Tak jsem se vrátil tuto sobotu z týdenního pobytu v Chorvatsku.Bylo to tam pěkný,moře bylo slaný,i teplo bylo ,i když naštěstí ne 600 C jak psal Blesk. To,že jsem definitivně zpátky doma,tedy v Praze,jsem si však pořádně uvědomil,až při pondělní večerní vyjížďce v sedle mého oblíbeného dopravního prostředku. Nejdříve se mi nějak nepozdávalo kolo.Celé drncalo,myslel jsem si ,e mám určitě jeden ráfek zbořený ,ale po pečlivé kontrole techniky jsem žádnou chybu nenašel.Inu,na lepší povrch silnic se zvyká tak krásně a naopak.A to druhé , tvrdší procitnutí ? Málem jsem skončil na čumáku jedné dodávky.Byť vyjížděla z vedlejší ulice,nárokovala si právem silnějšího přednost a já nezvyklý na tyto domácí móresy včas nezareagoval.Stačil jsem jen vykřiknout něco v tom smyslu jestli mě chceš zabít ,což jsem ovšem neměl dělat,neb z dodávky vylezlo ohromné množství tuku ,které mě počastovalo milým slovem " co je ty kun.. " ! Ale zpátky na Istrii.Trénovat se dalo jen brzo ráno.Znamenalo to každý den vstávat v 5.30,což se mi dost zajídalo.Denně jsem najížděl 90 km,většinou na trase Rovinj-Bale-Limskij fjord-Vrsar a zpět.Silničářů se zde vyskytuje poměrně málo,jen jednou jsem absolvoval kus cesty s kolegou ze Srbska.Takže suma sumárum,dalo mi to nějakých 501 km.Na mě docela slušný,i když si vím, že tohle najede Hanka nebo Bigmig za 24 h :).No a nakonec přikládám dvě ilustrační fota.