To to letí. Rampušákovi je 17 a před maturitou se rozhodl vrátit z ciziny domů. Mně se v Polsku líbilo, ale Orličky se mi taky líbí. Těšil jsem se a už je to tady. Verdiho otroci, zamáčknout slzu a start. První kopec se mi, zdá se, jede docela dobře. Jenže tak dobře jako já nejede nikdo, a tak brzy zůstávám sám. Aspoň si mohu v klidu vychutnat přejezd mostu v rekonstrukci, kde ostatní museli stát frontu. Fronty nesnáším. Zato sjezd do Lanškrouna mám rád, ale už jsem odykl. Dokonce občas brzdím. Hanba. Okolo je mlha. Ve Výprachticích mne předjíždí čelo krátké trati a pak další a další. Občas někdo pozdraví. Zdá se, že jedu dobře, ke konci stoupání spíše dostatečně. Konečně sjezd. Za Orličkami dostávám hlad. V pravé kapse nalézám prázdnou tubu a volný gel. Fuj ! Po chvilce snahy se mi daří vyprostit ruku a přilepit ji na řídítka. Je to bezpečné, ale špatně se řadí. Dekontaminuji se až na bufetu v Mladkově. Dál mne předjíždějí už jen jednotlivci a i ti za rozdělením tratí v Rokytnici mizí. Jedu sám, ale zdá se, že se jede velmi dobře. Ve stoupání v Nebeské Rybné dokonce výborně. Do té doby, než zjistím, že to nebylo stoupání v Nebeské Rybné. Tak dál. Pomalu stoupám údolím Zdobnice. Začátek kopce není prudký, ale neměl jsem si brát moiru, začíná mi být horko. Konec kopce před Luisiným údolím je prudký a tu moiru jsem opravdu neměl mít. Zastavuji, shazuji a ždímám tekutiny, které teď měly být v krevním oběhu. Nejsou. Ztráta času: 2 minuty, ztráta morálky - k nezaplacení. Navíc teď bude Šerlich. Zatímco za symbol Krále Šumavy bývají považovány šumavské pláně, nespornou dominantou Rampušáka jsou šerlišské mouchy. Musíte jet přes 10, pak jim máte šanci ujet. Jakmile jedete 9, je zle. Já jedu chvílemi 7 a je zle nedobře. Kopec nemá konce. Končně bufet. Litry vody vnitřně i zevně. Rohlíky se salámem, ovoce a zase voda. Musí se jet dál. Z osmiminutového náskoku na plánovaný průměr je třicetiminutová ztráta. Sjíždím do Orlického Záhoří. Už je lépe, 77 km/h žádná moucha nedá. Komáří Vrch vyletím přes 10. Mouchy přihlížejí. Hanička a Zemská brána. Držím tempo a ztráta se zmenšuje. Na čas pod 8 bych ale potřeboval vyměnit stroj s někým z motorkářů, kteří nám tu přemalovali šipky. Já naštěstí trasu znám, ale pár lidí to zavede až do hellriderského kempu. Hanba. Bufet v Mladkově už není, ale to nevadí, zbývá poslední brdek a pak po rovině s větrem v zádech. Pane Rampušáku, děkuji. Cíl, ztráta 16 minut je rovných 20 km/h. Taky dobře. Tombola už byla, pivo ještě je. Vítěz prý jel za autem. Je-li to pravda, tak hanba vítězi, jinak hanba pomlouvačům. A to je asi tak všechno. Pěkný závod.

... bez dovolení okopírováno z webu http://www.cfc-kladno.cz/, dodatečně se omlouváme a děkujeme pane Kolbabo ...