1, Jak hodnotíš sezónu 2012?
Sezóna změn a místy i revolučně evolučních událostí. :) Pozvolnější rozjezd do sezóny s minimem najetých kilometrů - o to ale více užitých a intenzivních - začal perfektními tréninky do Litoměřic, Rytířova a na Ještěd. Od prvních závodů souboje na špicích, v paměti mi zůstáva namátkou...jarní neporazitelné LAWI, které ale trápím na Sázaváku, Blseckých okruzích v JALce neustálou aktivitou. Dubenec - společné auto s Kaprem - v závodě samotném pocit neskutečné pohody a síly, kterou měním v sólo vítězství. Doksy - deštivé počasí, defekt 3 minuty před startem, dojetí balíku, pád, dojetí čela, rozpad čela na Romanově, kde dojíždím Jirku Ježka a naháníme Svoboďáka, z čehož odpadám a dojíždím zbytej, jak čokl do cíle. UAC Běleč - husté souboje v čelní skupině se Zahradníkem a Vencou Nežerkou, STRZ - unikátní, zdraví nebezpečný závod a časovka na druhém fleku za Nežou, který mi dává 6 minut. Mohl bych pokračovat dále...cyklistika je o zážitcích!
Z hlediska závodů mohla být sezóna delší, ale chleba mi nekupuje a neměnil bych...
2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2012?
To nejlepší si nechám do bodu 2. Společné vyjížďky a Praha-Praděd-Praha mají společenských přesah, to sebelépe zajetý závod prostě nenahradí. Na PPP a na lidi, co tam se mnou byli, nezapomenu asi celý život...ale nej zážitek byly, jsou a budou Dobrovice 2012 alias MČR amatérů:
Nedá se to hodnotit formou reportu, je to spíše na akademickou debatu s prvky filosofie a duchovna. :) Nicméně ve zkratce, vystoupil jsem z nečeho, co mě nebavilo a nemělo to perspektivu, povolil uzdu, tak trochu otočil život naruby. Od půlky června jsem od rána do odpoledne pracoval, pak sportoval a večer žil. Žil dosyta, naplno a bez předsudků. :) Nechci být extra intimní, ale tahle chemie způsobila, například to, že všechny kopce okolo Prahy, snad kromě Radotínských kostek jsem začal na pohodu jezdit na velkou apod. Ještě týden před mistrovským závodem, čímž ho v žádném nechci srážet, jsem seděl s flaškou becherovky, kdesi v Teplicích nad Metují, na noční lavičce u Metuje, spal pod širákem nad Rokytnicí nad Jizerou, koupal se za deště v Polské nádrži Bukowka, snědl 6 domácích borůvkových knedlíků velkých asi jako prsa Barbory Polákové a další s cyklistikou spojené věci (no snad mi to čínské výpočetní středisko tady anketku nesmaže). Závod jako takový byl třešničkou na dortu a ve své podstatě jednoduchý díl do skládačky, jak zamachrovat před holkou, že o ní stojíte. Stačilo ujet 110 km ve dvou lidech jednačtyřicítkou, zaspurtovat z prvního místa a titul s holkou byly doma. :)
3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2012?
Nemusím pády, ať už svoje či ostatních a letos toho na závodech nebylo málo, tlama Jeana při cestě na Praděd.
4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2012?
\"Přemýšlím, kdy mi bylo hůř?!\", oznamovací věta prošitého Diabla na rovině před Hradcem Královým v 40 °C, při návratu z Pradědu. A další Diablovka: \"Všech 5 nas leží před Ovčárnou, nálada je výborná, vzpomínáme na všechny, kdo se rozhodli nejet.\"
5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2012?
Bez komentáře... :D
6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2012?
Bobek – DEN SPLNĚNÝCH SNU, aneb z Prahy či odkudkoli do Rytířova a Děčína přes hory a dolíky, 100% stojníky a zpět bez debat do dětských let.
7, Jak probíhá zimní příprava?
Moc času není, ale zatím zlehka tenis, plavání a když je chuť, tak se vystřílím při běhání ve Valašských kopcích.
8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2013?
Začít od ledna pracovat v Praze a pak normálka švihy, závody a jednoznačně obhajoba!