Protože mám ve "Šlapkách" pár známých a Diablo byl první cyklista, se kterým jsem před dvěma lety (kdy jsem vlastně začínal se silniční cyklistikou) začal na západní straně od Prahy jezdit ve "skupině", vždy rád využiji příležitosti pozdravit se se "Šlapkami" ať už na nějakém maratónu tak samozřejmě na jejich akci Prvního šlápnutí. Letos jsem pozval ještě svého kamaráda Frantu Bulavu, jinak skvělého triatlonistu. Na Prvním šlápnutí jsem si chtěl pro sebe porovnat stav mé kondice na začátku nové sezóny s její loňskou úrovní. Říkal jsem si, že by to mělo být lepší. Přes zimu jsem přece jen strávil nějakou tu hodinu na trenažéru a o víkendových trénincích v únoru a březnu jsem se cítil také dobře.
Na startu mě příjemně překvapila hojná účast. Před startem jsem prohodil pár slov s Mirkem, kterému jsem popřál, ať obhájí pohár z loňského POSu a po proslovu Diabla se odstartovalo. Jako host akce jsem neměl žádnou předem promyšlenou aktivní taktiku, jen jsem si říkal, že by mi vyhovovalo svižné tempo a že se pokusím "motat" někde kolem Vyhupa a pak se uvidí. Vyhupa jsem podle jeho dřívějších výsledků i jeho najetých kilometrů v přípravě na sezónu považoval za hlavního favorita a za záruku slušného tempa. To se také potvrdilo, od startu se jelo svižnějším, ale pravidelným tempem, což mi vyhovuje více, než nějaké taktizování s občasnými ostrými nástupy. V prvním kole, kdy jelo ještě dost lidí pohromadě, jsem se držel vpředu, párkrát jsem potáhnul špici. Určité zrychlení nastalo hned v prvním sjezdu z Újezda, kde táhnul tuším Gejza, ale jinak se nic moc nedělo. V nájezdu do druhého kola se začali točit vepředu Petr Líbal, Vítek Černý a hlavně Vyhup, jehož jsem střídal já. V té době jsem vůbec nekontroloval, kolik borců ještě jede pohromadě. Když jsem se podíval později, byl jsem poměrně překvapen, že nás jede jen pět (kromě výše uvedených ještě Jura), protože se mi jelo fakt dobře. Třetí a čtvrté kolo bylo podobné: svižné tempo skupiny, kde objektivně řečeno nejvíce tahal Vyhup. Já, Petr a Vítek jsme střídali, ale zpravidla kratší interval. Jura nám sdělil, že sotva visí a jel na konci skupiny. Při vjezdu do křižovatek z vedlejší jsme si hlásili volnou cestu, na štěrku v Kuchaři jsme zbytečně neriskovali. Poslední kolo se mi zdálo nejpomalejší ze všech. Možná se šetřily síly na závěr, v tom větru by jednotlivec stejně měl těžko šanci ujet. Proto mě překvapilo, že do Kuchaře jsme jeli už jen ve čtyřech bez Petra. V první polovině táhlého mírného stoupání z Kuchaře do cíle se jelo vyloženě pomalu, ale postupně se začínalo zrychlovat. Před "esíčkem" zrychlil Vyhup, já jsem se držel za ním, Juru a Vítka jsem vnímal někde těsně za sebou nebo kolem sebe. V poslední ostré zatáčce před cílem vidím, že to Vyhupa trochu vyneslo a musel zpomalit. Mně se jí naopak povedlo projet dobře, Vyhupa jsem podjel a tak jsem zařadil těžší převod a zkusil zasprintovat. Kousek před cílem jsem se krátce ohlédl a viděl jsem kousek za sebou Juru a pak Vyhupa. Tak jsem to už dotáhl, těsně za nimi přijel Vítek. Se všemi jsem si podal ruku jako poděkování za společnou jízdu a jako gratulaci k společnému výkonu.
Vyhlášení pak nemělo chybu. Kamarádská atmosféra všech zúčastněných byla vidět na všech, zkrátka super začátek do nové sezóny. Obdivuji Kolíkáče, Diabla a ostatní (nejvíce asi tu mladou paní, která zapisovala výsledky a aktivně se účastnila věcí kolem vyhlášení), kteří se na organizaci průběhu i vyhlášení takové akce nejvíce podíleli. Nevěděl jsem, jak prestižně budou "Šlapky" brát, že pohár nezůstal doma, ale když jsem viděl upřímnou gratulaci Kolíkáče, Diabla i Vyhupa a Jury, tak jsem si přestal dělat starosti. Takže díky a těším se na další kilometry najeté se "Šlapkami".