Celý týden na pracovních cestách, veletrh v Berlíně, návrat do Vsetína. Minulý víkend nějaká střevní viróza a katastrofické počasí. Kilometry za posledních 14 dní žádné. Ideální stav zase ukořisti někde na závodech překvapující skalp :-) . V pátek po anglině v 17:30 sedám na kolo a jedu směr Psáry, Jílové, Krňany, 5-ti kopec, Kamenice. Jsem posekanej, jak dobytek a z letargie mě probírá až orosená plzeň na zahrádce v rukavicích u Sládečků. V sobotu dopoledne se jedu vyjet na 50km. Jsem posekanej ještě víc, celý den se pak válím u rodičů na chatě a večer jdu ochutnat 3 malé pivní speciály na Parukářku a poslechnout si u toho The Tap tap.
Nicméně Jedomělice ráno jsou tu a nikdo se neptá: „Trénuješ, šviháš, piješ Regener, chodíš na laktáty, studuješ křivky, nemiluješ, brokolici jíš, řetěz mažeš, nohy depiluješ, kompresky nosíš?“. Letos to je takové underground a vždy velké překvápko, jak to v závodě pojede. Ostatně moment překvapení je to co dělá závod závodem. Bez této úvahy by se snad ani proti Vencovi Nežerkovi jezdit nedalo. A je to skvělé koření i obráceně. Konkrétní příklad dnes. Jedomělický závod jedu s cílem vyhrát vrchařskou soutěž. Na pořádný špurt po 100 kilometrech nemám ani zdání, za to kopec mi tu vždycky seděl a jezdil jsem ho vpředu, tak vsázím vše na kvapík na čáru VP a závěr neřeším. Cítím se na to, a 53-23 tam v kopci sedí jak prdel na hrnec. Zdravím konstruktéry ze Shimana a Campisti jděte už k čertu! Odjet z balíku se daří vždy bez problémů, překvápko je ovšem na světě – Červajs za zadním kolem. Vzpomínám, jak tenhle boreček v roce 2007 lítal. Pak zasadil, postavil, porodil, potrénoval, zhubl a vrátil. Vrátil se mi do háku akorát vždy pod kopcem. Když jsem to roztrhal, tak pak roztrhal on mě. V prvním kolem jsem ho ještě dal, pak dal on mě, ve třetím kole se tam motal někdo z BMC a já měl co dělat, abych ho sjel. Říkal jsem si dobrý, to Červajs nedá, ale jo dal. Ve čtvrtým kole jsem si nechali 3 na prémii odjet a já už na to neměl morálku a bylo hotovo. Pak se jelo až na Hvězdu, hákuju Libora, na Hvězdě sjíždím skupinu před námi. Pak visím za oči až do Řevničova. Křeče jsou zde, po rovině to ještě jde ale v kopci do cíle, to je porod a jsem rád, že jsem dojel na čáru k drahé polovici se alespoň vybrečet. :-)
Nesmím zapomenout na Technika a jeho techniku, zaslouží pochvalu, kluk jedna vzdělaná! Dělal závod, sjížděl, z kopce lítal střemhlav jak Jestřáb, loktoval, hádal se s Davidem Jeřábkem. O tom to je, žádná primadona, žádné výmluvy. To se cení, na pivo chodí a heterosexuál je jak víno! Smekám klobouk a těším se na další závody!