Krátký-krátký, opojný to pocit po té šílené zimě, balík natřískaný veteránskými hvězdami první velikosti, se zimním dvojčetem Kaprem se zakomponovat do druhé brázdy a vyrazit vstříc prvnímu dobrodružství letošní sezóny. Pohlídat si Joníka z BMC, ten by měl být mým vodičem, ale zatím je to „trma vrma“, první sjezd, kde je nejlepší stopa mezi dírami jen uprostřed silnice jsme zvládli, i první magnet k Hostouni není cítit, jo mělo by to jít. Ale žádné bláznění, stále ukázněně v závětří a hlavně zachytit rozhodující porcování. Ale čelo je hodně vyrovnané, stále jedeme minimálně ve 40 lidech a před námi uprchlík z KC Brno, kterého hlavní favoriti vyhodnotili jako neškodného. S Kaprem prohodit pár povzbudivých slov a vrhnout se jako stín za Joníkem, který roztáčí svoje zippy na špici. Na toto jsme se tak těšili a je to tu! Myšák je hodně aktivní, zezadu to jistí VSid, je to dobré, oranžová kref tu stále je! Kolem Lidic svěšené nohy, jen Standa Vohník trochu zlobí na špici... kostky se blíží, ale moc se sítem nestaly, i když pár kusů odpadlo, stále přes 30 hlav se cpe do děravého sjezdu. KC Brno dojeto a za Makotřasy za ostrou levou, přichází smolná chvíle pro Kapra, prdlý drát, ještě chvíli zkouší jet, mě to v hlavě šrotuje, jak ho zachránit ... na moje kole nesedne, má jiné kufry ... do háje, toto se nemělo stát :-(. Jsem najednou jak bez duše, bez Kapra to prostě není ono, ještě navíc když před Hřebčí mi Sekyrka šeptá do ucha: „ Máš tam vzadu Karla ...“ ... chce se mi brečet ... odpojili mi proud, jen se bezvládně převaluji v té mase těl ... kostky vykuckám a na Janu s Luckou zakřičím, že Kapr má defekt a nechám si nalít, jako každý okruh, neskutečnou orange energiíi od Kocoura, který vytváří se svým megafonem skvělý kotel! U hřbitova ještě prohodit se VSidem pár slov a zhodnotit, jestli se jede pomalu nebo rychle, já mu tvrdím, že všechno ještě přijde :-). A bohužel moje tušení se vyplnilo hodně rychle, za Hostouní nechápavě koukám, že se oddělilo vepředu několik jednotlivců a pomalu nám odjíždí ... tak to ještě scházelo, chvilka nepozornosti, zaváhání v zadních pozicích a je vymalováno ... navíc, když jsou tam dresy BMC ... již jsem pozbyl veškeré naděje, ale za Makotřasy, na rovince okolo Lidic si režii závodu do svých rukou bere matador Míra Kakač. A já neváhám, hodím háček, a po chvíli je grupa sjeta, i když se pak dozvídám, že moc nespolupracovali, ale v tuto chvíli je to velká vzpruha, jsme zase již po kupě, přes 30 hlav, které asi dnes nic nerozdělí. Navíc sjíždíme skupinky mlaďochů, kteří se s námi promísili. Poslední okruh, před Běloky je tu pro mě další intenzivní zážitek, Sekyrka svým typicky nenápadným způsobem začíná mizet, zkusím to, mohutnými přískoky jsem si ho docvakl, ohlédnu se, za námi díra 50m, uáááá, dokonce mám i síly na vystřídání, ihned naskakuje film Běleč 2012 a hned se ptám: „Zkusíme to?“. Nevím ani, jestli Jirka odpověděl, zkoušíme to co to dá, ale při ohlédnutí před Běloky je jasno, rozzuřená zvířata jsme jen rozdráždily a míří rychle k nám. Tak to nevyšlo, bohužel se pro mě naplňuje černý scénář, hromadný spurt v hodně technickém dojezdu, to je přesně moje parketa :-). Navíc se rovina kolem Lidic jede snad 25km/h., stále kolem 40 lidí, silnice narvaná od krajnice ke krajnici, jede se travou, štěrkem, každý chce být vepředu, navíc i mlaďoši se neštítí se tam cpát… Připadám si jako ve frontě na maso, v Hřebči se prodává asi se slevou, a mačkanice je to veliká. Když už by byla šance se potáhnout, tak proti nám stojí traktory, které udělaly skvělý trychtýř ... konec kámo, dnes ti to zase prohrála hlava, bázeň a lokty moc u těla…