Tak pokračuji v zjišťování jak se fyzicky totálně odrovnat. Poprvé si mi to povedlo před týdnem na půlmaratonu. Myslel jsem, že budou stačit tak dva tři dny na regeneraci, tak ve středu jsem si zkusil na kole pár intenzivnějších úseků,. Nohy bolely furt, nemohl jsem se dostat na vyšší tepy, ale předpokládal jsem, že do PRSu budu v pohodě. Omyl!!!

Na start jsem jel na kole, ještě si obkroužil jedno kolo tréninkově a tak před závodem už bylo 50 km v nohách, což se následně ukázalo jako pěkná blbost. V 11 hodin se u přejezdu v Kuchaři tísnilo neuvěřitelných 50 lidí , Diablo pronesl tradiční předstartovní řeč, Kolíkáč byl nervózní z toho, jak to při tolika cyklistech dopadne a pak už bylo odstartováno. Co se následně se mnou dělo jsem nezažil. Hned po startu se jela hned neskutečná kaše, nohy mně šíleně bolely, vůbec jsem se nemohl dostat na tep vyšší než 175, no hrůza. Vůbec jsem první kolo nevnímal, co se kolem děje a jen jsem se snažil co nejdéle uviset. Po nájezdu do druhého kola už se mezi čelem a zbytkem udělala díra, byl jsem docela rád, protože jsem předpokládal, že trochu zvolníme. Jeli jsme v pěti lidech, já, Gejza, Kolíkáč, Malina a Marhi z KPO. Zvolnění se ovšem prakticky nekonalo. Čelo jsme měli dost dlouho na dohled, hoši se točili na špici a já trpěl na konci. Tak to bylo vlastně po celý závod. Druhé a třetí kolo mě napadalo, že se na to vykašlu a počkám na další skupinku, ve třetím sjezdu k Vysokému Újezdu jsem jel celou dobu asi pět metrů za skupinkou a nebyl schopen se dotáhnout zpět. Na špici jsem se objevil jen párkrát, aby se neřeklo a moje špice musely vypadat spíše tak, že chci brzdit, aby se na nás dotáhl někdo zezadu. Kupodivu jsme kdesi ztratili Gejzu, což jsem nečekal, protože vypadal hodně dobře a tak už jsme zbyli jen čtyři. Ke konci čtvrtého kola a na začátku pátého jsme asi trochu zvolnili, protože moje utrpení se nepatrně zmírnilo, ale rozhodně to nebylo na to, abych se pokoušel o nějaké trháky, tušil jsem, že z téhle skupinky dojedu poslední. V posledním kole na konci Vysokého Újezdu nastoupil Marhi, za něj se zavěsil Malina. Já zkusil jen tak symbolicky třikrát trochu silněji šlápnout do pedálů, zrychlení se ovšem nekonalo prakticky žádné a rezignovaně jsem shodil na malou pilu. Kolíkáč nástup taky nezachytil, trochu mi poodjel a v lesíku na mě zase počkal. Naivně se domníval, že s mojí pomocí bysme je mohli ještě docvaknout. Když ale viděl trosku, která ho ani neuvisí, tak zase zrychlil a zmizel mi z dohledu. Za Kuchaří v závěrečném stoupání k cíli už koukám víc za sebe, než před sebe, čekám, kdy se přes mne přežene další expres, ale naštěstí jsme si najeli takový náskok, že ani moje hlemýždí tempo mě neodsunulo ve výsledcích ještě dál. Cílem jsem projel s rukama nad hlavou, protože bylo vítězství už to, že jsem se dostal do cíle. Na tohle deváté místo jsem se nadřel několikanásobně více, než na podzimní první místo.

Vyhlášení výsledků před hospodou ve Vysokém Újezdu nemělo chybu, tohle zázemí je ideální. Potom už jsem vyrazil k domovu, kousek s Jurou, Honzou a HonzouA, od Mořiny už sám. Asi 15km od domova jsem chytil ještě neskutečnej hlaďák, myslel jsem, že budu snad jíst i trávu kolem silnice, co se tak pěkně zelenala a poslední kopec za Lochovicema jsem jel tak 8km/h. Za celý den to dalo 149km. Doma, přesně podle zásady zdravé výživy, která radí jíst nejdříve hodinu po výkonu, jsem okamžitě ještě v cyklistickém, s rukavičkama a batohem na zádech začal rabovat ledničku. Jenom přilbu a boty jsem stihl sundat :-)

Nakonec bych chtěl vyzvednout výkony dvou účastníků závodu. Zaprvé by to byl Malina, jel skvěle, neustále aktivní na špici, jsem zvědavý, jak vysoko v téhle i následujících sezonách jeho hvězda vystoupá, doufám, že se zase při závodu potkáme ve skupince. Za druhé Radek Vaňkát. Z vedoucí skupiny bych ho asi na vítězství tipoval nejméně, když jsem viděl, jaké bylo její složení. Gratuluju a si užívej do podzimu poháru, protože na zimu se pohár opět bude stěhovat do ZÁLUŹÍ !!! :-)