Vypadalo,že na letošní PRS si ten nahoře vzal dovolenou,ale nakonec se ho nás zželelo a přišel se na chvíli podívat a ty mraky a déšť rozehnal,ale tím moje spokojenost končí.
Na startu se řadím jako už pokaždé do první lajny spolu s Mišutkou,Léňou,Krojcem,Kuřetem a na kraji vidím Malinu a v druhý lajně Bonza.S Krojcem se špičkuju,kde nás čelo odpáře a krásně netušil,že to bude tak brzy.
Start chytám a hned se za to bere.Vše klaplo a já zabudován v balíku se řítím kolem hřbitova vstříc k prvnímu sítu do Hostouně.Jak jsem čekal hned po nájezdu do kopce se cedím do zadu a vše pomalu a jistě jde přede mě.Když mě míjí Léňa kousnu se a úspěšně ho hákuju.Naplněn euforií z toho v jaké skupině se nacházím mi nedochází,že jsem na tom nejhorším místě(co se týče větru) a v následné levotočivé zatáčce náraz bočního větru nemilosrdně ukazuje svoji sílu.Schovat se není kam,leda jet krajnicí,ale i tato stopa byla obsazená.Metr po metru mi skupina ujíždí.Celé Běloky i se svými hupy stále bojuji a mám skupinu pořád pár desítek metrů na dostřel.Svůj boj vzdávám někde před Lidicemi.Na samotku v tom větru je nesmysl a utaven se nechávám dojet skupinkou,kde je Mišutka a Bonzo.Spokojen se společností tak i tempem s nimi pokračuji až na občasné roztrhání a opětné sjetí skupinky prakticky celý závod.Musím říci,že letošní těžší podmínky zapříčily,že po celý závod jsem nebyl schopen sáhnout pro bidon či do kapsy pro banán.Udělat to znamenalo okamžitě být odfouknut větrem či díra vyrazila řidítka z ruky.
Klukům i přes jejich pesimismus to jede hodně dobře a musím jim poděkovat,protože mě několikrát zachránili,že jsem se mohl za ně schovat.Bohužel v posledním kole v hupu před Hřebčí asi díky absenci v doplňování tekutin přišel silný křečový zákus a já se musel rozloučit s myšlenkou na závěrečný spurt a nechal skupinu jet.
Po časovce v Bášti namlsán a spokojen se svým výkonem,tady musím říci,že tedy nic moc.Vymlouvat se na to či ono nemá cenu,zkrátka mi to nejelo.