Uz mne jednou před rokem na cyklodiskuzi někdo vycital, ze prej uz je cas si zajet nejakou bednu. A prave loni, když jsem koukal na vysledky tohoto slavného Mistrovství Vesmiru, uvědomil jsem si, ze byt o rok starsi, byl bych na bedne v kategorie. A tak zbyvalo jen pockat rok, az zase trosku priberu na veku a neztratit na stejne trase a taky doufat, ze nejvetsi prestizaci nad 50 tam proste nedorazi. Zvlast ta poslední podmínka byla docela v ohrozeni vzhledem k vyrazne redukce UACovskych hromaďaku. Na druhou stranu se mirne pokazilo počasí a to mozna taky nekoho z nich odradilo.
Skupina A se mne tesne před zavodem rozpadla, Lenka si rozhodla pro Ceskobrodskou casovku, Pantáta chytil virozu. Nic se neda delat, budu muset se pohybovat ve spolecnosti spise souperu, nez tymovych kolegu. Takze bude to hromadny závod se vsim vsude, zadna casovka družstva.
Startuji v prvnim baliku, o hodinu driv, nez prave zavodnici. Naprosto mi to vyhovuje. Start je pozvolny, jede se celkem rozumne tempo, které jsem schopny vydrzet aspon hodinu. Nejvic tahne Uvalsky borec, Čapek Jirka. Z pocatku, nez se to tempo usedne, radeji zustavam v haku . Ony taky silnice místy jsou pod hustou vrstvou bahna, takze na krizovatkach nevidim sipky (coz se asi stalo osudnym D!ablovi). Pak mi zacina byt jasno, ze tempu stacim, a tak se zapojuji do stridani. Vesele to ubiha. Nastupy se zacinaji ve sjezdu k Choceradam. Na mokre silnici se bojim, jedu radeji na jistotu a ty nejrychlejsi mi ujizdeji. To nevadi, v kopci si docela verim, a ve stoupani na Vodslivy postupne sjizdim a predjizdim jednoho po druhem. Akorat jedna dvojice mi prcha. Dvojice pozoruhodna, je tam chlapik na trekingovem kole s nosicem a docela starsi pan, který s nami loni vydrzel az do Jevan. Pak uz jej neresim, nejak to dopadne.
S Jirkou Čapkem a ještě jednim Úvalakem (tuším Pepa Galko) se porad navzajem otukavame, zkousime, jak kdo na tom je, nekdo nastoupi v kopci, jiny zase ve sjezdu, ale postupne to speje ke celkem vzorne spolupraci a takhle ve trech uz to tahneme docela svizne. Dvojici uprchliku před nami postupne dochází dech, a na vrcholku stoupani v Rataje je sjizdime. Přes Sazavu do Stribrne Skalici grupa je moc dulezita, pac se jede proti vetru po rovince, Jevanskym udolim prilo letime (teda Kolikac s Dreamerem by se mi asi vysmali, ale pro mne rychlost jen trosku pod 30 tady vysoka dost). U Stihlic jsme uz ve trech. Jede se mi porad dobře, prilis se nesetrim, ciim, ze ve stoupani jsem na tom nelip ze všech a taky tam tahnu spisi. A tohle se mi stava osudnym. Vidim poslední brdek, tahnu to proti vetru co se da, na vrcholku chlapi za mnou nastupuji a delaji diru několik desitek metru. To uz sam proti vetru nesjedu. Ale ono je to jedno, bojovat se ma do konce, ještě nevim, jak pojednou soupere v druhym baliku, tady kazda vterina muze hrat role. Nakonec cas tesne pod 3:30, s chlapy si blahopřejeme a dekujeme za spolupraci.
Pak uz jen cekam, a fandim dalším a dalším dojizdejicim a porad prepocitravam, zda ta bedna vyjde. Jo!!! Vyslo to!!! Dva soupere ještě byli ve druhem baliku, na zlato jsem narok nemel, ale stribro jsem nakonec vyjel s rozdílem necele minuty. Paradni tecka za sezonou.
Závod to je nádherný. Poradatele si zaslouží velky dik a doufam, ze i v budoucnu to poradat budou