takže pěkně za čerstva dokud si to pamatuji. Krušnoton 2014. Už v pátek večer po otevření balíčku jsem si říkall, že to bude na ostré nože, jednorázové holítko na nohy jsem fakt ještě na závodech nedostal :) Sobota ráno začala nezvyklou dávkou ranního müsli, která se prejivila, no řekněme že mi to moc nesedlo víc to rozvádět nebudu :). Příprava před startem proběhla standardně, přední kolo jsem si nasadil obráceně, a za sportovní halou mi došlo, že jsm si nezval čip... Do startu cca 10 min, takže klídek. Po té, co se had různobarevných cyklistů propletl Teplicemi se na krátké trati začalo zvolna stoupat. Chytil jsem se balíku, který se po třech menších brdcích zredukoval na 3 jezdce, v rámci stoupání jsme nabrali další souputníky a nechali se předjet pánem v tranzu, který zřejmě útočil na vrchařskou prémii, nebo si do bidonu místo ionťáku na sypal jiný prášek... Docvakli jsme celkem početnou skupinu, kde jelo cca 5 žen, tak jsem si s nimi galantně popovídal a nechal si poodjet balík, po několika minutách jsem se dámám omluvil, že mi v jejich společnosti bylo dobře, ale je čas šlapat, a to povídání stojí víc sil, než jsem ochoten investovat. Dojel jsem si tedy původní balík (že to ale stálo sil), každopádně se mi jelo příjemně, teplota pro mě byla nakonec akorát a první delší sjezd mi umožnil vyzkoušet rozdíl ve sjezdu v zalehnutí a navalení pupku na řídítka - jo je to fakt rozdíl i s mojí muší váhou jsem dal cvaldu, kterýmu se ta kola roztočila okamžitě, jakmile se sklon změnil směrem dolů. Nicméně tempo této skupinky se následně zvolňovalo a tak jsem jim dal vale a hledal si jiný kamarády. Takto jsem vystřídal několik skupinek, to že se na bikových závodech nejede kolotoč chápu, to že nechtějí lidi spolupracovat na silinici moc ne... Nakonec na mojí pobídku jeďte střídejte, zareagovala jedna žena se kterou jsem se dovezl až do cíle. Po první občerstvovačce, kde jsem si dal na to moje, z rána ještě nestabilní bříško 2dcl kofoly, jsem musel ještě přidat, nechtěl případné odložení riskovat na občerstvovačce :) nakonec se to obešlo bez slézání a valilo se dál. Napojili jsme se na sjezd z Moldavy do Flájí, kde byl další bufet, nabral jsem si banán se solí a bylo mi hej. Po sjedzu se pokračovalým dlouhým táhlým stoupání, kde jsem se seznámil s Pantátou, který zrovna bojoval s křečema, ionťák prý měl tak jsem ho nechal za sebou. U Flájí se přes nás přehnal balík borců co jeli 180 (vzdálenost ne km za hodinu), snažil jsem se zavěsit ale i tak jejich tempo bylo smrtelné. Následně jsme nabrali pán staršího věku, který také neměl problém se točit a tak jsme si ten tříčlený nesourodý kolotoč dovezli až na Klíny. Z Klínů se jelo do Litvínova, a jelikož tyto zatáčky znám opět zalehávám a dojíždíme skupinku cca 15 lidí smíšeného druhu. V tomto balíků dojíždíme až do cíle. Bohužel opět se jednalo o skupinku, které se ráda vezla, ale na čelo se nikomu nechtělo. Jakmile se naše trojka odsunula z čela neskutečně klesala rychlost, tak jsme nuceni okolnostmi střídali zase našim malým kolotečem. U Koldůmu jsem začal trochu bojovat s křečema a vzpomněl na pan tátu jak se mu asi jede dál, tlačím do sebe zbytku ionťáku, který už chutná jak zvětralý ležák, každopádně po chvíli křeč přejde a dle computeru, už je to jen dvacet km. Stále tentýž kolotoč, který veze velkou skupinku za sebou, a kupodivu velmi nečekaně, se ze skupinky v posledním brdku tlačí do čelá čerstvá síla, to mě ale tak nas*ralo, že jsem ho se vším sebezapřením docvakl a společně s čtvrtou ženou celkového pořadí protínáme pásku a máme uspokojivý pocit sounáležitosti, že jsme mu tu nenechali. Byl to nářez, ale za rok sem tam zase. Pár čísel nakonec - 125. absolutně z cca 250 dojezduvších, 28. v kategorii ze 42, do dneška najeto 2053 km vč. horského. Chtěl jsem to dát pod 4: 15 povedlo se za 3: 48, průměrná 28,91, takže celkem spojenost. PS omlouvám se, že je to tak dlouhé, pořád se mi vybavovali ty obrázky před očima, ale co když tak přeskočíte :)