Žůžo to bylo v tom Posázaví. Potvrdilo se, že když ... (a tady přestanu opisovat od Technika) je vedro, tak jsem úplně mimo hru. Už cesta tam byla zábavná, jó to bylo žúžo když z tebe chčije pot a jedeš avg 26 s tepama jako při závodě :-D . No náramně jsem si to užil, v hospodě osprchoval vrstvu much, vypil litr vody a spustil se dolů k řece. Kolíkáč správně naladěn, kucí z Lawi taky. Hlavně přežranej Peťa Novák, kterej hlásil jak je chcíplej a hnedka tam roztočil takové slušné tempo = rozuměj já tep 180 a na HP už dochází kyslík k hovoru. Dál se toho moc nedělo - vlevo se kolíbal špatnej Svoboďák, Technikovi hučely Zippy, Léňa roztáčel nohy do větrníku a tak zbyl prostor pro mě. Najel jsem si dopředu povzbudit mistra Zahradu a v dobrém rozmaru jsem tam rovnou vsadil 53/17 na kostkách, abych to drobet natáhnul. Nahoře do toho ještě Zahrada přitlačil a já doufal, že třebas někdo vystoupí. >:-) Ale prd, páč pak se nejelo a já tahat nechtěl, neb tep spadnul z klinické smrti jen na smrt do 15vteřin. Tudíž se to zase sjelo, ráfku hučely, vzduch horký jak gril pana Polhreicha by se dal krájet a před náma ještě skoro 75km. V hupu do Třemblatu jsem tam ještě nechal velkou, páč mi připadalo, že parkovat netřeba. Bohužel nohy už ve Zvánovicích vypověděly službu. Chtěl jsem tam rovnou nastoupit, jenže mě pár lidí zavřelo, skoro jsem zastavil a kadence asi 50 byla fakt málo. Sjezd v poho, až dole při napojení do Jevanského jsem to drobet prokaučoval. Pak jsem kukal vzadu velkého balíku, pohled na tepák jen potvdril to, co nastalo o pár minut později. Jirka Ježek a spol rozjeli tempo na Hradec, viděl jsem bojovníka Technika, točícího Léňu, prostě všichni točili, makali a já nic, prostě nic, zamával jsem jim a přitom stačilo zvednout zadek a prásknout si to. Místo toho jsem se vypráskal pěkně na samotku, ve Skalici byl na ručník a pozoroval, jak tam Technik dolít a rovnou „vodlít“. Jenže nedolít až ke mně, ale počkal na něj dobrák Léňa :-o . Já se gumoval – rozuměj plížil jsem se jak slimák a za Ondřejovem mě dojela Svoboďák group. Snažil jsem se z toho oklepat, pít, ale vedro mě zmohlo, že jsem párkrát uvažoval, jestli to vůbec dojedu – 3 rundy! V Jevanském jsme konečně dojeli oranžisty. Bohužel já byl tak špatnej, že jsem Hradec sotva odvisel a nezbyla mi síla ani na Léňovi vtípky ve stoupání na Ondřejov. Byl jsem prostě v pr a přesně tam. Kostky jsem přežil silou vůle, dál trpěl sílící křeče do prstu pravé nohy, pil ten ionťák teploty moče a přemítal, proč jsem tak marnej. Taková vostuda skoro na domácí trati! Zvánovice lámu ze sedla 53/23 asi 16km/h, ostatní taky nevypadaj dobře, ale tím, kdo je na tom nedobře, jsem já. Tudíž poslední Ondřejov zbaběle vystupuju - asi jako Voeckler letos na Tour, i ta grimasa v ksichtě by seděla >:-( . Prostě na to nemám, tep 180, rychlost 18km/h, zavařanej jak Znojemský vokurky. Všichni zmizeli – rozuměj jeli prd, ale stejně zmizeli jak tryskáč. Dál jsem chtěl jen dojet, nešlo mi o čas ani umístění, tudíž jsem chytil skoro 3minuty. Kostky ke hvězdárně jsem jel 10km/h, klídek, no štres. Většina mojí grupy se válela po zemi – Léňa vypadal jak loni po Zdejcině. Já se spakoval, sjel do hospody strčit hlavu pod kohoutek a hlavně si sundat tretry. Pravé chodidlo celý v křeči, au a au. Několik minut se dostávám dohromady, zasyčí ve mně asi 2l pití, usínám vestoje a pak teda konečně jedu domu. I když, to je hodně silný slovo 8-o . Přesouvám se, abych chcíp pokud možno až doma. Opravdu vypečený závod. Sláva vítězům a poraženým rakev zdarma. Snad dobře, že už další hromaďák asi letos nepojedu. Vždyť před 14dny jsem na Ondřejově vyhrál běh do vrchu … a to jsem byl „taky marnej“