Beskyd Tour- poslední dva týdny jsem toho moc nenajezdil, spíš naopak, tři dny na Vltavě, minulý týden trénink jenom jeden a k tomu pár svezení, na kole jsem seděl naposledy v úterý. Takže Beskyd byl jenom o tom to nějak objet bez větší krize a že už jsem jich na Beskydu zažil. Tenhle maraton se zadarmo do cíle nedojede. Ráno při rozjetí tepy vysoko, na náměstí si letos stoupám bez větší nervozity. Ambice žádné nemám, hlavně to ve zdraví přežít.
Po startu se letos moc nejede, ohromný balík pohromadě, já spíše vzadu a v brdcích lezu přes lidi, kteří odpadají. Jedu to opatrně, každou chvíli se ve zúžení brzdí, takže furt čucháme smrad ze spálených špalků. Na 14.km ošklivý pád před námi, stačíme to dobrzdit, zastavujeme a než prokličkujeme mezi ležícíma lidma na silnici, tak je balík pochopitelně fuč. Naskakuju do nějaké skupinky, docela se to valí a k mému překvapení do balíku za chvíli dojíždíme zpátky. Takže se v něm vezu až na 28.km do Mniší, kde je úzký sjezd, tam se to vždycky natáhne a následuje kopec. Protože jsem byl vzadu, tak pochopitelně odpadáme, kopec jedu tempo, ale ne šrot, nesnažím se dojet dopředu jako jindy, protože bych se z toho dostával až na Pustevny. Postupně se tvoří asi 40 členná skupina, dost lidí z krátký, tak se jenom vezu, šetřím síly, dopředu tahat nejdu. Až před Štramberkem najíždím dopředu, abych si kopec vyjel mezi prvníma a nemusel to potom sjíždět. I dál se valí slušně, rovina to není a jede se hodně rychle, jsem rád, že už v čelním balíku nejsem, tam bych asi trpěl hodně.
Z Frenštátu k Ráztoce se taky nešetříme, na malou shazuju až kousek před hotelem, jakmile se sklon ještě přitvrdí, tak vystupuju a jedu si svoje. Mišutka jde přede mně a i většina lidí, nejde se mi nic moc, s vidinou kopců před námi to jedu opatrně. Na Pustevnách už máme podle výsledků zásek na čelo asi 13 minut. Ve sjezdu dolů dojíždím Mišutku, který se musel vracet pro brýle a pod Soláň to jedeme společně. Ve dvou nám to moc nejede,větší skupina by se hodila. Na Soláň zase trochu trápení, Mišutka zůstává za mnou a před Karlovicema mě dojíždí trojice z Racing Olešná, závodník jenom jeden, ale má k sobě dva lidi bez čísla, kteří mu to tahají, tak se k nim za kruháčem přidávám, pod Kasárna nechci jet za žádnou cenu sám. Domestici jdou fakt pěkně, dojíždíme asi dva lidi. Kopec na Kasárna jim odjíždím, nahoru se dostávám celkem v pohodě, není vedro, na bufetu akorát odjíždí skupina, ale já musím stavět. Sjezd do Makova si pak užívám, jedu v klidu sám a na Bumbálku počítám, že mně dojede skupinka z Karlovic.
Taky že jo, nahoru se vezu s nima, tenhle kopec nejde jet solo. Sjezd do Bílé pak je parádní, letíme pěkně, já pořád v háku, na špici mně ani nepustí. Poslední bufet vynecháváme, kolem přehrady už to začíná bolet, ve skupině se držím těžko, navíc oni sjezdy jezdí dost na hraně, takže asi dvakrát odpadám a zase se vracím, naposledy odpadám ve sjezdu pod přehradu a ke Smrčku už jedu solo. Poslední kopec, skupinu si bez problémů dojíždím a jdu překvapivě snadno před ně, náskok do sjezdu se hodí. Dojíždí mně znova až po pár kilometrech, tak se ještě kousek vezu a když už v posledních brdcích cítím blízkost cíle, tak jim opět a už definitivně odjíždím.
V cíli 75.místo z asi 150 lidí, 6:16:28, ztráta na prvního těsně pod hodinu. Žádná sláva, už jsem tu zajel na stejné trati čas o pár minut lepší, no ale objel jsem to bez větší krize, tréninku jsem před závodem moc nedal, tak co můžu taky chtít.