Zase jsem zavítal do Bělče, zase mi to hned ujelo … Ani nevim proč na tenhle okruh jezdím, páč jsem tu obvykle ještě víc marnej než normálně. Z Hostivice po větru to celkem jede, sestava Lawi, BMC, Ježek, Kudrna dává tušit, že se pojede a pro nás tragédy zbyde dost času na opalovačku, páč šest runde je sechs kol a to se hochu nechá šlapat! O desáté start, je nás poměrně dost, to však znamená dost daleko na špic ze zadních pozic, kam jsem se z první brázdy záhy dostal. Jako správnýmu tragédovi mi to ujelo už málem za Bratronicema na bočáku! Jedu si tak v balíku, na špic ani nevidím a vím, že bych měl bejt vepředu, páč ten sjezd do Nižbora rozhodne o naporcování balíku. Jo vím to, vím to moc dobře, bohužel hlava se dopředu prostě necpe a co nejni v hlavě, musí být v nohách a když to nejni ani v nohách … tak skončíte v propadlišti dějin na 10km a do cíle kilo … Oops, vypadá to hodně tragicky a to jsem první „schody“ dával na velkou. Nicméně čelo jelo sjezd řádově líp a v kopci to byl další řád, takže jsem skončil tam, kam patřím. Aspoň, že je tu ještě bídnější sjezdař Dreamer, Smejky, Hovorka a pár lidí co jakž takž něco odtáhnou. Skládáme se asi do 10členné grupy a pozorujeme, jak rakeťáci letí do Bělče nejméně s 1,5minutovým náskokem. Hoši, tak jsme zvrzli – ne že by mě to překvapilo … Průměr 36km/h hold nestačí - teď jen přežít pospolu, celkem fouká a do cíle fakt štreka. Překvapuje mě, že další rundy ani moc nehnijem, zpomalujeme na 31 – 32minut na kolo, celkem to odsejpá, ve sjezdu patřím ke slabším, páč mozek dovolí jen asi 61km/h a to je málo. Nicméně Dreamer je marnější než Wiggins na mokru a dycky si tam vsadí v prvním schodu wattovou špičku, aby nás sjel. Aspoň chlupatý hoch potrénuje. Někde ve 3tí rundě balík přestal jet a my je viděli na 3minuty, pak i na 1,5minuty, ale samozřejmě jsme je nedocvakli. Ve 4té rundě jsem vyndal z kapsy 150g Pikao – páč to tě nakopne jako 3karbošneky najednou a za 25kaček – neber to. Ale mačkat hliníkovou tubu v padesátce jako žádná hitparáda. V šesté rundě se už nikomu moc nechtělo, dokonce jsem se vyskytoval na špici a připadal si, že tam něco vytvářím a ne že se modlím, aby mě někde nenechali … Celkově jsme sjeli asi 3 odpadlíky z čela a vše bylo ve znamení čekání na špurta o 25tej flek. Neber to, pěkně se zgumovat o místo těsně nad čestnými DNF – že jo, kluci z Kooperativy. Dreamer zkusí něco už v lese před sjezdem, ale mě to nechává ledově chladným, páč to je čin hodný IQ vygumovaného cyklisty (sorry do Nýrska). V kopci se nahoře trochu přišlápne, ale všichni jsou tak v pr* že nikdo na nic kloudného nemá … Jo když tam někteří lovili malý placky už před Bratronicema tak co můžou předvést tady … Takže do Bělče taktizujeme - fouká hnusně proti, čeká se, kdo „vystřelí“ 30km/h – už se to mele, 400m do cíle, auta proti uhýbají do škarpy, my to mastíme do vsi úplně poblitý a já se soustředím na to, abych dal aspoň toho Dreamera a oplatil mu Prčice! Všici víte, že já su spurtér ještě lepčí než sjezdař, takže ... Ale jo, daří se - 53/17, tragéd Honzis pěkně visí v háku jako Cavendish a na pásce ještě znectí jednoho Veloservisáka a končí v první půlce našeho gruppeta. Yes, mise splněna. Akorát kucí z Lawi už vydýchaní v poklidu konverzují u cílové čáry. Ještě mi řekněte, že se jelo *ovno a já už příště fakt nepřijedu. Teď následuje méně zábavná mise – na hajzlu smýt ze sebe sůl jako důkaz že jsem si to prásknul, doplnit vyschlé bidony a prásknout si to na větru do Hostivice, prošitej jak deka. Z Unhoště myslim že nedojedu. Doma posekáno, litr pití na ex, 165km, totál grogy, ale aspoň jsem se opálil – aspoň něco za ty prachy.