UAC Strada Zdejcina- jedním slovem průser maximální. Celý týden po Rampušákovi mrtvola, v práci honička, v pátek odjíždím domů před šestou úplně KO. Ráno nemůžu ani vylézt z postele, až v půl deváté se to daří. Jedno kolo dávám na rozjetí, nic moc. Po startu ještě dobrý, visím celkem v pohodě, 2ks z Lawi odjíždí, tak si říkám, že je nechají jet a bude to v klídku, ale ve druhé půlce zaváděcího kopce se začíná jet, balík se trhá. Ještě jsem v solidní skupince, před námi kousek Léňa a spol., ale v kopci za Zdejcinou z tý skupiny odpadám, to už cítím, že je něco špatně. Pak až před Stradonice jedu sám, tam mě dojíždí Radim Skála a asi dalších pět lidí. S nima vyjíždím první Zdejcinu, pár lidí nám ale odjelo. Druhé kolo tak nějak střídáme a závěr kola ve stoupání už mám značné problémy to uviset. Nohy bolí, absolutně bez síly, netuším, jak dojedu do cíle. Třetí kolo jsem tam ještě s nima, u Stradonic nás dojíždí druhý balík s vysmátými Kaprem a Kolíkáčem, připadají mi jak na vyjíždce jak jsou v pohodě. To já ne, do třetího stoupání na Zdejcinu s nima přijíždíme, ale dneska nemůžu pomýšlet na to, že bych to zkusil s nima. Bohužel mi v kopci odjíždí i naše skupina, jsem úplně v pr..., sotva motám nohama, jediný cíl je vyjet nahoru a nejít pěšky. Zajímavé, jak dokážu být mrtvý po cca 50km. Čtvrté kolo jedu jenom s Láďou Šindelářem, no on je na tom ještě hůř než já a tak se jen veze za mnou. Cíl je už jenom dojet nějak do cíle. Čtvrtá Zdejcina opět zoufalství, nahoře mě předjíždí o kolo asi tak dvojnásobnou rychlostí Néža s Novákem, kteří míří do cíle. Taky to tam chci zalomit a nahlásit kolo ztráty, dál už se mi vůbec nechce, ale nakonec si říkám, že i za poslední flek dneska bude dost bodů, když bylo málo lidí a navíc Fousáč z druhého balíku taky nebalí a jede dál, tak pokračuju v turistice. Celé poslední kolo sám, bez síly, v každém sebemenším brdku jedu 39/25, no ale do cíle nakonec dojíždím, dokonce i časomíra tam na mně čekala :-) Vyjetí se nekonalo, byl jsem rád, že jsem se dostal do auta, ještě, že jsem nejel na závod po ose, to bych se asi domů nedostal :-) V Berouně ještě kupuju litrovku Coly, abych dojel autem těch pár kilometrů, ta mě z tý krize trošku dostává. Tenhle závod si teda za rámeček nedám, hrůza, ale snad bude zase líp. Příští týden na pár dní na vodě naložím tělo do ethanolu, abych zapomněl na to dnešní trápení a pak začneme trošku ladit na Beskyda.