*Ráno a dopoledne před bojem:
V naději na dobrý výsledek jsem se v neděli ráno odebral s týmovou kolegyní Ivčou směrem do Hřebče :). Ale jak vím, rychlé ranní vstávání mě nedělá zrovna moc dobře, a tak jsem si do auta přibalil velkou plechovku s ranní kávou na oživení. Po příjezdu a do Hřebče byla potřeba se podílet na organizačních záležitostech v podobě lepení informačních cedulí s Kolíkáčem a výpomoci u závodu MTB.

*Pár chvil před startem:
Po splnění povinností jsem se převlečen v plné zbroji jel s Myšákem rozehřát. U hřbitova potkávám Mišutku, který na nás volá \"Tady dneska skončím\". Říkám si tedy, že tady optimismus evidentně nechybí. O pár chvil později stojíme v první lajně prvního balíku společně Léňa, Myšák, Kuře, Malina a Mišutka. Léňa mi dává cenné rady a instrukce jak zachovat chladnou hlavu a nebejt posranej z prvního závodu. Myšák radí, jak se udržet a Mišutka podléhá depresím, že to dneska bude pěknej mazec.

*Start!!!: Masa testosteronových šílenců vyjíždí do mírného stoupání směrem k \"Hřbitovu\". Už po pár set metrech začínám cítit tu sílu davu. Začíná to kolem mě svištět jak na D1. S praxí mlíčňáka se snažím \"někoho\" hákovat, leč dav je k neudržení a tak to stále kolem mě sviští jako na D1. Po pár set metrech padáme směrem ke Hřebči a hele já se stále ještě držím v balíku (zázrak!). V padáku mi však část nadějí bere cca 100m přede mnou pád závodníka, který se na asfaltu svíjí v bolestech. V tu chvíli se mi velká grupa vzdaluje a začínám nabírat ztrátu.

*Po prvním kole:
Ztráta po prvním kole je na vedoucí skupinku značná a začíná moje jízda na samotku :(. První kolo zajeto v průměru 32km/h, což na vzdory silnému větru není špatné, ale vzalo mi to hodně sil.

*Druhé kolo:
Ve druhém kole mě v kopci do Hřebče hákuje druhý balík v čele s Kaprem. Povzbuzování borců Kapr-Alf na mě nezabírá a i tato skupinka se mi vesele vzdaluje (tak někdy příště pánové :))). V tankodromu směrem na Běloky mi za zády funí další mašina a z ní na mě vykukuje pomocná ruka \"Kolíkáče\". Tímto díky alespoň za krátkě svezení v komfortní společností stařků. Do Makotřas je chvíli uvisím, ale vzápětí odpadám.

*Třetí kolo:
Totální šrot a beznaděj. Chytnul jsem se nějaké tříčlenné skupinky, ale cukry i tuky rychle ubívají :)). Smažíme si to šnečí rychlostí (avs. 29km/h). Po chvíli propadám totální fyzické únavě (proč jsem si jen nevzal ty tyčinky a carbosnacky, co jsem měl v batohu v sokolovně??? :o(-).

*Čtvrté kolo a páté kolo:
Kladu si za hlavní cíl, dojet! Přepadá mě panika, že došlo pití, panika, že mám hlad :). Mezitím se tříčlenná skupinka rozhodla zmírnit (že prý toho mají dost) a já se najednou ocitám před nimi oléééé! Ale do cíle stále dobrých 15km. Chvílema mě napadá, mám-li to za potřebí se takhle trápit :), ale řek jsem si, nejsi \"sráč\" a dáš do toho všechno.

Nakonec jsem to milí čtenáři zvládl a dojel v čase 2:05. Sice to není kdoví jaký výsledek, ale na pupkáče, který měl loni touto dobou ještě 116 kg to není špatný vysledek.


Po vstřebání tohoto sportovního zážitku si říkám, že můj první závod zvaný \"PRS 2012\" rozhodně nebyl mým posledním.

*Poselství:
Přátelé řítím se vstříc lepším zítřkům a už teď se těším na další akci!

Huráááá! :)