Sudety Tour 156km- první vlna mi k ničemu není, jedu na jistotu, kolem mě se valí pomalu davy, po pár kilometrech se Kuře sbírá ze silnice po pádu, prostě tohle nemám rád. 400 lidí je moc, navíc když je úvod mírně z kopce. Na 12.km v Polici už je to natažené dělají se díry a ztrácíme kontakt s balíkem. Někde před Machovem zkouším doskočit do skupinky před námi, kde jede Olin, to se ale samozřejmě nezdaří a se sklopenýma ušima zalézám zpátky do té naší. Vysoká Srbská- nahoře ještě vidíme ocas balíku, ale my jsme teprve dole. Nahoru se tak tak vyškrábu, hroznej kopec, 20% po kostkách je šílenej sklon. Formujeme se do skupiny tak 25 lidí, nic moc se mi nejede, ale ještě poslední světlejší chvilku zažívám na Bezděkově, kde to vyjíždím vepředu. Pak už začíná pomalu trápení, od nějakého 50km už čekám v každém kopci, že odpadnu. Hlavně začátky kopců se mi jedou šíleně, pak se ale vždycky nějak rozjedu. Trpím, naposledy potáhnu špici někdy na konci prvního kola, pak se zašívám, jak jen to jde. Kupodivu kopce přežívám a naše skupina se pomalu zmenšuje. Na druhém Odolově už jsme jenom čtyři, dva odpadlíky ještě dojíždíme, Chvaleč taky přežívám a vezu se do Teplic. Někde na 50.km bych si na sebe nevsadil ani korunu, že s tou skupinou dojedu do cíle a ještě většinu lidí nechám někde za sebou. Na špici ani omylem, bolí mě všechno, nohy, ruce, záda. Cílový kopec už trošku chytám křeče, ale jedu, hlavně si dávám pozor, abych nepředjel kluky z BMC a Hakr, protože ti toho odtahali nejvíc a musel bych se hanbou propadnout, kdybych dojel do cíle před nima. Nakonec 86.flek, podobně jako loni, ale ztráta je větší, průměr menší, no ale trať byla asi těžší. Počasí celkem vyšlo, jenom pár kapek spadlo, sice na mně dost teplo, ale přežil jsem. Bouřky byly až cestou domů, což nám v autě tolik nevadilo.