Na Sazavak jsem jel s jasnym cilem – trosku si srazit prehnane sebevědomí po Basti :). Dohadovala se spoluprace, ruzne zajemci se mi hlasili do skupiny. Beru to jako vždy s rezervou. Po te, co to musela odpiskat Ivca, vycházím z toho, ze najisto mohu pocitat jen s Lenkou. O ni totiž dobře vim, ze co slibila, to plati. Zacneme ve dvou a ono to nejak dopadne.
Od zacatku se jede tradicni spurt, snazim se co nejdyl udrzet v kontaktu, pokud se neotočím, a nezjistim, ze Lenka nikde. Tak tahkle ne. Ono to stejene prilis nejde, ještě chvilku takove snahy a muzu i zabalit. Vystupiji, snazim se to rozdychat, cekam na Lenku a pozoruji, jak od baliku odpadávají další koralky. Je tam Iceman, Misutka starsi a Krojc. A taky evidentne cekaji, nez se to sjede. Po par minutach jsme pohromade, a skupina to je velmi slusna. Iceman jede hluboko pod sve moznosti a taha jako o život. Lenka se stridani nikdy nevyhyba, a pokud ma aspon trosku sil, tak na spic vyjede. Misutka Starsi chrli energii a nadšením, ze se poprve v zivote veze ve skupine. Hodne se snazi a dela naprosto tipicke zacatecnicke chyby. Vždy, když vyjede na celo, tak razantne prida. A to prida tolik, ze aspon ja nejsem schopny to zrychleni akceptovat, ujizdi nam, otaci se, zpomaluje a vsechno se opakuje. Ale po několika napomenutich (nezrychluj, když stridas!!!) se umravni a uz od Jevan nam to sedne a spolupracujeme jako hodinky. Krojc zrejme ma strach, nebo se mu zda, ze jede z posledního a tak je porad na chvostu, jen se schovava. Coz na první hromadny závod je asi dobře, kouka, uci se a nepřekazí. Jen se obcas zepta, kolik zbyva do konce. Ale klid, ještě jsme ani nezacali, kopce mame teprv před sebou :).
První poradny kopecek za Sazavou. Trosku se roztristime, ale na vrcholku se pocka a ritime se dolu. Respektive ja, protože vim, ze sjedar jsem hodne slaby, snazim se poodjet a udelat si naskok. V Choceradach zjistujeme, ze nemame Icemana. Coz je zvlastni… Je to stary matodor, a když vystoupi ve sjezdu – tak k tomu musí mit padny duvod. Po Krojcovi vzkazuje, ze mu zacala bolet zada, a tak s nami dal nejede. Skoda…
Ondrejov vyjizdime vicemene v klidu, on je to prece poslední kopecek, jen pak prekonat ten magnetak ke Struharovu a pak uz si jen uzivat sjezdu az do cile. Ale ouha….. sipka nas posila na Strimelice a zpatky do Jevanskeho udoli. Prej vyluka. Tak nic se nic se neda delat, nejak to vydrzime. Od Hradce uz tahame jen my s Misutkou Starsim. Jede jako zvire. To mu i osobne sdeluji. Kde ten chlap bere energii, to nechapu. Zase při stridani trosku nastupuje, ale uz jen trosku. Takze ja to dokazu akceptovat. Ale Lenka uz ne. A porad se snazim udrzet skupinu porhomade, brzdim Misutku, cekam na Lenku. Ze Stihlic do Zernovky prichazi snad nejkrizovejsi usek celeho zavodu. Proti vetru a mirne do kopce. Ale když uz jsme to prezili, a do cile uz zbyl jen sjezd, nechávám vecem volny prubeh. To uz Lenka doejde bez potizi, prestavam Misutku brzdit a roztacime to co to da. Ale to je fakt zvire!!! S timhle chlapem bych jednou chtel zajet casovku dvojic. Nic ale není zadarmo, v cilovem brdku chytam takove krece, ze malem musim slezt s kola. Krojc zase ma usetreno na rovinkach, a jede do toho kopecku, jako by nic. Pak ale zpomaluje a pousti mne před sebe.
Nu krasny zážitek. V tehle skupine bych to chtel za rok zase zazit :). Lenka je tu za chvili a pusobi hodne vycerpane. Nu, přiznám se, ze jsem taky polomrtvy. To nic, první závod nam dopadl na jednicku. Tesim se na Mamuta. Nu a Misutku Starsiho bych rad videl v oranžovém. Mam uz pro nej i přezdívku: ZVIRE!!!!