Letos jsem se konečně odhodlal odjet hlavní trasu nejtěžšího maratonu série 53x11 a nijak nezastírám, že jsem neměl klidné spaní:-S Takovou štreku, navíc s takovým převýšením, a ještě k tomu závodně jsem v životě neabsolvoval. Krušnoton se mi ale jak loni, tak předloni jel dobře, ba asi nejlépe ze všech maratonů.
Přípravu jsem nepodcenil, i když mi bylo jasné, že těch kopců letos bylo nějak málo, což se koneckonců ukázalo hned na Sudetech, kde se se mnou, ač nezvaná, neustále vezla i \"paní z Křečovic\". Využil jsem své účasti na Tatry Tour a následného týdenního pobytu v Popradu a ozkúšal tie jejich hory. V Česku nechutné vedro i v noci, ale tady přece jen i díky nadmořské výšce panovalo přijatelnější počasí, a dopoledne se dalo trénovat. Vďaka, bratia - Sliezsky dom, Štrbské pleso..., doliny v Nízkých Tatrách, na Kráľovu Hoľu nezabudněm - převýšení 1 100, šotolina, galusky 21´a 22´(normálně vydržely, žádný defekt, tímto chválím zn. Tufo), kamínky vystřelující do všech stran..., sedlo Javorinka a další \"menší\" kopce. Dolaďování proběhlo již na české straně, každý maratonec zná Odolov, Bišík, Chvaleč, Krkavčinu (pro jistotu všechyn min. 2x :-)
Ovšem je třeba dodat, že po velkém zlyhaniu na Tatry Tour, kdy jsem asi na 130. kilometru prostě přestal šlapat a zařekl se, že už nikdy nebudu závodit, pokud teplota bude 30 a víc, jsem byl rozhodnutý Krušnoton nejet, natož dlouhou, pokud horka nepoleví.
A jaký to bylo na závodě? Ještě ráno jsem děkoval Bohu za to fantastické počasí, které se během závodu dalo očekávat:-) Vůbec jsem nešpekuloval co na sebe, prostě krátký. Rozjezd žádný, ani jsem nestačil a startu pořádně pozdravit šlapkovskou elitu Kapr, Kolíkáč, Jirus, Dreamer, a už se jelo. Podle předpokladů, nikdo se nikam nehnal, takže rozjetí přece jen bylo. Pohoda, žádný nervy, strkanice, pozdravy z pangejtu nebo pády8-/ Uvisel jsem před Neznabohy, pak se už se dalo čekat, že při průměrných 9 % na 2,25 km se to bude dělit. Držel jsem se skupinky, kde furt zněla němčina, na každém kopci někdo odpadal, na Komárce jsem zůstal pozadu i já, ale pokaždé se to porůznu pospojovalo. Nakonec jsem stejně zůstal sám, spíš tím, že všichni postupně odpadli, takže to začala být trochu nuda. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo...8-\\ Kochačka na prvních Flájích, předjíždění hafa turistů... První supersjezd z Klínů, lupnul jsem do sebe svůj supernabuzovák, poobědval něco gelu a začal pomalu vyhlížet jezdce z krátké, až jsem se dočkal - dostihla mě trojice jezdců, připadalo mi, že jedou na vejlet, klábosili, lehce točili, a přitom měli asi 10 minut náskoku na hlavní balík; je to jen odhad, protože hlavní balík mě ani po půlhodině nepředjel 8-o Pochopitelně nebyla šance se jich chytit. Nicméně pak se docvakl někdo z dlouhé, přijeli i jednotlivci z krátké a po nějaké době přijelo čelo ze střední. Bylo jasné, že si budu muset počkat až na další grupu, přece jen za Vokrouhlíkem, Nežerkou, Ježkem a spol. se jede blbě i za čerstva, kór když má člověk v nohou navíc 2,5 h :-D Před Dlouhou Loukou mě dojeli tři borci z dlouhé, ačkoli jsme s jedním půlku kopce kecali, druhý odpadl hned dole, třetí postupně. Pak už ani nevím, přece jen se jelo dlouho, následoval bufet, kde jsem nestavil, a zase jsem byl sám. Pak konečně další grupa ze střední a svezení se, už ani nevím kam, vyvezl jsem se krásně, odhadoval jsem, že mám oproti dalšímu za mnou z dlouhé minimálně 5-10minutový náskok. Poté opět poklidná sólo jízda, i když neustále jsem si hlídal, jestli se někdo neblíží. Vyšlo to ideálně, jezdci na +- 30. fleku ze střední mě dostihli půl kilometru před vrcholem posledního stoupání na Milešov. S trochu snahy jsem uvisel, a poté již hukot do Teplic. Nevím proč, docela to hnali, ačkoli jsem občas procedil, že skupinu před nimi v žádném případě nedostihnou a je už taky nikdo nedožene. Vystoupil jsem si na jistotu, asi tři kilometry před cílem, a v pohodě dojel.
Musím říct, že jsem vůbec nečekal tak hladký průběh závodu. Fantastické počasí, stravování jsem vychytal, žádná krize, žádné \"hloupé chyby\", kdy si vyčítám, kolik jsem zbytečně ztratil, žádné technické problémy, na které bych se mohl vymlouvat (vlastně jsem odepsal kazetu, přece jen BBB nebude až taková kvalita...). Chtěl jsem zajet do devíti hodin, nakonec necelých šest minut přes, ale předjel jsem Hanku Ebertovou, jinak by se mi manželka smála :-))) Škoda, že jezdím o 3-4 kg těžší než loni, v kopcích je to bohužel znát, nicméně s letošním Krušnotonem jsem maximálně spokojený - co jsem měl, to jsem tam nechal.