Start - srandičky do kopce. Pózujeme fotografovi, jede se za autem, tak je na to čas. Jet se začíná za opravovanym mostem v Heřmanicích, ale žádná křeč, jede se v pohodě. První brdky bez problému, mám strach co se bude dít, až přijdou Výprachtice. Jsou tu, hlídám si Dreamera a Kolíkáče a samozřejmě špic. Nahoře jsme všichni pohromadě, ani to nebolelo. Pak sjezd, hlídám si čelo, Kolíkáč s Dreamerem jsou za mnou. Pak se to nějak vlní, ale asi spíš z kopce, pak se to lehce zvedlo, čelo za to vzalo a musel jsem se hodně zmáčknout, aby mi to nefrnklo. Indián je tu, ale zbytek orange ne. Pak se to tak blbě vlní, celkem zadírám. Když se dostanu konečně do kopce na špic a vidím o serpentinu pod námi skupinu a pět metrů před ní Kolíkáče, jak to celý táhne, tak zkouším zpomalit, ale ostatní to tak nenechalí a hned za to berou, aby nás ta skupina nedojela. No jasně, takže sbohem a beru za to taky, to si nenechám ujet. Pak to valíme, je nás dvanáct. Žádný oddych na horizontu, žádný lážo plážo po rovinách. Jede se, střídá se. Takhle to má vypadat. Užívám si to na špici. Později dva odpadají, jsem v top ten. To by byl super výsledek. Snad z tý euforie, snad (a to asi hlavně) že tu neni víc favoritů a nejede se až tak, tak se držím a v pohodě i střídám ještě do kopce na Luisino údolí. Sjezd pod Šerlich je ještě pohoda, ale pak jako když utne. Po pár metrech stoupání na Šerlich odpadám. Naštestí tu zůstávají ješte dva z BSS. Tak to pak točíme spolu. Na 135.km chytám první záškuby křečí, ale ještě rozháním anticrampem, po asi 15ti km leju magneslife. Začíním míň střídat, ale ještě to jde. Ke konci tahá hlavně mladší BSS. Jsou tu Štíty, v nohách mi škubě a oba pouštím před sebe, přece jen odvedli víc práce, tak je to asi správně. V cíli spokojenost, nakonec je to 10. místo. Můj největší úspěch. S Čerem a Zahradou jet (ne viset) přes 90km je pro mě bomba. To asi ten oranžový dres ;o)