Už od první zmínky o této šílenosti vůbec neuvažuji o své účasti. Týden předem mě nakousne zakreslená trať v mapě od Kapra s počtem 197 km, dvěma stoupáními a protestuji, že jako Mr. Dvoukilo budu muset kroužit 3km kolem domu a navrhuji prodloužení trati na Děčín, který bych rád zaříz-vyhověno!!!
Přes týden se snažím větrat kopyta, ale jsem z předešlého víkendu s Kajmanem, Kaprem a Luďkem K. totálně vyřízenej a po úterním 60km snažení abdikuji. Čtvrtek pátek po úžasné předpovědi rychle dokončuji drahého Canyona, v pátek 2h zajíždím a domazávám ložiska.
Na duši stále cítím únavu, prostě nejsem ve své „Dvoukilové kůži“. Večer letmo blafuju na diskuzi, peču chleba a švestkový koláč a v 23 jdu na kutě.
Sobota: občas se budím, ale stále necítím to správné nažhavení. V 6:45 zvoní budík, ale až v 7:15 mě z postele šokem vytáhne sms z banky o stavu účtu. Ne, nebyl prázdný ale málo času na dokonalou přípravu. Na lačno, pro čerstvé pečivo pro rodinku, cestou do krámu startuji metabolismus. 1°C !!! Krátký krátký tedy nedám. Mažu 4 soupravy, jednu pro Malinu (jemu ale bez másla-nicméně ta šunka se sýrem se mu musela v autě kde ji nechal v těch odpoledních 20°C pěkně
vyudit... :o)).
Malina v 7:50 rozkopne dveře, předávám soupravu, rychle prohodíme co na sebe a už to lítá. Ve funkčním prádle začínáme s 10min zpožděním a jinovatkou na zádech rychle fungovat. U kuřat pouze Kajman, jedem, 200, 300, 400, 600watt a Brandýs před Záložnou je tu. Jak snadné :o))).
Balík radosti a natěšení vyráží kupředu. Jedu téměř samou špici. Za Tišicemi svlékám rukávy, dávám návleky, ale balík mě a Alfovi mizí. Sjíždíme to, 35, 40, 45, Alf se začíná ztrácet, 40 a balík stále 200m před námi. Bolí to, bolí, nakonec se to zdaří; no jo valí se stále 35.... (šššššššššššššššš......)
Mělník (šššššššššššš.....). Honzis hlásí defekt-přetržené lanko šaltru, vracím se k němu, nabízím pomoc, ale rázně mě odmítá – něco jako Orlik s utrženým blatníkem, který nakonec stejně ukopl... a odjíždí domů. No, každý máme něco (možná, teď mě tak napadá – asi nemaj rádi když jim někdo kouká pod ruce, či nohy... :o). Malina po chvíli defektí a tak na kruháči u S. Derfla dotlakovává sobě a navíc ještě krásné kolemjdoucí blondýnce, kolem které se to hezky houfuje :o).
Vyrážíme v dál, (šššššššššššššššš.....) a po chvilce opět hobluji 30min špici s Luďkem až k Štětí.
Štětí: Zde někde - už si přesně nepamatuji to místo - „šššššššššššššššš... AHÓJ“, to se s námi loučí Kubajz na svých nových 80mmUSA,made in Chinaruka. Vědomě odcházím do „bankomatu“ (Kapr jistě, možná také i Malina ví), za Štětím v „kopečíčku“ povzbuzuji Alfa k mimořádnému výkonu, daří se, uvisel chcací družstvo na horizontu. Ale pánové co to zase je!!! Pytel rozsypaných brambor, půlka března, 300km, plácli jste si Čestný Myšácký a ujedete Kaprovi na 60km??? Fuj hnus, styďte se!!!
Chudák....
Rybák....
Opět hezky grupetto šlapeto, a roviny nám končí. Začíná to pěkně svižně, snad těch 15km zvládnu, ale jo. Sranda je a metry přibývají taky svižně, Kajman občas vesele hlásí watty, Pavel nadmořskou výšku. V magnetu pod vrcholem po 1Okm raději volím vlastní dlouhodoběsilovou 39X23 trvalou a daří se. Po té přichází kdesi před odbočkou krásných 50...., 60...., 70....., 75....., (jak počítání lynčování Kamila Střihavky-Ježíše), víc už nevidím, ale nakonec jsem na Rytířově shlédl krásných rovných 80!!!!!!!!!!!!!!! kilometrů v hodině max speed. Při pohledu na Kajmana bez brýlí, bez přilby, se cítím jako pan Správce Postřižinského pivovaru při pohledu na svou krásnou dlouhovlasou manželku se strýcem Pepinem na komíně! (Co dodat: Už nejsem tak mladý a ještě ne tak starý abych takhle vyjel-doufám, že ani nikdy nebudu).
Po průjezdu nádherného údolí a krátkého brutálního stoupání se nám otvírá pohled do Kolíkáčovi pleny, tedy do jeho dětství, tedy pohled na podhorskou obec RYTÍŘOV. Pan Prezidiální nám vše důkladně popisuje!!!, ukazuje stromy u kterých jako 5ti leté dítko čůral, kašnu z které pili až ji celou do dna vypili, a tak tu z 287 lidí zbylo sotva 10 :o) Proslov účastníci zájezdu prokládají lehkou letní svačinkou, párkrát vyletí ptáček, tedy ne z poklopců, ale fotografický, krátké rozloučení, povzdychnutí nad dosaženým věkem, schování ptáčků (čůracích) a po krátké domluvě vyrážíme na slibovaný Děčín. Díky Kolíkáči !!! Díky..., díky..., díky... !!!
Dlouhý, dlouhý, dlouhý a ještě dlouhý pozvolný sjezd 50-60km/h. Za mnou pouze Kajman a Alf, očkem sleduju, stále se drží s velkým odstupem. Křižovatka, sleduju, Alf, jedu, sleduju, začínám slyšet křik. Defekt? Kajman defekt, nemá pumpu. Cože defekt nemá pumpu, nemá brýle, nemá přilbu??? Hlava mi to nebere. Vracím se k němu, ve předu už nikdo není. Působí nasraně, prý řval jako na lesy. Možná na lesy, ale já to neslyšel... Snažím se navodit milou a příjemnou atmosféru... již jsem dostatečně veselý a Vlasta už má opraveno tak můžeme vyrazit. V Benešově nad Ploučnicí (musím to psát celé, ne ve zkratkách, snad mě chápete) dojíždíme gáblující grupetto. Jdu zakoupit do obchodu banán, beru předposlední a v očích paní prodavačky čtu – jakási Vinohradská Děvčata nám sežrala všechny banány :o) Kapr dolazuje svou univerzální CO2 bombičkou Alfův defekt a již pokračujem vesele na …...................................
DĚČÍN: to žeru!!! to je nářez, nemůžu tomu uvěřit !!! Krása - skály, stromy, domy, mosty, Labe taky! silnice a ku.... nikde :o( . Veškerý stres a napětí ze mě opadá. Mám to. Vytahuji klíče z kapsy a škrábu dvojitou rýhu do řidítek :o)
Krátké rozmýšlení, jestli budu valit do Ústí po levém břehu (po směru proudu řeky) sám a balík nechám jet po pravém břehu. Byla by to machrovina, ale takovou společnost přeci neopustím...
šupky dupky...
Ústí: Setuza, zhluboka dýchejte velí Prezidiální, tak hltám co to jde, taky do bidonu bych nabral, ale Malina udává tempo nekompromisně a bez řečí: VPŘED!!! Nemůžu, tak se dle Luďka snažím nastoupit. Jelikož ale nic nejede, tudíž není do čeho, volím převod 39X23TRVALOU. Trvá to ale dlouho, pak ještě zatáčíme někam, kde si lámu kosti na nohou, na rukou, v obličeji taky!!! a rozhoduji jestli neshodím na „pěškovou“. Tedy to byl ale nášup! Ale co to? Pole, louky, lesy, cyklokros, ani GPSka neví kde to jsme, tak po 30min megakopcovskéo snažení jedem zpět :o))). Jsem nadšen, krásná krajina, megakopce jako terakr..., dnes mě nic nerozhodí. Vedoucí trio Malina se svěšenýma ušima, Kapr, Luděk stále valí ve předu přede mnou. Nádherný pohled cyklisty lámajícího si nohy na 39X23 v možná 14% 3km stoupání. Tak opět další splněný sen (tentokrát Malinův). Nevěřím mu ani slovo, prostě věřte, že tam odbočil vědomě, tak to je, a tak to zůstane chtěl nám to (možná se) ukázat, historie se neptá, ale Kapr ho uvisel (možná že ale nevisel, třeba si to dal s ním) !!!
Horizont, Dusno (s D): opravujem … defekt, půjčuju duši, větrám co to jde... :o) Sem úplně vyřízenej, doma je oslava, 15:30 - to nejsou má slova, já jen větrám co to jde..., Maliňák se svěšenýma ušima odnáší duši s utrženým ventilkem do koše. Dovětráno a jedem, tedy valíme cestou necestou 50, 60 k Labi.
Konečně... 150m/n/m protivítr, 32km/h, křeče, pumpa a tak dále, a tak dále, vysmátí jak leča...
Křeč střídá křeč, loučení, Maliňák to na mě v Kralovicích zkouší 45km/h, hlava by chtěla ale nohy se kously, že na to pečou, taky pohled na zeleného Kajmana mi síly moc nedodal, ale bez něj by to nebylo to pravé. Doufám, že se na mě nezlobí a po přečtení tohoto článku dále zlobit nebude.
Já dnes vyrazil s vidinou 220km plus mínus 10 až 15 délek autobusů. Splnil se mi sen:
Děčín na kole...Tu rýhu na řidítkách déšť ani solvina nesmyje,
z Kolíkáče se stal dospělý muž (ty slzy v očích nešlo přehlédnout) !!!
Malina si vyjel své 24% stoupání s 24%sjezdem a 26%stoupáním,
další a další si jistě také něco splnili, Alf, Kapr,
mnozí třeba snili aby už byli doma...
přátelé:
!!! DEN SPLNĚNÝCH SNU !!!!
Sněte a plňte si sny, nezapomínejte však na své okolí, nikdy nevíte kdy budete potřebovat podat pomocnou ruku............................................
Já........................... Děkuji!
Bobek
p.s. Všichni kdo nejeli byli vzpomenuti.