Včéra historický úspěch na běžeckém MČR v ½ maratonu. Tam to bez tréninku šlo, na PRSu se ale rozjela taková kudla, že ani nevím, kdy jsem přesně odpad. Vlastně jsem možná odpad už na čáře, páč u hřbitova jsem jen pozoroval natahujícího se hada, pak zvyšující se rychlost na tachometru, za účkem marně zkoušel vydržet spolu s rakeťáky a za Hostouní fóklo tak hezky, že se díra začala zvětšovat, fyzické síly ubývaly rapidně no a když došlo i na morální, tak z 20metrů bylo padesát a nezbylo než říci pá pá a zdekovat se za nějakýho vola, kterej potáhne. Stehna z olova, do cíle 53km, jsem na šrot … takhle jsem si svoji premiéru s numerem 65 (Loris Capirossi) nepředstavoval. Nic, popojedem. Je nás asi sedm, stádečko, jede se úplně na p**u, dávám si, páč jsem se vůbec nerozjel a po včerejšku mám stehna K.O. Balík se nám rapidně vzdaluje, kostky jedeme docela fest, ale pak zase nic. Je tu točič Léňa, Coleman ve starém SOSáckém dresu, sjíždíme Bobka – super. Bohužel další skalpy si nepřipisujeme, jen jedno Colnago jsme pohltili. Spíš počítám, že nás někdo dojede ze zadu. To se ale nekoná, asi jedou ještě větší h* než my. Fouká fest, rychlost občas klesá k turistice a možná by nám někteří túristé od Všetat i vodjeli … Třetí runda, pomalu se vzpamatovávám, ve čtvrté už si mohu dovolit pár hlášek při poklidném zdolávání stoupání, kdy je za mnou díra na kamión. Co dělaj, jim snad dochází? To mi po**r. Nadopuju se energy drinkem z Lidlu a počkám si na grupu, abych se kolem Lidic aspoň zašil. Do střídání se moc lidí nehrne, to si zas všici šetřej síly na špurta vo třicátou pozici, prestižáci. Kostky, najednou patřím k těm lepším a nahoře by se dalo snad i vodjet. Kopec - klídek, dočkej času. Poslední vopruz do Bělok, brdek 53/19 jen tak tempo, grupa se natahuje, jinak nic. Bočák u Lidic, z ksichtů ostatních to nevypadá na ukrutný špurt, ale vyhrát grupu asi půjde jen z první pozice, takže se rozhoduju zariskovat a dát Boonena. Zvednu se, 53/15, levá škarpa, díra, yes! Několik kohoutů za mnou se nesrovná, náskok narůstá, do cíle asi kilák a půl, to bude k* dlouhý. Vítr deptá, přejíždím doprava, ale ve vsi už se nechá jet. Neohlížím se, dupu, je to nadějný. Kolem jednoty přišlápnout, nohy táhnou, v dojezdu shodím na 15ku a trošku si spravuju náladu, nicméně přijet se zásekem 10minut je fakt ostuda.