Po 14-ti denní pauze od kola, s ručičkou na váze posunutou k číslu 80, ale natěšený do babího léta v milovaném Posázaví. Sezóno ještě nekonči, ještě si tě chci užít! S Dreamerem a Jeanem valíme na start, kde trochu chybí věhlasné dresy, všichni nadávají, že hromaďáky nejsou a když se jede takováto klasika, nikde nikdo. Nevadí, tempo si do svých rukou hned po startu bere mladý Šmíďák a gumujeme si držky na Hradešín. Honzis taky přitápí, do toho Martin Z., který objel Krušnotona s vítězem Standou Prokešem, no ona to dnes žádná selanka nebude. Náš Čespa skvěle operuje u špice a magnet na Ondřejov je v jeho režii, uff pěkně mě to bolelo. Slítneme do Chocerad a rozřazovák na Vodslivy je tu v plné parádě. Honzis drtí pilu a za ním se vydává Martin Z. a i náš Dreamer. Chce se mi zvednout zadek, ale nějak není kde brát, toto místo je pro mě zakleté. Zuby nehty se držím v další skupině, chcete-li v hlavním balíku asi o 10-ti lidech, když ti 3 jsou uprchlíci. Ne, ti nám přes veškerou snahu odjedou, už to sjíždění safra vzdejte, ať se trochu dostanu do lepšího stavu. Břicho v jednom ohni, nadávám si, jak jsem vyžranej, těch 7 dní all inklusive tedy stálo za to! Navíc v kopci ty vrstvy oblečení pěkně hřejou, jen vědomí, že když odpadnu, jedu na samotku, mě drží v grupě, safra tohle jsou srovnatelný krušnotonský muka. Vím, že stačí sekunda zaváhání a jsou v čudu, vůbec nemám na nějaké případné doskočení grupy, která je tak krásně vypečená, musím, musím!
Chce se mi řvát radostí, překulili jsme se pod dálnici a jsem s nimi!! Ale budu si teď kluci muset trochu orazit, navíc když vepředu je týmový jezdec, tak já přeci na špici nepolezu, ó jak mi to vyhovuje. No dávám se na ocase do kupy až za Divišov, pak se zapojuji do střídání, ale špicí opravdu jen procházím. Serpentiny s výhledem na hrad se jedou již v klidnějším tempu, čelní trojička zmizla z dohledu, naposledy jsme ji zahlédli u Divišova. Zaváděcí auto okolo nás, fotí se a předávají bidony a míříme směr rozmydlený úsek do Ratají. Tam sice na kostky vlétnu jako druhý, ale na konci kostek mám zase problémy se udržet. Pár lidí již odpadlo, překvapivě i Radek Procházka, děrovaný sjezd k Talmberku, tady si vždy připadám jak někde v Beskydech, a dnes ještě navíc údolní mrazák a jsme v Sázavě. Docela se točíme na špici a před Skalicí vypadne mladý Šmíďák s technickým problémem. Zase je nás méně a již jen v 6 lidech to mydlíme údolím. Martin Čurda a Jirka Řehák jsou mými konkurenty o vesmírné zlato, hlavně pro mě neznámý Jirka vypadá hodně dobře a furt mě okukuje :-). Do spurtu si vůbec nevěřím, ale pro sichr do sebe naleji gel a magnesium. Promotali jsme se s k cíli, zkušenosti z minulých let velí hlavně zachovat klid a skákat do háku, on ten cílový brdek je pěkně dlouhý. A tak se taky děje, nejdříve to nevydrží Jirka, skočím po něm, pak se zleva mihne Tomáš Šulc a též úspěšně háži háček, jo nohy drží, i když ta cílová lajna je fakt pěkně daleko ... ještě mě bere mlaďoch Ondra Teplý, ale ten mě nezajímá, již si mohu v klidu vychutnat ten opojný pocit. Jo bylo to trochu sviňácké, moc jsem nepotahal, ale v tom je cyklistika hold nespravedlivá, ale mám zdůvodnění, přede mnou jel orange Dreamer :-) Se slzou v oku držím v rukou putovní pohár Posázaví, vím, že další sezóna je v čudu ...