Předpověď počasí je slušná, takže se ve čtvrtek večer sháním po odvozu. Podařilo se to domluvit, v pohodě dojíždíme v pátek. Noc klidná, jsem vyspalý, odpočinutý, dobře najedený a naladěný. Pozdější start mi vyloženě prospívá. Je mi vcelku jasné že letos žádný zaznamenáníhodný výsledek neudělám, jedu se tam hlavně projet a dostat mezi lidi. Jede Ivča, takže se rozhoduju že pojedu s ní a nějak to dopadne.

Na startu se dozvídám že Quit jede krátkou a že grupu dotáhne na Pustevny. Začátek je vzadu nervózní, rozlévají se vlny od toho jak se vepředu brzdí. Párkrát cítím spálenou gumu a jednou gumuju i já. Pak se to konečně trochu roztrhá a jedeme ve skupině tak 20-30 lidí. Pořád tahá Quit a nikdo mu nestřídá. Skoro všichni ve skupině jedou dlouhou. Na sjezdy raději chodím dopředu, nechci se smotat kvůli tomu že někdo přede mnou zabrzdí na místě kde k tomu není důvod. Párkrát zkouším Quitovi vystřídat, vím že za mnou někdo jede, ale když se víc ohlédnu zjišťuju že je za mnou akorát Pantáta a zbytečně se větráme. Takže se zase zabudovávám do skupiny. Jedu za Ivčou, ve skupině je dost lidí co nechávají díry, hází vlny a já nemám chuť zkoušet kdo to dělá a kdo ne. Asi třikrát se tam zkouší nacpat nějaký ctihodný, přijel zezadu a vyloženě mě začal vytlačovat z háku. Zkusila to i nějaká holka. Taky se odzadu přihnal Kokot, že jedeme moc rychle, že to je na kokot, že toho budeme mít na kasárnách po kokot... Při průjezdu Kopřivnicí je ve skupině, u prvního bufetu snad také. Ve stoupání na Pustevny se to trochu trhá, lidi z krátké jedou dopředu. Ve vracečkách ho už nevidím.

Na Pustevny vyjíždíme společně s Pantátou, občerstvujeme se, bočím. Chvíli po nás přijíždí Nábělkovi, nezastavují, jedou. Chvíli po nich Ivča, která zastavuje, čekáme. Kromě nás tří sjíždíme ve sjezdu dva další, dva nebo tři za námi vyráží z Pusteven. Trochu níž, tam kde je cesta rovná dojíždíme Nábělkovi, jsou sami a čekají. Přes Bečvu jedeme hezky, akorát střídáme jen tři nebo čtyři z deseti.

Na začátku stoupání na Soláň chytá Pantátu křeč, vystupuje si, ale baští AntiCramp a docvakává nás. No a půl kilometru pod vrcholem nastupuje, že je prý na asfaltu HP a chce body a na bufetu se shání po pivu. S Ivčou jen projíždíme, máme všeho dost. Sjezd je pěkný, nikdo se mi tam nemotá, Ivča chce vytáčet nohy, takže jedu jen údržbu. V pravotočivé zatáčce, která se v druhé půlce trochu utahovala za sebou slyším řev a pištění brzd :-) Naštěstí bez následků. Pod kopcem svěšujeme, sjíždí se nás sedm, Nábělkovi v nedohlednu. Přes Karlov jedeme 30km/h pěkně se střídá. Když odbočíme na Kasárna a kopec se zvedá, jdu dopředu a udržuju tempo aby se to netrhalo. Když vjíždíme do lesa za námi nikdo. Pantáta si zase stěžuje na křeče, leju do něj MagnesLife. Za druhou zatáčkou se 100m za námi zjevují Nábělkovi + 1, kterého jsme vyklepali na Soláni. Mlčím a šlapu. Ivča si si jich všími později.

Pantáta myslí že nejlépe rozežene křeče když zabere, takže si tentokrát nastupuje kilometr pod vrcholem a shání se po pivu a chlebu se sádlem. Půl kilometru pod kopcem jsou Nábělkovi stále tak 100m za námi. Říkám si, že když se Ivča s Kateřinou nepotkají na bufetu, mohlo by to Kateřinu nalomit. Navíc my jsme ve skupině v sedmi, oni jen ve třech, kdyby to tak zůstalo bylo by to dobré. To ale předpokládá že bufet bude rychlý. Pantáta tam už půl minuty zevluje, takže by mohl odjet. Abych ostatní motivoval k rychlosti jen nechávám dolít bidony, cpu si banány do kapes a jedu. Doufám že se ostatní, stejně jako já, rychle seberou abychom jim neujeli a Nábělkovi zůstanou sami. Podle obsluhy jsme za Lucií Macíkovou (nejrychlejší žena) tak minutu, dvě. Ve sjezdu Ivča zase vyklepává, takže nejedu žádnou hranu a nehrozí mi výlety do lesa jako na Sudetech. Cestou docvakáváme čtyřčlenou skupinu, měli defekt a pád. Do Makova jedeme za nima, tahaj hezky (a mě je v tu chvíli jasné že z původní skupiny nás nikdo nesjede, včetně Pantáty, protože sjezdy jsme s Ivčou dávali nejrychleji a pod kopcem rychlejší už také nebudou). Říkám si že na rovině za Bumbálkou by bylo hezké být s nimi. Jeden z nich, Petr Janda :-), mi vykládá že jsme se potkali před dvěma týdny někde u Lomnice nad Popelkou, když jsem jel na Zlaťák. Vůbec si ho nevybavuju, ale ptá se kde mám rohlíky (které dnes nemám), takže mě znát musí :-) V Makově nám odjízdějí, nahoře musí mít tak dvě minuty. Škoda. Sjezd z Bumbálky je parádní, hladký asfalt, rovina, balím se a jedu 65km/h úplně zadarmo (no dole už nevím jak se srovnat aby mě nebolelo za krkem). Říkám si že v téhle rychlosti je pytel hodně dlouhý, je to rovné, stačí se držet nahoře a občas vzít za brzdy, není co zvorat. Dost mě překvapuje když po odbočce na Bílou za mnou nikdo. Tak se narovnám protáhnu... Půlminuta v háji. Ivča mě docvakává ještě s jedním borcem kterého jsme sjeli na vrcholu. Někde daleko před námi je chvílemi vidět skupinka čtyř, kteří tak pěkně jeli před Makovem. Říkám si že je za každou cenu musíme sjet, rovina je dost dlouhá, takže by Ivča mohla něco najet. Takže dost dlouho jedu kaši (kolem 55km/h) a za mnou cvrkaj... Naštěstí ti čtyři jedou jen údržbu, takže je dolítáváme. Když tam jsme, uvědomuji si že tohle byla hraboshova labutí píseň, bylo to příliš dlouhé. Když zjišťují že nejsou čtyři, ale je nás sedm, začíná se víc tahat a střídat. Dvakrát odstřídám a pak už jen zalejzám, je mi blbě.

Na brdku za Bělou nás skupinka vyklepává, naštěstí se Ivča zmáčkne a pak už na nás všude čekají. Jak jsem utahanej, tak mě tam rozčiluje jeden borec v bílém dresu, který je schopen na jediné zatáčce nechat díru 30m, kterou pak stěží sjíždíme. Ivča se před něj není schopná/ochotná nacpat. Jemu to do kopců docela jede. Po hlavní jede skupina přes 30km/h hezky za větrem, to docvaknutí se vyplatilo. Dojíždíme pod Smrček. Skupina se rozpadá.

Nevím jestli je to tím že jsem od Bumbálky moc nejedl a nepil, bylo mi blbě, nebo jsem se zlomil psychicky (měl jsem za vytyčený cíl dotáhnout Ivču pod Smrček, s tím že odtamtud stejně jede každý víceméně za svý a už jí moc nepomůžu). Dva (Petr Janda, Pavel Ráb) nastupujou a mizí vpředu. Pavel Skýba je s Ivčou pořád na dohled, v půlce kopce se to zlepšuje, banán ve mě zůstává, a už mi neujíždějí. Jeden jde bočit a už o něm do cíle nevím. V nějakém brdku mě dojíždí dva, jednoho jsme nechali na Soláni (na Kasárny dojížděl s Nábělkovými) a druhého na Kasárnách. Chci jet s nima, ale zase mě bolí příčná klenba, svěšuju, vyklepávám. Nakonec na posledních dvou kilometrech předjedou i Ivču.

Hezké to bylo. Nejvíce mě mrzí že Pantáta zůstal na Kasárnách. Přijel tam dlouho před námi a nenapadlo mě že by tam mohl zkysnout. Pak jel víceméně sám, kdyby odjel s námi, tak by v mírném klesání před Makovem a Bílou, kde jsme měli hezky jedoucí skupinu, tolik neztratil a do Frenštátu dojel s námi a takhle dojel nakonec o 10 minut později. Když bude hezky, tak se zase potkáme v Teplicích.