Sice trochu se zpožděním, ale řekl jsem si že bych měl taky jako nová bledá tvář napsat pár řádku ohledně PRSu2007. Předem bych chtěl zdůraznit různé mystifikace před akcí, že to je pouze vyjížďka a pokec na otevřeném prostoru:). Byl to regulérní závod, navíc od první sekundy hezky od podlahy. Než jsem se stačil rozkoukat a srovnat si jména lidí, co jsem si předtím s nimi podal ruku, už tu byl start a hned docela nekompromisní kule! Snažil jsem se zachytit někde v popředí, ale moc to nešlo, rychlost mě na začátku mě hodně zaskočila. Při sjezdu z Velkýho Újezda mi utekla první skupina tak o 20metrů a dohánění těchto chrtů mě stálo hodně sil. Povedlo se to, až v jediném problémovém místě trati-zatáčce se štěrkem. Za cenu dojetí skupiny jsem jí projel docela vysoko přes "30", což ale taky mohlo znamenat nový název zatáčky Malinova, kdybych to tam položil. Ve stoupání za přejezdem se to rozjíždí už opravdu fest, uviset tady znamená jet hodně na krev. Jenže skupina se v půli trhá, zůstávám v té druhé s Kolíkáčem, Gejzou, Mirkem a se zatím nenápadně vypadajícím Marhim z KPO. Skupinu 1 se snažíme dohnat co nohy dají, ale marně, po domluvě se soustředíme na to aby nás nikdo nedojel zezadu. I přesto jedem pořád jak protržený, špice se pořád střídá, Kolíkáč neustále hecuje k větším výkonům. Na závodě jsem byl naposledy loni v červenci, takže se mi to začíná líbit:). Třetí kolo není nijak zvláštní, jen jedem pořád festově. Předposlední kolo ztrácíme Gejzu, který do té doby jede výborně na špicích. Jedem moment trochu poodskočím s Kolíkáčem. Chceme to zkusit sami ale jsme za chvíli dojeti. Blíží se kopec k cíli a je tu poslední kolo. Začínám trochu přemýšlet o konci, kdy mám obavy z Marhiho, který se víceméně jen vyváží a na špici jezdí jen při zpomalování v zatáčkách. V Tachlovicích, kde se najíždělo na hlavní silnici jedem všichni u sebe za křižovatkou přicházel vždy brdek a protivítr na kterém tempo klesalo, ale nyní Marhi vyráží s lišáckým úsměv na rtech. Pouštím se za ním, ale bez Míry a Kolíkáče. S Marhim se hned párkrát prostřídáme, a teď už jedu jen na sebe. Kolíkáč se nás snaží dojet ale proti větru mu to bohužel netáhne tak jak má. Začínám tušit, že si to s odpočatým Marhim rozdám sám. Čekám na trochu menší protivítr a jdu na špici a snažím se ho setřást, neustále se otáčím a koukám kde ho mám a popřípadě vyrazit. Marhi mi v tom začíná říkat, že pokud zvolním tak mi cílovou rovinku nechá. Vzpomínám si na jeho jízdu v háku za námi, nechci nic slyšet a mírně psychicky nabuzen (ale opravdu jen psychicky) okamžitě zrychluji, je tu už Kuchař a zatáčka se štěrkem. Projíždíme a v kopci dávám těžší převod snažím se ho setřást, což se vede. Do cíle ani nespurtuji, protože toho mám plný brýle. Jura na mě cosi křičí ale moc nevnímám a hned lezu z kola dolů a lapám po dechu. Po procitnutí už je tady opět příjemná atmosféra a dojíždí další účastníci. Všichni mají úsměvy na rtech a kamarádskou náladu. Vyhlášení nemělo chybu, kde vidím všechny šlapky pohromadě a mám dobrou náladu z toho, že jsem mezi tak fajn lidmi. Super akce, děkuji zejména těm co měli prsty v organizaci a v pomáhání, příště chci taky přiložit ruku k dílu. Už aby byl podzim, snad už budu mít orange výbavu, aby všichni poznali za koho jedu:)