PRS 2007
Tradiční zahájení závodní sezony. V mém případě se dá říci zahájení závodění vůbec. Minulý rok jsem jel jen jeden závod, a to ještě bylo kritérium. Tedy trochu netypické pro mě. Maratóny nepočítám, tam moc nezávodím, většinou jsem rád, že dojedu.
Plán: Uviset čelo závodu dokud to půjde a pak důstojně dojet. Nějak jsem měl zafixované, že první jedno, dvě kola se pojede volně, na rozkoukání. Jenže ouha! Asi to byla nepřátelská dezinformace. Hned od startu se jeli neskutečné kule. Ještě jsem si stačil postěžovat Igorovi, že je to nějak rychlé. Do konce závodu už jsem nepromluvil. Balík se natáhl a čelo začalo mizet v dáli. Nedalo se nic dělat, jestli jsem chtěl dodržet plán, musel jsem dopředu.
Od startu silnice mírné stoupá a rychlost neklesá pod třicet. Dokonce si myslím, že měla blíže ke čtyřicítce. Tepy vylétly na maximálku a držely se neskutečně vysoko po celou dobu závodu. Průměrnou TF jsem měl 159.
Pokusím se popsat jednotlivá kola, tak jsem si je pamatoval (ale bez záruky a nároku na nějakou přesnost).
I.kolo
Ještě jsem držel jakýs takýs kontakt s prvním balíkem, ale s vypětím všech sil. Byl jsem na chvostu, kde vznikalo hodně děr. Dost sil mě stálo neustálé docvakávání.
II.kolo
Při nájezdu do druhého kola už bylo jasné, že čelo o moc déle neuvisím. Šlo jen o to, najít vhodnou skupinu, s kterou bych dojel do cíle. Postupně vykrystalizovala pětičlenná skupina. Z Vinohradských šlapek tam byl jen Iceman. Bohužel, časem se někde ztratil. Škoda. Mám dojem, že ještě v tomto druhém kole došlo k drobnému "zalehnutí" Franty z Hostivic. Bylo to v Kuchaři, v zatáčce s hromadou štěrku. Díky Bohu se to obešlo beze ztrát na živé síle i na technice. Franta je ale tvrďák, nasedl a pokračoval s námi dál. Jen mám dojem, že při nájezdu do několika dalších zatáček jel trochu opatrněji.
III.kolo
Najíždíme ve čtyřech. Spolupráce je výborná, pravidelně střídáme. Nevětší problémy mám v úseku za startovním přejezdem, kde se jede po větru. Nevím proč. Jiné části tratě zvládám lépe.
IV.kolo
Vjíždíme ve čtyřech, ale dokončujeme ve třech. Ale... Blíží se finále, ohledy musejí stranou!
V.kolo
Najíždíme ve třech a ve třech dokončíme. Všichni už toho máme dost. Přestože jedeme poslední kolo, vzorně spolupracujeme až ke startovacímu přejezdu. Teď si to už můžeme rozdat naplno. Nikomu se ale do toho moc nechce. Jedeme vedle sebe jak na výletě a vzájemně si dáváme přednost :) V dáli před sebou vidíme početnou skupinku jezdců o kolo zpět. Aby se tak mezi nás přimíchali a pokazili nám triumfální průjezd cílem! Ještě jednou jdu na čelo a zvyšuji tempo abychom je sjeli. Zvládáme to ještě před poslední pravotočivou zatáčkou. Tady už fouká vítr z boku a já jedu na čele terezínu. Po pár metrech odstupuji a svěsím nohy. Po návětrné straně se přemístím dozadu. Blížíme se k poslední, levotočivé zatáčce. Sil už moc není, ale zkusím to. Ze zadní pozice, tentokrát po závětrné straně nastupují (no, nastupuji, prostě jsem trochu zrychlil) a jdu do čela. Do výše zmiňované zatáčky jedu co to dá a snažím se spurtovat. Ohlížím se, poblíž nikdo, ale do cíle daleko. Ještě musím makat. Znovu se ohlížím, teď už mě snad nedojedou. Rozepínám vestu aby byl vidět Šlapkovský dres, z cvičných důvodu zvedám vítězoslavně ruce a projíždím cílem. Musím to natrénovat, kdybych snad někdy nějaký závod doopravdy vyhrál :)
Závěr
Potřásaní rukou se soupeři ze skupiny. Pro mě to byl nádherný závod. Nejen že se mi podařil spurt, ale myslím, že i celý závod jsem byl rovnocenným soupeřem ostatním ve skupině. Na konci března (a začátku sezony) příjemné zjištění.
Další příjemné zjištění pro mě byla skutečnost, jsem vydržel jet ve vysokých intenzitách. Pro mě dosti nezvyklé.
Závěrem chci ještě poděkovat Icemanovi za pohostinství. Díky.