Vzpomínám na Sedlec-Prčice 2010, poslední sezónu, kdy se ještě jelo k hotelu Relax. Pamatuju závod, který mě strašně bavil, pamatuju sedmýho fleka v kategorii a zařízlýho Honzise na pásce. Pamatuju defektícího Maliňáka a 2000 nastoupaných metrů.
Tři roky se s třemi léty sešly a cíl je konečně zase u Relaxu a já zase trochu jezdím, ale spíš jen závody, bo na trenink neni čas pičo. O víkendu jsem si švihnul Kouřimskou stovečku a Blsecké okruhy v JAL, takže bylo zaděláno na pěkný průšvih, ale když člověk nemá čas na trénink, tak se holt musí jezdit rušit na závody a doufat, že po čase se přestane tolik rušit a třeba uvisí i Honzise nebo rakeťáka Dreamera.
Doufal jsem doufal, ale málo, kolečko se mi nepolámalo, spíš se polámaly nožičky ve druhym Sušetičáku, do kterého najíždím z prvního fleku. Řečí klasika: jedeme normální tempo, pak se ohlídnu a…(konec bohužel trochu jinak, než to obvykle slýcháváme od Kapra :)) za mnou nikdo. Díra 20 metrů a keep rising! Honzis v prd…, Dreamer v prd…, všichni tamtéž. Zmocňuje se mě zoufalství. Mám totiž pocit, že snad za mnou nikdo nemůže být, že to všechno pojedu ještě 80km na samotku a druhej balík mi dá 2 kola. Když tu čuju naději. Postupně to začiná odpadat a já sbírám korálek po korálku, na horizontu docvaknu Petra Zikmunda, borca, co nám docela narost, tak se za ním jezdí solidně v háku, což jsem si ověřil před pár dny v Bílku, kdy jsem se mu nehnul od zadku. Spolupráce s Petrem je pecka. Příjde mi, že je na tom o dost líp, ale snažím se dle možností střídat. Ve sjezdech to pálíme náramně. Petr je zřejmě domácí a volí ideální stopu, brzdy šetříme. Ve třetím Sušetisviňáku domastíme Šuvadu, Vajdu a Lukáše Vítka z Dextru. Myslíme si, že to teď náramně roztočíme, ale ve skupině je cítit lehká apatie, tak nakonec jedeme stejný hovno, jako doposud a docvakávaj se další 3 kolíci. Ve 3. a 4. kole to nějak šmrdlám spíš vpředu, před Prčicemi už šetřím Jouly (a just Jouly ne Watty), za čož mě peskuje náš výpravčí Běhounek, kterej by rád rozjel kolotoč 5 kiláků před cílem. Já na něj nechápavě čumím a dělám, že jako nevím, že jsem byl na pouti naposledy před 15 lety. Do Jetřichovic v háku, první útah do 15%, jedu! Kolem lana mám 20 metrů na ostatní chrty, za parkáčem 30. Vajda vstává. 36/21 , někdy i 36/19, šinu si to starym Kolorédem, když tu slyším výkřik vzdálený, byla to léčka já to nevěděl, jako starej vůl jsem dostal od Vajdy na pásce. Teda mně se to aspoň zdálo jako na pásce, výsledky ukázaly 6 vteřin (totiž sekund, ať je to v SI) :)
V cíli gratuluju Honzisovi a Smejkymu. Dnes se ukázalo, že naše výkonnost, ještě srovnání zdaleka nesnese. Natrhli mi záda až k lopatkám. Za chvíli supí do cíle druhej balík a mezi prvními Kolík!!! Kolík dává Klímiče!! Kolík dává Joníka!!! Tak to je bomba. Skvělý výkon. Dreamer s Kolíkem drželi náš šlápoťáckej prapor dneska hodně vysoko. Technici vymřeli po meči! Naštěstí tohle nemusím psát nohama. Na kolínkách svítí nápis „Out of order!“.