Co říct? Sudety se začají tradičně stávat mým nejhorším maratonem. No, co bych taky chtěl, když jsem letos byl poprvé v kopcích právě na Sudetech a místo své obvyklé závodní hmotnosti 76 kg vážím 79? A to mám letos najeto nejvíc, co jsem kdy ve stejné době měl... Nemile mě překvapil už úvod, protože jsem musel do zadních řad, ale viděl jsem, že do první lajny nedůslední hlídači pouštěli i ty, kteří tam neměli co dělat. Ono by to bylo jedno, ale start na Sudetech je tedy dost hrůza, a jak v reportu poznamenává Dreamer, mělo by se s ním něco udělat - 400-500 lidí, úzká silnice, hned v úvodu esíčko, se nedivím, že to KAŽDÝ rok hned na začátku někdo odnese a spadne. Posléze také tradičně vlny, brzdy, zpomalení a zase rozjezd... Dostat se dopředu je dost náročné.
Ale abych se vrátil k \"osobním pocitům\". Jelo se mi blbě hned od začátku, pár kilometrů po startu jsem i na rovině dýchal jako kardiak na schodech a ne a ne se zklidnit, holt již kategorie 40+... 8-\\ Nakonec jsem se trochu rozjel a držel se hl. balíku, i když dost nataženého. Jak píše Dreamer, skutečně jsem se ho ptal, jestli nemá problém, ale byl to velmi účastný dotaz, neboť viděti Dreamera takto vzadu přišlo mi nezvyklé.:-) Křeče přišly už nevím kde, ještě před nájezdem do \"prvního\" kola, biceps, pak hned kvadriceps, prostě jsem musel zastavit a počkat. Ok, tak holt další skupina. Že jsem fakt marnej, mi došlo po první Chvaleči. <:-( Nicméně ok, držím se, snažím se jet inteligentně, tzn. že sjezdy jedu jako ďas>:-) a pokaždé skupině poodjíždím, abych pak vytočil nohy a trochu si dáchnul před dalším stoupáním, nebo ještě lépe, abych si trochu povyjel do stoupání a pak pomalu propadával dozadu. Ale je tu druhý Odolov, a to, co jsem tušil, je tu - opět křeče, tentokrát obě nohy, a dokonce i pod pravou lopatkou (jak rukou víc přitahuju, abych kompenzoval slabší tah pravé nohy). Zastavuji, svalím se do trávy, užívám si sluníčka a provádím strečink nohou :-D Hm, tak nějaký čas samotka, ale na Chvalečí dojíždím odpadlíky z předchozí skupiny. V závěru kopce poodjíždím a s Uwem (jezdec z Německa) dojíždím pod Bišík, a pak nahoru. Uwe byl lepší, ale já byl rád, že křečci jen tak lehce zlobili, takže žádné drámo jsem z toho nedělal - 91. nebo 92...
Jinak nepříjemný zážitel mě potkal při druhém sjezdu do Stárkova, kdy opět před skupinou jsem frčel dolů, když vtom zleva ze svahu kde se vzala tu se vzala motorka a řítí se přímo na silnici. Zařval jsem, co to šlo, snad mě slyšel, snad na poslední chvíli uviděl, zastavil těsně před silnicí, právě když jsem ho míjel, uf.
Průměr horší než a loňském 180km Krušnotonu mluví za vše. Chybí mi závodní motivace, v jednu chvíli jsem si vzpomněl na Orlíka a jeho turistiku... :-S