Sotva jsem se převlékla a najedla, už sedám k počítači abych napsala komentář k dnešnímu super závodu. Jsem naprosto nadšená, strašně se mi to líbilo a to i přesto, že jsem skončila na chvostu. Dobrou náladu jsem měla už před startem, když jsem viděla kolik se nás sjíždí - téměř padesátka cyklistů! Nádhera. Většina lidí byla samozřejmě ze Šlapek a to včetně nejnovějších členů, kromě toho dorazilo i dost příchozích - např. několik cyklistů z KPO a pro mě překvapivě z HOSOHOPO. Ty bych nečekala, jsou to totiž horolezci. Jak je svět malý jsem pochopila když jsem viděla Petrova kamaráda Lišáka. A znala ho i Marťas, právě z lezení. V jedenáct jsme vystartovali od železničního přejezdu v Kuchaři a peloton se okamžitě roztáhnul a rozdělil na několik skupin. Já jsem "takticky" vyrážela v jedné ze zadních skupin, nechtěla jsem přepálit začátek. I tak mi ale tepovka okamžitě vylétla na 175 a tam se držela s malými výkyvy celý závod. První kolo jsem jela nejrychleji (0:21:10). Nechtěla jsem za žádnou cenu jet sama, tak jsem zkoušela jet v několika skupinách, až jsem se usídlila v jedné, která mi tempem vyhovovala. Jejími stálými členy byl Svorada a Indurain, další jezdci se v ní střídali. Hodně s námi jezdila nová Šlapka Myšugáček a pak také Lucka. Kromě vysoké tepovky se mi jelo dobře, první úsek jsem měla průměrku 27,6 km/h. Vlastně poprvé jsem jela nějaký závod ve skupině, tak to byl docela zážitek. Snažila jsem se pořád za někým viset i trochu střídat, vyráběla jsem ale dost taktických chyb. Například protože jsem chtěla jet co nejvíc u kraje a necpat se do prostředku silnice, nechala jsem se párkrát zavřít nebo vytlačit do krajnice, hodněkrát jsem musela zbytečně brzdit a to mě zpomalovalo. Další blbost byla rozjíždět to ve sjezdu, vzhledem k tomu že byl dost vítr, jsem za sebe akorát schovala další jezdce a zbytečně plýtvala silami. Ani jsem se nenadála a už jsme vjížděli do dalšího kola. Začátek byl sympatický dlouho rovinou ke statku, naše skupina na ní volila tak trochu odpočívací taktiku. Já měla pokaždé nutkání vyrazit kupředu, ale rozum přikázal šetření sil a tak jsem odpočívala také. Můj tep teda bohužel pojem odpočinek nějak nepochopil, protože odmítal slézt pod 173 tepů. Docela by mě zajímalo jestli je to tou ztrátou krve (v úterý jsem byla darovat krev, viz http://andysbike.blog.cz/0703/stal-se-ze-me-darce), nebo jen moje kondice stojí za starou bačkoru. U státku stáli "fotografové", kteří zachycovali projíždějící závodníky, takže už se těším na pěkné fotky. Jinak průběh druhého kola se od prvního moc nelišil, jen bylo o fous pomalejší - 25,8 km/h. Pořád se mi jelo dobře, se Svoradou jsme si povídali o jeho fitness kole a jeho výhodách a nevýhodách a cesta docela utíkala. I třetí kolo bylo ještě v pohodě, i když už se mi hůř dýchalo a začínala jsem cítit nohy. Ještě že profil trati nebyl moc kopcovatý, podle Polara jsme za celý závod nastoupali 535 metrů, což znamená okolo sto výškových metrů na kolo. Průměrná rychlost mi tedy zase trošku klesla - ted už to bylo jen 25,1 km/h. I když nebylo žádné velké teplo (dle Polara průměrná teplota 14 stupňů), já už jsem se začínala přehřívat. Asi jsem se moc navlékla, ale ráno mi byla zima. Takže teď ze mě lilo jako z konve :-) Naštěstí už jsme se přehoupli do čtvrtého kola a já se cítila pořád moc dobře, snažila jsem se trochu zrychlovat a poodjela jsem skupince. V tu chvíli nám dali kolo jezdci z KPO, kteří se kolem nás přehnali. V tu chvíli jsem udělala úplně blbou chybu - ruplo mi v bedně a začala jsem je stíhat. Tempo na mě ale bylo příliš vysoké, tepovka šla skoro ke dvěma stovkám a já po pár stech metrech odpadla s tím, že mi totálně zatuhly noha a začaly se mi dělat mžitky před očima. To jsem fakt pitomec. Sice jsem trhla skupinu, ale pak jsem jela půl kola sama a to mě vzalo i zbytky sil, takže ve sjezdu mě stejně všichni dojeli. A od té doby už jsem se trápila a počítala každý metr do cíle. Čtvrté kolo jsem nakonec zdolala průměrkou 25,3 km/h. Poslední kolo už nestálo za nic, předjely mě všechny holky a já nebyla shopná je stíhat. Skoro celé jsem ho odjela se Svoradou, který už se mnou ale asi kilák před cílem nezrychlil a tak zůstal za mnou. Kousek před cílem jsem ještě předjela Induraina (z toho teda fakt radost mít nemůžu, ale je to borec!) a s jazykem na krásně oranžové šlapkovské vestě a úplně bez dechu jsem dojela do cíle. Chtěla jsem to dát pod dvě hodiny, ale o kousíček to nevyšlo. Takže nakonec cílový čas 2:00:44. průměrná rychlost 25,4 km/h, průměrná kadence 88 a průměrná tepovka 175. To mi "stačilo" na 40. místo celkově, 5. místo v ženách. Jirka jel výborně, zvládl to za 1:45:39, dojel hned za Lišákem. Průměrnou rychlost měl 29,3 km/h a průměrnou TF 170. Největší zážitek měl prý z toho, že asi na deset vteřin předjel Bigmiga :-)) Po závodě jsme zašli na plácek u hospody, kde jsme čekali na vyhlášení výsledků. Všichni jsme dostali pěkné diplomy a dárky od sponzorů. Díky za skvělý závod!