1, Jak hodnotíš sezónu 2012?
Sezona 2012 byla natolik dobrá, že až mam strach, zda se na ní nebudu vzpomínat jako na svou nejlepší v životě. Obecně závodu bylo méně, jiné se nahradily vyjížďkami. Obzvlášť utrpěl UAC. Na druhou stranu bylo víc času na regeneraci a trénink. Takže i v úplném závěru jsem se necítil vyčerpaný a mohl závodit až do konce s chuti. Co do výsledků – někde jsem ztratil, jinde se zlepšil, takže nemam důvod se stěžovat.
Zase cela sezona proběhla ve znamení spolupráce a vzájemné podpory ve skupině A. A tak celkové hodnocení sezony nemohu udělat jinak, než abych řekl par slov ke každému, kdo se na chodu skupiny A podílel, a to bez ohledu na tymovou příslušnost.
Lenka. Spolu jsme zajeli: Jarní Sázavák, Křivoklátské peklo, Rampušaka, Krušnoton, 12 hodinovku v Březí, PoS a taky několik tréninků. S Lenkou jsme poprvé jeli spolu na Beskydu 2006. Respektive jel i jsme s Honzou a Lacem, ale Lenka se s námi párkrát svezla na rovinkách. Pak byla na bedně, tak jsem jí šel poblahopřát, ale tvářila se tak trošku divně, jako že mně vůbec nezná. Neřešil jsem to. Až pak jsem se dozvěděl, že je čerstvě vdaná, byla tam s Tomášem a zřejmě bylo jí trapné, že nějaký cizí chlap tam za ní přišel. Ale Tomáš pak hned na dalším závodě ke mně přišel a požádal, ať Lenku vezmu do skupiny. Tak jsem si říkal, že zřejmě nemam pro chlapa příliš lichotivou pověst, když už jiný chlap mně neváhá svěřit svou mladou manželku a to naprosto bez obav :-). S Lenkou se mi jezdi naprosto výborně, má podobnou výkonnost, umí se chovat ve skupině a bere ohled na ostatní. A taky: nevím, jak v civilu, ale na kole je velmi málomluvná. Na Krušnotonu jsem to schválně spočítal: za těch necelých 11 hodin společné jízdy jsme spolu promluvili jen 6 krát:
1. cca po 2 hodinách: „Tak co, vystupujeme?“ „Jo“ (Ivča zrovna přitopila pod kotlem, a bylo na čase opustit balík).
2. Před Cínovcem: „Nechceš šlehu?“ „Ne, díky, mam vlastní, na bufetu si to dam“
3. Po Cínovci: „Hele, Igore, když tak jed s nimi“. „Nene“
4. U Litvínova: „Lenko, dál už tě budu jen brzdit, když tak jeď.“ „Nene“
5. Na vrcholku posledního kopce: „Podívej se, prosím, nemam prázdné zadní kolo?“ „Ne, máš to v pořádku“
6. V cíli: „Děkují“ „Děkují“ „Lenka je úžasná!!!“ (ta poslední fráze už vlastně byla pro Tomáše, který nás v cíli vítal.
Taková málomluvnost na kole mne naprosto vyhovuje. Jsem raději soustředěný na šlapaní.
Fousáč. Spolu jsme zajeli Břežanskou Osmu, Sudety, Peklo, Kolem Posázaví a závěr PoSu. Tenhle chlap kolem prostě žije, když je aspoň nějaká možnost, tak vyrazí na závod. A taky měl výtečnou sezonu, dařilo se mu jak na marathónech tak na UACu. Škoda nepovedeného Beskydu, ale to za rok udělá reparát.
Pantáta alias Zvíře. Sázavák, Sudety, Beskyd, Klikače a PoS. Každý rok skupina A se musí vyrovnat s nějakou ztrátou. Někdo postoupí o patro výš (jako Ivča letos), někdo přestane jezdit (jako Kamion). Ale zatím naštěstí vždycky se objeví nová tvář. A letošním hlavním ziskem byl Pantáta. Údajně letos se poprvé začal jezdit ve skupině a nesmírně si to užíval a pořad pochvaloval. Docela často jsem měl dojem, že má na víc, než jezdit ve skupině A, ale sám on si to pořad jen pochvaloval a nikdy se nesnažil trhnout a zkusit rychlejší skupinku. A to je dobře, hlavně pro skupinu A :-). Docela bych rad ho v příští sezoně zase viděl v naším gruppetu, ať už v oranžovém nebo ne.
Yetti: Rampušak, Beskyd, Tatry, 12 - hodinovka v Březí. Yetti se vyznačuje dvěma osobitými vlastnostmi: zaprvé neuvěřitelně rychle jezdi sjezdy, a zadruhé pořad zápasí s naraženým ramenem (varianta: loktem, zápěstím, kolenem) z minulého závodu. Ze začátku sezony to bylo obzvlášť problematický, takže před každým marathónem váhal, zda tam vůbec pojede. Ale pokaždé to dopadlo dobře, rozjezdil se a ke konci byl k nezastavení.
Vašek Hejda: Jedomělické okruhy a Kolem Posázaví. Vašek je známa osobnost UACu, sice už nemá tu výdrž, co dřív, ale bylo mí ctí dvakrát ho protáhnout.
BigMig: Klikáče a PoS. Mig je výborný do skupiny: nezašívá se, tahá docela dlouhé špice a pří tom umí brat ohled na ostatní. Kdykoli by chtěl jet s námi, vždy bereme oběma rukama.
Kolbaba: Naše společné tažení Králem předznamenává návrat tohoto velkého muže do skupiny A. Akorát pozoroval jsem, že Michal ztratil návyk jízdy v háku (což je pochopitelné, momentálně trénuje převážně sám). A tak dost často místo toho, aby využil závětří za mnou, snažil se jet vedle, a dokonce i na druhé pulce vozovky. Ale věřím, že v příštím roce už ho budeme vídat mezi sebou. Už i letos na PoSu vydržel s námi víc, než celé kolo.
Po jednom závodě jsem taky jel s dalšími, ale to už vyjmenuji jen šlapky: Iceman a Krojc (Sázavák), Mike, Kocot a Quit (Tatry). Škoda, jen že to byl jen jeden závod. Ale různé okolnosti tomu nepřály.
2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2012?
Na prvním místě u mě rozhodně bude Krušnoton. Opravdu vrchol sezony.
Druhé a třetí místo rozdělím mezi Rampušakem a Českým Šternberkem.
3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2012?
Jednoznačně Jintrovičuv pád na Křivoklátu. Ale taky zažil jsem celkem tři totální propadáky: Jedomělice, Kolem Posázaví a Bratronickou časovku.
4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2012?
Proč vlastně Kolikač nebyl na bedně?
5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2012?
Letos nedokazu vybrat
6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2012?
Nečetl jsem úplně všechno, třeba ten nejlepší mne unikl.
7, Jak probíhá zimní příprava?
V klidu. Posilovna, běh, kolo o víkendu.
8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2013?
Už si snažím nedávat dalekosáhlé plány. Ale o sezóně 2013 mohu jen prohlásit, že byl bych rád, kdyby byla.