Král č. 2 - nesplněný plán, nicméně krásný den se Šlapkami
V sobotu vstávám ve 4:00, koukám na teploměr a v Mostě je 14,2 C, zamžourám ještě jednou, jestli to není náhodou 4,2 C, ale opravdu to je o 10 stupínků více. Řekl jsem si, že je to paráda.
Dělám poslední přípravy na odjezd včetně běžných ranních činností a v 5:00 se scházím s kolegou a jedem vyzvednout ještě jednoho.
Na cestě máme všichni dobrou náladu, všude je sucho, až cca 20 km před Klatovy se to mění, nejdříve si říkáme, že to byla přeháňka, ale při příjezdu do Klatov je všude totálně mokro. Už jsem letos za mokra a průtrže absolvoval Medica maraton, tak mě počasí nerozházelo, ale v duchu jsem si říkal, že plán na 6:00 nejspíš nevyjde, protože se bude muset z kopců brzdit a brzdit.
Jdeme se zaregistrovat a pomalu se připravujeme na start. Volám Georgovi, abych věděl, kde stojí Šlapky. Jdu se jen lehce projet, jestli je kolo OK a pomalu se přibližuji k zástupu Šlapek na startu. Naštěstí nestály daleko a tak jsem se k nim dobře dostal. Letmo se pozdravím s Georgem. Podle fotek na šlapkovských stránkách poznávám Quita a Míšu.
Lehce se protahuji a v dálce slyším, jak pořadatelé hlásí, kolik zbývá do startu. Po startu se pomalu posouváme směrem k silnici, kde se balík roztáhne a může se sednout na kolo. Najednou je kolem mě oranžovo a i přes to hnusné počasí se cítím bezvadně. Konečně s někým pojedu. Oranžové dresy jsou dobře rozeznatelné, což mi pomáhá k lepší orientaci, kde se kdo nachází.
Postupně se balík trhá a před kopcem na Vysoký hřbet se ocitám se třemi Šlapkami - Georgem, Robinem a Konrádem. George říká, že by to chtělo kazetu s 27 zuby a volá Mikince, která to nebere (potom se ale domluvili na výměně kol na bufetu v Srní - s takovým servisem se mu to jelo :-) ) Kopec se mi jede v pohodě, ale protože potřebuji na záchod, domlouvám se s Georgem, že pojedu napřed a na kopci na ně počkám. Když se kluci přehnali, tak pomalu nasedám na kolo a jedu je stíhat, což při mých sjezdových dovednostech je docela problém. Nejdřív dojíždím Georgeho (až pod kopcem a delší rovince) a poté se dotáhneme na Robina s Konrádem. Jede se mi v pohodě a psychicky se připravuji na kostky. Tajně doufám, že to po příjezdu na ně nepoložím. Po prvních vrávoravých šlápnutích se snažím chytit rytmus. Jedu silově, aby mi to moc neklouzalo. Už z minulého roku vím, jaký je to balzám, když se pak přijede na asfalt. Za Prášilama následují další kostky, už ne tak hrozné, jako za Skelnou. Pomalu se blížíme k bufetu. Vodu ještě mám a tak se domlouváme, že na sebe počkáme na konci Srní. Beru na sebe větrovku, voda z oblak i ze silnice začala být protivná. Po výměně kol George ožil, vzal si i vestu.
Sjezd do Rejštejna jsem si neužil jako minulý rok, měl jsem nahnáno, abych to nepoložil. V tichosti jsem pozdravil řeku Vydru a dojel kluky. Říkám Konrádovi: "Není ta Šumava krásná?" Přitakal a pokračujeme ke Kašperkám. S Georgem trochu mírníme kluky, aby tolik neletěli, že nás to nejhorší ještě čeká. Kašperk vyjíždíme společně, nikdo nikomu neujel. Sjíždíme před Šimanov a snažíme se to nehnat. Minulý rok mi Šimanov nepřišel tak dlouhý, ale letos jsem ho jel skoro celého v sedle (i závěrečnou stojku, i když jsem se na konci trochu bál, abych se nepřevrátil dozadu :-) ). V porovnání s minulým rokem jsem ale měl o dva zuby vzadu víc (27). Za kopcem čekám na Georgeho a sjíždíme Konráda a Robina. Při příjezdu do Sušice se ozývá: "Šlapky jedéééém!!!" Nádhera. Robin nasazuje a mně pomalu dochází. Před bufetem táhnu balík a říkám, že to do bufetu musím vydržet.
Na bufetu se domlouváme na taktice - do bufetu za Kochánovem pojedeme v klídku a potom to rozbalíme. Před Hartmanicemi tato taktika bere za své. Nohy se mi netočí (krize přišla na stejném místě jako minulý rok). V půlce Hartmanic už nevidím ani Georgeho. V duchu si říkám, že teď nastane to pravé peklo. Až do cíle nejspíš pojedu sám.
Při výjezdu Kochánova se trápím a říkám si, minulý rok jsi to vyjel, tak letos taky musíš. Při příjezdu na bufet vidím Georgeho a Robina. Jsou na odjezdu, ale čekají. George říká, že ve třech se to potáhne líp. Rychle nabírám vodu a připojuji se. Uvisel jsem pár stovek metrů, pak se propadám. Začíná silně foukat.
Do cíle jsem již nikoho nepředjel. Naopak. Přehnalo se kolem mě docela dost lidí.
Do cíle dojíždím v čase 6:56, pár minut před Quitem a Míšou.
Spokojený nejsem, ale jsem rád, že jsem si dvě třetiny trati mohl vychutnat se Šlapkami. Díky za vše.
Plán na příští rok se nemění. Pod 6 hodin.