Musel jsem to prubnout. Na tréninku nevím, co bych jezdil, na 6 hodinový švih čas není a ve třech hodinách už se zmáčknout víc neumím. Proto v týdnu už je to jen spíše údržba a hmotu nabírám o víkendech. Tento víkend se sorevnovanija pěkně sešly. Sobota s Kapříkem EM Dubenec a neděle klasika v Bělči. Od obou závodů jsem čekal něco úplně jiného. Povyprávím postupně...
EM Dubenec
Na startu je menší balík, ale zajímá mě Luboš Kejval, samo také Libor Janoušek a možná někdo z dalších. Představuji si delší únik a pak klasikářský špurt. S Kaprem jde všechno dle plánu, žádný stres, čas před závodem akorát a máme 20 minut na projetí. Už při rozjíždění ale cítím zvláštní pocit síly snad i v ušním boltci. To bude průser, říkám si. Závod je to zvláštní, prvních 5 kilometrů jedeme pomalu snad 20, až to skoro bolí a obávám se, že se vysoké ráfky zadřou v ložiscích. V prvním kopci se ale už se zvedají otáčky a přestávám si vyčítat, že jsem zaplatil startovné. Začíná zlobit Libor a trochu i Luboš Kejval, pak dva neznámí příchozí, já si občas taky odplivnu. Třeba celé druhé kolo sám před balíkem, kdy už jsem ho ani neviděl :). Na konci kola mě ale mají a špice se začíná vyjasňovat. Čirou náhodou ve třetím kole jsem v cca 10 lidech pár desítek metrů před balíkem. Znám tu jen Konráda z Vokolků, Tomáše Koutského a Tomáše Maršíka. Jedeme hrozně, jeden dělá díry, druhý před skupinou, třetí za skupinou, čtvrtý pátý nestřídají, hrůza. S Konrádem si dáváme pedagogickou půlhodinku a hlasivky dostávají zabrat. Balíku ujíždíme, byť očekávám, že alespoň někdo ještě přijede. Pak se ale srovnáme a dvě kola pravidelně střídáme a na větru tím získáváme. V kopci jezdím tempo na malou, aby jsme nahoře mohli hned valit do Dubence. V pátém kopci nastává komický okamžik, jeden z hošanů v bílém dresu v mém tempu nastupuje a vydává se dopředu. Nechápu co to má znamenat a domlouváme se, že ho ztrestávám pořádnou větračkou. Když jsme v Dubenci a on odbočuje do cíle (jelo se ale 6 kol), tak je to jasné. Pak si nás ze všech sil dojel a říkal, že mu narostlo jen pět prstů. Mezitím už delší dobu řeším s Tomášem Koutským jeho nevoli střídat, dávám to hlasitě najevo a nemám problém ho vyloktovat, když se chce zařadit do lajny, před mé přední kolo jen aby nemusel na špici. Spěje to na pěstní souboj, ale pak jde na špic, já ho pochválím a je po problému, jak prosté. Přijíždíme pod poslední kopec, mezitím proběhne pár nástupů a zbývá již pět zrn. Pod kopcem se solidárně ptám Konráda, jak je na tom. Prý špatně, že mi to klidně rozjede. Ani nepotřebuji, jdu pod kopcem na špic, dvakrát zleva doprava, zatáčka kostel, mám náskok, zdravím pány Prágla, Klímu a Strapka na čumendu. Na vrcholu se naposledy podívám za sebe, nikde nikdo, teď už jen nepíchnout. Do cíle neohroženě sám za zaváděcím autem, v Dubenci na mě všichni koukají, Vitas mává a přeje. Nebudu se napařovat, že mi to nedělá dobře! Chvíli jsem i dojatý. Sobotní mise splněna.
Večer masáž, italské bistro, špaghety s krevetama, 2 dcl prvotřídního Lambrusca žádnej patok z Lidlu, ikdyž účet nic moc. Život je ale krásný :)
UAC Běleč
Povzbuzen včerejším úspěchem a zvědavostí Léni v autě se jdu projet směrem na Chyňavu. Zvláštní, kromě nevyspání se cítím stále v rozumné míře. Až dnes si uvědomuju, jak mě loni závodní jaro chybělo! Start, srovnávám dnešní závod s minulým týdnem, jede se ostřeji všude, na rovině, u hřbitova, ve sjezdu... Ale hlavně minulý týden tu nebyl V.N., slovy Václav Nežerka. Kurva co ten kluk umí, to mi hlava nebere!? Loni jsem nejezdil a při občasném nahlédnutí do výsledků to člověk tak nevnímá. Je tu první kopec, nějaký nástup smrdí ve vzduchu ale tohle je něco. Koukám na tachometr jedeme druhou půlkou skoro třicet, jedu na malou na třetím fleku ještě za Zahálkou ale nemám nárok a musím zařadit. Takže krásně na hrubou až do lesa, abych byl aspoň v háku. V lese se vůbec se nezmírňuje. Dozadu se nedívám, ale natažené to je až běda. V druhém sjezdu kuje pikle Dreamer. Vypadá to, že si chce udělat náskok, což mu kvituji a snižím se u špice držet konstantní tempo, aby to nikdo nezrychloval. Jediný kdo to zrychluje je jeho kamarád ze Kanárů. Tomu říkám kamarádství až na krev. Po sjezdu ho v zatáčce bohužel máme. Poslední stéblo mu nabízím, aby s námi rychle najel do protikopce a důrazně říkám : \"Pojď Karle!\". Karel na úpatí ovšem nikde. Natažené to je teď mimořádně, takže není na co čekat. Zvedám kotvy a když vidím, že se přidává Zahrada a Nežerka nechávám velkou a táhnu první polovinu. Na druhou mě střídá Václav. Je to brzy ale už se láme chleba. Kopec masakr, v lese masakr a neustále se to zrychluje. Ještě před křižovatkou je balík na kousek. Ale kupé už je naplněné, 8 borců, M.Koubík, Vitouš, příchozí Zahálka a Doležel, Zahrada, Venca a Václav Jelínek. Střídá nejméně, prý málo závodů... Skupina je silná, vůči včerejšku nebe a dudy, každý ví co má dělat a co tady chce dělat. Za chvíli nikoho za námi nevidíme. Yeah!!!
Ve třetím kopci padá Michalovi řetěz, solidárně čekáme a celkem tohle zvolnění kvituji, za chvíli zase rychlý kolotoč. Jak je tenhle sport krásný a spravedlivý! Přijíždíme do čtvrtého kopce, jeho druhé poloviny a ejhle on už je jen spravedlivý. Zahrada s Vaclávem rozjíždějí opět kaši. V kopci se o nic nesnažím a visím \"za voči\". Vypadá to, že se rozpadneme a pojedeme do cíle po jednom . Ale v lese jsme všichni komplet a jak máme pěkně roztažený žábry začíná závodění na krev. Nástup střídá nástup. Je mi jasný, že si podřezávám vetěv, ale co když už má někdo odřezáno více? A hlavně mě to baví!!! Přes Běleč klid a začínám si myslet, že se poslední kopec pojede v pohodě, že už má každý vybráno. Vybráno mají ale jen ti, co byli včera na závodech a představují si to jak Hurvínek válku. Odspoda jede kluk z KOVO Praha, nevypadá na to, ale ten nástup je fakt hustej. To na propagaci odborů moc nevypadá. Zvedá se Zahrada. Tak toho jsem se bál, jdu mu do háku a na rovince mezi polovinami ho sjezdu, ale pohár už přetekl. Je to už trochu s křečemi. Zahrada je nezlomnej, druhá polovina a vstává zas. To už je grande finále a pro mě dosavadní vrchol sezóny. Nejdřív to vypadá, že ho i dojedu a Václav Nežerka už taky trochu pokulhává. Ale pak dostanu kulku do lýtka a musím do sedla. Václav ho naopak dojíždí. Slává vítězům, uznávám pořážku a na sjíždění už nemám síly. Vepředu tedy dva mlaďasové, Zahrada a Néža. Naše čtyřka v klidu až do Bělče, kde se zvedá Vajda a jede si pro UAC bronz. Pro mě brambora. Podávám ruku všem ze skupiny, dnes to bylo poctivý, sakra poctivý!
Dnes nejvíc vypitých kafí za den, bolest všeho ale také vymýšlení taktiky a přespání v Doksech! :-)
P.S.: Ještě jednou speciální gratulace pro Kolíkáče! Tohle nesmí zapadnout a pevně věřím, že se to bude opakovat!