B-7, jak ji nazval organizátor je to takový čundr přes Beskydy. Ono čundr 92km přes 7 vrcholů na jeden zátah - pěkná výzva.
Po tom co jsem z Ivčou úspěšně absolvovali LH24 jsem nadhodil jestli to nechce zkusit se mnou na B7, ani nijak neprotestovala, stejně prý tušila že bych ji přemlouval. Kdo jiný by šel, než ten - tá co vydrží závod co závod jet na kole 10h.
Já trénoval běh, Ivča kolo a hurá do bezvědomí. V pátek ráno cesta z Prahy do Frenštátu na registraci a pak na Ostravici na chatu. Vydatnou obědovečeři a odpočinek.Ale odpočívej před takovým nášupem. Já byl nabuzen že nešlo ani ležet. Na večer autem zpět do Frenštátu a odtamtud speciálním vlakem do Třince na Start. Při přesunu 3000 lidí z nádraží na náměstí nezasvěceni mysleli že jde o nějakou demonstraci. Po zaznění české hymny a požehnáni od kněze v 22:40start a VZHŮRU DO HOR.
Před prvním kopcem, přesněji sjezdovkou Ivča souhlasí že dáme na zahřáti lehký klus. Vše jde dobře, dav se roztrhal tak to není ani žádný masakr. Jdeme své tempo. První vrchol, hurá. Po hřebenu to frčí. Ale prd, ve svižném tempu kecáme s ostatními až borci před námi začnou pochybovat o trase, správně. Tam kde se už většina valila z dalšího vrcholu dolu, my a dalších asi 30dvojic se drápe zpět na kopec pípnout čip, 4km na víc, jeden kopeček a ztráta 35min.Na začátku to naštve. No nic, snažíme se to dohnat a tak běžíme tmou zalitými Beskydy.
Při stoupání na Trávny přichází krize, a to je jen 20km, obava co pak? Ivče říkám ať jde podle sebe a nenechá se mnou do něčeho tlačit. Při stoupání jdeme jak pochod mrtvých. Na Ivče je vidět krizka a i já bojuji se spánkem, tělo a nohy šlapou, ale oči se klíži. Při chůzi do kopce zjišťuji že jde spát. Vrchol a zase dolu, to už jen jdeme a ani se nesnažíme běžet. Dole pod Lysou si na 10min. sedneme, něco sníme a vzhůru do kopce. Děs, vůbec to nejde, ale v půlce kopce jako když do nás kopne, tempo vzroste, začneme si povídat a ono to opět jede. Nám už známy úsek, stojka ( z LH24) je pro nás malina. Dolu opatrně a v Ostravici teplá vynikající polívka. Po očku mrknu na ostatní borce, jsou na tom asi jako my, tak v poho. Půlka za námi, hned je to veselejší. Vrchol Smrk, krpál jak prase, měl jsem obavy ale zbytečně. Část trasy je vedená kolmo na vrstevnice, jak po schodech asi RUN UP závod, to nám paradoxně vyhovuje. Tady se ukazují Ivčiny cyklistické stehna zvykle na stoupáky. Na Smrku, leč je tam nádherný výhled ani nezpomalujeme a pádíme opatrně do Čeladne na polívku, ta už byla hnusná. Další stoupání. Ivča nasazuje temp, které mi vzalo dech a ostatním chuť závodit. Už sbíráme skalp za skalpem. Na Tanečnici nám říkají orientačně pořadí, moc tomu nevěřím, ale to dodalo Ivče ještě víc sil do žil. Dolu na Raztoku opatrně, samý šutr a zpět na Radhošť už zase jako stroj. Další dvojce jsme utavili. Sestup z Radhošťě na sedlo Piňďulu je nekonečný a už je to docela otrava, ale vidina jen jednoho kopce před námi nás žene s rozvahou dál. Konečně sedlo, hup přes cestu a na poslední vrchol. Před námi holka na laně, ale to jim na konec nepomohlo NÁM nestačili. Nabízím Ivče taky že ji vezmu na lano, ale její odpověď je jednoznačná, tak potupně přece nepůjde. Bojuje z přírodou i sama se sebou statečně. Poslední vrchol Javorník, pod nám je vidět Frenštát a do cíle cca 5km, ovšem 4km krpál dolů. Je cítit každý kámen. Konečně rovina, předbíháme (předcházíme) dvojce které vypadají jako by šli z války. Okraj města, jdeme alejí lemovanou plakáty od dětí zdejší školy. Poslední pravá a už v dáli VÍTĚZNÝ OBLOUK. Oba shodně souhlasíme že do cíle POBĚŽÍME. S velkým potleskem všech přihlížejících vbíháme do cíle, kde ještě výstup na pomyslnou horu. ŠTASTNÍ v čase 18:29:00, sice jen brambora která má ale pro nás cenu zlata.Takové bych jedl každý den. Pak už pivčo, hup do auta a na chatu do sprchy.
Na závěr pár vět. VELKÝ obdiv před Ivčiným výkonem, na to že letos běžela naposledy se mnou na LH24 tak obdivuhodné. Snažil jsem se ji moc nehonit, ale hlavně ji při krizi povzbudit. Jestli se to povedlo to musí zhodnotit sama. Vzhledem k tomu že se mnou mluví tak asi ano. Jen doma mi řekli že mě měla přetáhnout hůlkou a ne se nechat honit jak ušák.
Moto závodu: Vylez si na svou Ká-dvojku v Beskydech.
Beskydská sedmička se tě neptá, co jsi dělal poslední měsíc, beskydská sedmička to ukáže, co jsi dělal po celý rok.

Šlapky jsou hlavně o cyklistice, ale myslím že i takto zanechaná stopa v jiným sportu se cení. 8-o