Rampušák-úvodní kopec ze Štítů se jede volně, sjezd do Lanškrouna se to ovšem natahuje a před Lanškrounem si musím trochu hrábnout, abych dojel zpátky do balíku. Pak už se jede do kopce na Nepomuky, to ještě přežívám, ovšem Výprachtice už ne. U cedule konec obce odpadám, nejsem sám, na horizontu před sjezdem máme 100m ztrátu, já ale nejsem sjezdař,, abych tam na mokru dojel zpátky. Takže postupně se za Jablonným tvoří pětičlenná skupina a zkoušíme stíhat 4 lidi včetně Olina, kteří jedou pár set metrů před námi. Dojíždíme je až někde před Lousiným údolím na 75.km, ale jen díky tomu, že se právě zvedají po pádu. Kromě jednoho se k nám připojují a jedeme dál. Na začátku kopce na Lousino údolí si tak šikovně hraju s brýlemi, až mi vypadává sklo a já se musím vracet. Na skupinu ztráta 200m. Prostě debil. Dva lidi ještě předjedu na Luisino údolí, jednoho na Šerlich a naštěstí nahoře na bufetu právě odjíždí dva lidi. Beru jenom rychle pití a připojuju se k nim. Lukáš Ouzský a hlavně Richard Löbl, to je tahoun k nezaplacení. Jedu s nima, většinou se vezu v háku, protože oni ani nechtějí střídat a tahají to sami,, tak se na špici objevuju jen občas. Na Komáří vrch máme před sebou Olina, chvíli se k němu přibližujeme, ale jak uviděl Suchardu před sebou, tak do toho šlápnul a zase nám zmizel. Po sjezdu dolů máme jejich tříčlennou skupinu na dohled, ale ne a ne je docvaknout. Když už to vypadá v kopci na Adama nadějně, tak kolegové 300m před vrcholem začnou svačit a dole v Mladkově ještě staví na moment na bufetu. No mě už je to stejně fuk, mám toho tak akorát a budu rád, když mě dovlečou do cíle. Na Králíky celkem pohoda na rovině, občas taky potáhnu, ale po odbočení do magnetu na Boříkovice začíná peklo. Jedem to na velkou, furt třicet, já tam vlaju silou vůle, trpím, tisíckrát si chci vystoupit, táhne to Löbl a nahoře dojíždíme skupinu s Olinem a Suchardou. Bohužel se ale nezvolňuje, začínám chytat křeče do stehen zachraňuje mně sjezd do Červené Vody. Snažím se dát trochu dohromady, na špici furt Löbl, nechápu co tu dělá, proč nejede někde vepředu. Magnet za Červenou Vodou zase plápolám na chvostu, křeče zase přichází, můžu jet jen ve stoje a to ještě blbě, horizont zázrakem přežívám a jedeme do Štítů. Tahoun si chce před spurtem orazit, tak se na špici prostřídáme všichni, já při té svojí zase chytám křeče a pak už jsou tu Štíty a závěrečný kopeček na náměstí. Naivně tam nechávám velkou, jako že to na ní vyspurtuju, ale po 50m zase křeče a jsem rád, že to vůbec dojíždím do cíle, z naší skupiny předposlední. 30.flíček z asi 85 lidí, čas 5:23, průměr 30,6km/h. Musím být spokojený, dojel jsem to s Olinem a Suchardou z KC Brno, ti mi dali na Sudetech 15 minut, ztráta na Kolíkáče s Dreamerem asi 12 minut. Ještě by to chtělo trošku potrénovat, na Výprachticích moc nescházelo, abych to s nima přejel, no ale vzhledem k tréninkovému úsilí by to bylo nespravedlivé. Ono těch 100m na Výprachticích znamená v přípravě natrénovat o pár tisíc kilometrů víc.