinko prostřídám a pokračujeme mírným stoupáním k Adršpachu a dál po trati. Před sjezdem do Dřevíče nabíráme ještě další 4 človíčky a svištíme pod Rokytnický kopec. Tempo je opět velmi slušné a na 120 km jsme cca za 4 h. Začínám cítit křečky a únavu. Asi přece jen ten začátek byl moc rychlý. Celá skupina zakufrovala na bufetu, tak jedu napřed, protože mi to do kopce už moc nepojede. Z Krkavčiny vytočit nohy a sešup do Rtyně. Tam už mám hrůzu jak dopadne Odolovák. Bohužel nic moc a dnes již potřetí chůze.:-( Na bufetu už mám Kotlářovi v patách. Před posledním stoupání už jsou přede mnou a já vůbec nemám sílu je viset. No nic, dnes si pozice na podiu vyměníme. Do kopce mě před sebou svým povzbuzováním tlačí nějaký závodník, který mi nabídl hák do Teplic. Jel výborně. Já se musela oddělit v Adru při křečích do obou nohou. Pod Bišík dojíždím sama. Poslední kopec a hurá cíl. Po cestě vzhůru ještě předjíždím jednoho nešťastníka, který se motá ještě hůř než já. V cíli si podáme ruce s Petrou. Dostanu od ní čočku, že si jezdila maratony na pohodu a letos že v cíli sotva stojí na nohou. Tak aspoň něco ;-)
Několikrát mně v hlavě problesklo, že ty maratony budou letos asi trochu více bolet než loňský KŠ. S Petrou jsme vyrovnané a tak je to souboj od startu až do cíle.