Žůžo to bylo v tom Posázaví. Potvrdilo se, že když na závod vyjedu bez ambicí, výsledek je úplně o něčem jiném. V sobotu jsem si tu posázavskou nálož fakt užil. Jak už psal Léňa ve svém megareportu, ráno frčíme na start pěkně kolmo. Konečně zase závod, kam člověk přijede na kole. Má to pro mě daleko větší kouzlo, je to taky tak trochu výlet a vyjížďka. Cestou se pěkně stavíte v hospodě, dáte si pivko (nealko, jinak by to se mnou asi seklo).
Hned start v Choceradech mě bavil, když proběhl ve stylu. Vítek Novák: „Hm, tak jedem.“ Takže jedem na Ondřejov, Strava říká můj nejrychlejší Ondřejov v životě, AVS přes 25. Myslel jsem, že to pro mě z hlediska jízdy v čelním balíku bude konečná, ale ono to jede! Dneska to fakt jede! Já jsem sice zalezlej někde spíš na chvostu balíku a když se to začne trhat, tak si musím sjet asi30ti metrovou škvírku. Ono to jede! Jsem tam v klidu, kluci z Lawi to pěkně šolíchaj a kostečky se blíží. Nakonec ani nebolely a frrr na Třemblat. Jevanský údolí u čela, ale to byla asi chyba z tý euforie, že jsem s nima. Měl jsem spíš šetřit na Hradec, ale ty ďoury, ty je lepší vidět spíš dopředu, než je cítit v morku kostí a v karbonových vláken. Na Hradec za to kluci vzali, snažím se to jet v klidu, nespurtovat, ale zaspal jsem, dostal díru a za mnou žádnej snaživec, kterej by to dotáh. V nájezdu na hlavní mám tak 10, 15 sekund. Vlnky před sjezdem mi dávaj pěkně zahulit a pěkně si nadávám, když vidím jak se ostatní bez šlápnutí vezou na chvostu balíku. Sjezd do Skalice hlava nehlava mezi doprovodnými vozy, který se mi tam samozřejmě všechny nasraly, takže ve Skalici pěkně v protisměru, pak cyklokros přes kostky dolů a v nájezdu na Ondřejovskou saunu jsem tam. Bohužel mi chybí pošetřený watty, svezu se v balíku tak max půlminuty a už cítím, že jsem v háji.
Takže založit a jedem. Zezadu přijíždí Michal Kubíček, pak slyším, jak čelní balík hlásí Léňovi ukončete výstup a nástup. Léňa se otáčí a je znát, že na to peče, páč ho sjíždím. Škoda, vzhledem k dalšímu průběhu závodu. Po chvíli z balíku letí Smejky a Vlado Sokirka. Léňa tam mohl být s nimi místo, aby resuscitoval z poslední meloucího zoufalce, rozuměj mě. Musím se fakt šíleně gumovat, vzhledem k tomu, že jsem byl prošitej už pod kopcem a Michal za to bere fest. V Ondřejově jdou na mě mdloby. Zažívám to, o čem jsem zatím slyšel jenom z vyprávění. Rozostřený zrak, husí kůže, žaludeční nevolnost. Nic, jedem. Odpočívat můžem v hrobě. Takže jedu, na špice naprosto rezignuju, což moji soubalíkovci hned pochopili. Ve Zvánovicích se cítím líp, takže mastím na velkou. Chyba. Provádím chvat z velký na malou, ale v záběru samozřejmě řetěz padá. Hustý Léňa čeká, ale naštěstí nemusí dlouho. Ztratíme na Michala tak 10 sekund a docvaknout se to dá. Pak si myslím, že jako jedu ve sjezdu, když najednou přiletí 15 lidí a mě se zdá, že stojím. OK, Jevanským údolím točíme poslušně, Hradec dávám v sedě ze špice. Asi se pomalu učím jezdit na kole. Zbytek kola dojedeme v klidu. Grupa Smejky mizí z dohledu. V Ondřejově dostávám bidon od Léňovy Elišky. DÍK!!! Takže si začínám myslet, že to dneska možná přežiju. Zvánovice, kurňa kdo mě to v lýtkách loupe perníček? Takže přepínám do módu spořič. Hradec mě už solidně bolí, ale povzbuzující Fanda mi dolévá energii do žil, takže se možná Léňovi zdá, že jsem nabitý energií, ale fakt nechápu.
Regulovčíci dneska nejsou nejsilnější stránkou závodu. Ve Skalici vylítám na hlavní, proti auto, chudák leknuvší se řidič mi zachraňuje kejhák a uhýbá ke straně. Děkuji pěkně. Kdyby to tam trochu valil, asi bych měl problém. V cílovém kopci melu z posledního, dole mě něco rafne do obou lýtek a setřesu to až u hvězdárny. Nejsilnější z nás je Michal Kubíček. Bohužel neudrží nervy a moc brzo odjíždí. My ho pak ve vlně za Střimelicema dolítáme úplně zadarmo. Jen jsem nepochopil, co předváděl dneska tréninkově jedoucí Svoboďák, když si ho ještě před Střimelicema sjel, něco prohodil a pak si z něj dělal prdel, že jede o zlatý hovno a podobně. Nevím, proč by nemohl odjet, když na tom byl jednoznačně nejlíp. Pravda, uspěchal to, ale myslím, že na tý naší úrovni není moc rozdíl, jestli někdo jede o bednu nebo o 15. místo. Prostě jsme všichni hobíci, co to dělaj pro srandu a rádi si zazávodí, tak nevím, proč ten despekt. V očích člověka, který má za sebou vítězství v x maratonech to možná vypadalo legračně, ale myslím, že bylo na místě ty svoje pocity unést trochu důstojněji. Pěknej únik Michale! Jel jsi dobře. Teda podotýkám z mýho relativního pohledu. Takže Ondřejovské kostky, Dan Treml odjíždí, tak to zkusím za ním, docvaknu ho. Ano Dan není z těch kdo by chtěl táhnout po rovině 2 kiláky před cílem a já ze sebe taky nebudu dělat debila, takže nás dojíždí Léňa plus další. A někdo tu špici za nás dá, že jo. Jupí kostky do cíle. Jedem to s Danem a ještě s jedním bourcem. Ptá se mě kolik to je do cíle. Tak mu popisuju cílový kopec, profil, sklon, vzdálenosti, zatáčky, povrch, aby ten závěr byl férovější. Když se silnice narovná, dávám křus, křus, křus a jedu, pak podlaha ke hvězdárně a před cílem mě dává Dan Treml. Skvělej zážitek s ním spurtovat, tak doufám, že to jel aspoň na 60%.
Summary: Tak určitě! Bomba závod, díky organizujícím Kolbabovcům, obzvláště pak sympatickým Kolbabkám. Pardon za ty familierní výrazy. Odjel jsem závod po boku Léni, to se cení a díky mu, že na mě počkal. Po cestě domů pak ovocný knedlíky s Kolíkem a pokec s říčasnkýma Fandou a Tomášem, který mě vždycky bavili a bavit budou. BOMBA!!!