Letosni sezona se pro mne letos zacala pozde a porad nemohu byt jisty, zda uz jsem tu formu aspon trosku nabral. Ale chtel jsem vsechno podridit letos prave Krali. Nikam jsem nespechal, všechny predchozi marathony jsem jel s rezervou a spise jsem nabiral objemy a treninkove davky.
Aby bylo jasne, ze jsem nic nepodcenil, v uteri, 4 dni před zavodem, vyrazime s Pantatou na trenink do Krusnych hor. Ale jsme jen dva, a tak ta vyjizdka nam stala o dost vic sil, nez muj lonsky vylet na Zlatak. Nicmene nepripoustim zadne pochybnosti, verim, ze vse klapne.
Jsem dohodnuty jet s Pantatou. Ostatne vetsinu sezony jezdime spolu. Pantata – vyborny partak. Prece pokud jde o skupinu A, vnitrne vždy pocitam s tim, ze slouzi spise pomalejším jezdcum, zacatecnikum, nebo tem, co nemaji natrénováno, proste tem, co potrebuji pomoc, podporu. A když uz se clovek citi na víc, tak zpravidla skupinu opusti a snazi se pokusit o vlastní lepsi vysledek. Ale prave Pantata myslenku skupiny A prijal za svou a vždy vlasni abmice obetoval ve prospech grupy, ačkoli vždy mel na víc.
Tak na Krali delame vyjimku z nasich obecnych zvyku a skupinu A nevyhlasujeme. Proste jednou rocne se chceme pokusit o vlastní co nejlepší vysledek. Za cíl si davam vejit pod 9 hodin. Ostatne skupina A je vyhlasena i bez nas, ale jede 160 km. Coz je vyborny, start je spolecny a tak mohli by nas dotahnout pod Zhuri.
Taky tak podle toho se radime na startu. Zacatek je zase neudrzitelne rychly. Prvnich 45 minut mam prumerny tep 150, coz nemívám ani na UACu. Nekolikrat uvazuji o vystoupeni ze skupiny. Ptam se Pantaty, jak je na tom. Prej zatím dobry. Tak nechávám tomu volny prubeh. Pak prichazi první dlouhe stoupani (Zamyšl?), tempo se trosku uklidni, na vrcholku jsme s Pantatou na cele a rozhodujeme, ze dneska necekame, a mazeme napred. Porad je tu dost zavodniku a nam se dari drzet v haku. Není ani duvod se moc zdrzovat na spici. Proste parada. Na budefu za Susicemi nas dojizdi skupina slapek zase. A zase jedeme spolu. Po Simanovu uz ale jim ujizdime nadobro. Ve stoupani na Javornik u samotneho vrcholku dojizdime dva borce, co vypadaji jako profici. Dresy Radioshack Nissan a Omega Pharma Quick Step, oholehe nohy, krasne kulate kadencni slapani, rovnomerne tempo, do kopce zpomali, po rovince to roztoci, proste jedou presne to, co my, ale bohužel jen 160. Snazim se je premluvit na dlouhou, ale nechtějí, prej letos nemaji najeto. Ale i tak pod Zhuri prijizdime v case 4:02, slibny zacatek.
Na Zhuri stoupame ve dvou. Kopec je hodne dlouhy, trva nam to rovnych 40 minut, nez se tam nahoru vyskrabeme. Od lonska mam vyzkousene: kazdych 500 m jit ze sedla a jet ve stoje 100 m, pak zase sednut a zase supet. Takova pravidelna změna rytmu pomaha preterpet. Jedeme asi dobře, poněvadž predjizdime cca 6 az 8 zavodniku, nas – nikdo. Prekvapuje mne, ze nahore na bufetu je hodne lidi, tady jsme vzdycky byli sami. Nezdrzujeme se dlouho – vyrazime. Jedeme setrne tempo, a tak nas po cca 15 km dojizdi další tri borce a zase se muzeme hakovat a tempo utesene stoupa. V Modrave mame čas 6:12 a tak tech 9 hodin zacinaji vypadak jako realne. Prepadnout přes Modravu a hura dolu k Antyglu. Skupinka se cestou rozpadá, do bufetu dojizdime ve dvou, zacinam mit trosku strach z te rovinky – nerovinky po hrebenu. Nikdy se mi ještě nejela extra dobře, je to proti vetru, dost vzlnene a k tomu kostky, sily taky docházeji. Ale snazim se nepripustit zadnou ani chvilkovou slabost, vim, ze to je cesta do pekel. Když se mne na bufetu ptaji na kameru, jak se mi jede – hyrim optimismem a pochvaluji vsechno: trasu, poradatele, skupiny, počasí, vlastní sily. A hele – nejvetsi prekvapko celeho zavodu: jsou tu Mirek a Mireček. Koukaji na mne tak trosku nevericne, rychle se zvedaji a jedou s nami. A jsou to teda ve skutku kralovsti domestikove: jedou presne takove tempo, které jsme jen tak-tak schopni akceptovat. Mirek se kazdou chvili ohlizi a pak spokojeje slape dal. Takze az pod poslední kopecek doslova prolitneme, prumer na tomhle useku 29,3. Bere ho hodne sil, a prave ten posledni kopecek uz je dost pomaly. Však Mirkovi na vrcholku v klidu nechávají odjet skupinu, co jsme cestou nasbírali a kamaradsky na nas cekaj. Ještě par hupu a uz sjezd ke Klatovym. Ale co sjezd – let. Na poslednich 28 kilometrech mame prumer 40,9!!! Není cas ne ani napit ani vycucnut gel. V cili chvili přemyslím, zda mam pozvracet, nebo to ustojim. Ale netrva to dlouho, vsechno se uklidni a cas 8:24 – to je odnekud ze risi snu. Letosni vrchol sezony mame za sebou a je opravdu povedeny. Ted uz se mohu zas vratit k myslence skupiny A :).
Nu dále uz jen same dobře zprávy: Mame Krale. Dojizdi spokojeny Kolbaba, co porazil Fousace i bez me pomoci. Slapkovska skupina na 160 km dojela pohromade a ukazala priklad vzorne spolupraci. Tak se tesim na Krale 2014. At uz bude v zavodnim kabate nebo ne, pokud budu zdrav – nebudu tam chybet.