Páteční cesta se trochu protáhla, pak ještě prezentace a ubytování, takže na tiskovku přicházím dost pozdě. Kolíkáč dojídá, Olin už láduje pohár, ostatní dopíjejí. Tak aspoň jedno pivko, ať se líp usíná a zpátky na pokoj. Jenže s tím usínáním to bylo horší. Okno do ulice a provoz jako blázen, na to u nás na vsi nejsme zvyklí. V jednu v noci beru ibuprofen a pak konečně usínám.
Ráno jako vždy: co na sebe? Venku solidně prší, teplota kolem 10°C. Kolíkáče se neptám, ten by jel nejradši krátký krátký. Mažu hřejivku, beru návleky na nohy, na ruce, na boty, vestu. Nikomu se moc nechce jít se rozjíždět už ve třičtvrtě na osm, když podle zpráv z Prahy po osmé přestane pršet. Nakonec jdem a světe div se ani v půl deváté na startu pršet nepřestává. No ono ani v devět, v deset, v jedenáct, vlastně už asi nikdy nepřestane. V 8:30 tedy start. Jede se v pohodě, dopředu se necpu, dávám si pozor, aby mě někdo nesejmul až mu to uklouzne. Toho jsem za chvíli naštěstí jen svědkem a tak valíme dál. První brdky v klídku, první zvednutí tepovky přichází se stoupáním na Tesák. Kolíkáč si najíždí dopředu, já jsem spokojen zabudován v balíku. Ten se ale za chvíli začíná trhat a já jsem samozřejmě mezi opadajícími. V dálce před sebou vidím mizející orange helmu. Tak to teda ne, takhle brzo ne. Stálo to dost sil, ale nahoře jsem zase zpět a ve sjezdu se dostávám i před Jirku Ježka (ó jak jsem dobrej) téměř na špici . Pak už si to hlídám líp a při výjezdu na Hadovnu jedu bok po boku s Kolíkáčem. Najednou se zepředu z doprovodného auta začne ozývat, že si máme ve sjezdu dávat pozor a kdesi cosi. Tak se připravim na sjezd a ono nic. Auto zmizelo a kopec se začal ještě zvedat. Ale nakonec jsme nahoře a asi ani nijak neztrácíme. Sjezd je chuťovka hodná otrlého bikera. To bláto mám v uších ještě teď.
No a je tady konečná. Teda co se týče mého pobytu v prvním balíku – Grapy. Házim 39-27 a lámu to co to dá, ale nemám na to. Nahoře jsme s Kolíkáčem sami, před námi dva borci, které v následných houpačkách docvaknem. Ve sjezdech se mi podařilo malinko poodjet a zkouším nejdřív ve dvou, pak ve třech sjet skupinku před námi. Ale oba borci jedou krátkou a ty před námi prý taky, tak to balim a čekám, až nás dojede grupa za námi, ve který je i démon Kolíkáč. Pak až na rozdělení tratí v pohodě. Cítím se skvěle střídám špice a mám pocit, že ostatní moc nejedou. Měl jsem se blbec šetřit, to nejhorší teprve přijde.
A je to tu. Rozdělení tratí. Začíná stokilometrový koncert v oranžovém – Kolíkáč a já. Houpe se to, střídáme, sem tam nějaká poznámka, ale moc do smíchu nám není. Ty předchozí skoro čtyři hodiny v dešti se na nás podepsali, tedy aspoň na mě jo. Ono, když si člověk chce vzít něco z kapsy a nemůže tam dosáhnout, a když už tam dosáhne, nemůže nic nahmatat, protože má úplně zkřehlý prsty, a když už nakrásně nahmatá, tak to nevytáhne, protože se to všechno tak lepí, tak to na náladě nepřidá. O řazení ani nemluvim. Levá ruka to neumáčkne, takže přesmyk musim dávat pravačkou. A řetěz chrastí a nechce to tam skočit.
V takovym stavu začínáme stoupat podruhý na Tesák. Zadírám, abych nezůstal sám, ale Kolíkáč mě tam nenechá. Nahoře už se těšíme na Troják na bufáč. Jo, rohlík se salámem a chleba se škvarkama. A frčíme dál. Teď to chvíli jede, ale Lázy tam prostě jsou a čekají. I my čekáme a těšíme se na ty výhledy. No prý to stálo za to, já teda nevim . Sjezd je fakt o hubu, brzdový spalky zůstaly už někde pod Tesákem, takže brzdim spíš očima. Před námi poslední kopeček nad Hubertem. Jedu už jen silou vůle. Všechno mi začíná zplívat : silnice, voda z nebe, voda z Kolíkačova zadního kola a snad i slzy. Pak už je to jak sen, chce se hrozně spát, pořád do sebe cpu nějaký gely, ale už nic nepomáhá. Vezu se v háku a jen chvílemi se snažím vystřídat.
A je to tady. Posledních pár kilometrů. Rovinka, pak les, cedule Přerov, cíl 1km, cíl 400m… Branou projíždíme v objetí a je to za námi. Jak řekl Kolíkáč: cesta přes celou republiku, startovný, ubytko, nový řetez, nový špalky, od pondělky na antibiotikách, ale stálo to za to.
Díky draku. Bylo to s Tebou super svezení a tešim se na další. Dík.