Letosni Kruznoton se tak trosku rozhodoval jiz na Mamutu. Tam jsme se zabloudili, nestihali jsme limit na dlouhou a museli stocit na stredni trasu. A tak uz nemelo moc velkou cenu bojovat o celkovou pozici v marathon cupu. Tak jsem radeji sostredil na UAC. A prave stredni Krusnoton je letos zase v UACu, od lonska vim, jaka je trasa a mohu se na to pripravit.
Do skupiny pocitam s RiCem a Pantatou. Jenze Pantatu nejak uplne zlomil Beskyd a na Krusnotona sice vyrazi, ale jen na detskou trasu. Na druhou stranu v patek vecer, tesne před zavodem se mi povedlo zlanařit Hrabose, a to je velka posila. A tak skupina A ve trech vyrazi autem směr Teplice. Letos to planujeme jet na výsledek, zadne velke cekani, zadne vyletovani. Na ramu mam tabulku se vsemi kopci a našimi lonskymi casy na vrcholcích, at to muzeme prubezne porovnávat. Za cil si davame se dostat pod 8 hodin (loni to bylo 8:35)
Na start prijizdime relativne brzo a stojíme blizko cela. Coz je dost velka vyhoda. Zacatek je tradicne moc rychly, v prvním brdku docela propadnu dozadu, ale i tak lidi je všude spousta, a mame tu moznost se nechat tahnout v haku. Peloton se deli a nase skupina ma před sebou cca 30 metru diru na tu další. RiC je plny nadseni, elanu a nevi, co se silami a tak navrhuje je sjet. To musim trosku krotit. Jsme v haku, jedeme rychle, a to natolik rychle, ze jen tak tak to stihame. Plitvat silami ted na zacatku je zbytecne.
Hrabos je na tom velmi dobře, porad nam trosku poodjizdi, pak se otoci, zpomali a pocka. Po rozdeleni trasy zbyva nam skupina cca 6 – 7 lidi, coz je dobry zaklad. V prvním dlouhem stoupani (Komarka?) nas docvakne Ales Hanousek. Je nadseny a vesely. Pak prichazi prudsi pasaz, Ales trpi jako zvire, dycha, jako ze za chliku odplivne kousek plic, rve: „Ja to nevydrzim, ja snad slezu z kola!“ A opravdu zastavuje se a jde pesky, uz ho nepotkáme.
Na kopci mame oproti lonsku naskok 5 minut, není to spatny, ale tempo na mne je brutalni, jen cekam, az prijde krize. Trihlavy oranzovy tym – vyhoda obrovska. Spolupracujeme, stridame se, a tak tvoříme zaklad smečky, ke které se radi pripojuji osamocene borce z sirokeho okoli. Obcas někdo odpadne, občas naopak nam ujede, ale az pod Milesov jedeme v cca 10 hlavem baliku. Usetrilo nam ho hodne sil.
Hrabos se nam predvadi ve stoupani. Pak ve sjezdu. Nevim, jak to dela, ale když zalehne, ani v haku za nim nemam sanci, prestoze nebrzdim. RiC se chova velmi disciplinovane, nehne se ode mne ani na krok, spolupracuje se nam na vybornou.
Ve stoupani na Hrob předjíždíme Lenku. Jede dlouhou a drzi sve tempo. Neskutecna bojovnice, a ma obrovskou odolnost. Tak ji vyjadrim svyj obdiv a jedeme dal. Na vrcholku se nam naskok zvysuje na 11 minut.
Krize prichazi kupodivu na bezvyznamnem kopecku hned po Flajich. Krec do prave nohy, pak hned do leve. Hlasim, ze tohle zavodni tempo uz neudrzim, a potrebuji zvolnit. Nikdo neprotestuje, spise naopak. Oni prijdou ještě podstatne tezsi kopce, a musíme se trosku dat dohromady. Anticramp a pit a pit a pit. Ve sjezdu k Litvinovu Hrabos si uziva a vsem nam poodjizdi. Skupinu vede RiC.
Dlouhou louku si protrpime, ale krece se nejobjevuji. Na vrcholu se nam naskok zvysuje na 23 minuty. Uz zacinam verit, ze tech 8 hodin dame.
Po Flajich zase krec. Ale uz lehci a rychle prejde. Skupina se nam kupodivu narostla, uhanime směr Stedohori.
Tady krize prichazi na RiCe. Vůbec to nevadi, zpomalujeme, navzájem se povzbuzujeme, naskok oproti lonsku narusta. Na posledním bufetu uz je to 33 minuty.
Lukov. V propozicích nam pisou, ze maximalni sklon tady je 10,4%. Nechce se mi verit, prepinam Polar do rezimu, kde to ukazuje, a hele, pod 14 to ani nechce klesnout, v maximu mi to ukazuje poctivych 18%. 10,4…. To by byla hracicka. Nahore uz mame k dobru 38 minut a i kdybychom jeli jen vyletne, cil uz splníme.
Ještě poslední zaprah, Milesov, jedeme pomalu, ale stejne je to rychlejsi, nez loni, 42 minuty. Huraaa dolu!
Tocime se, točíme se, točíme se. Krize prichazi na Hrabose. Ale jen chvilkova, jednou nam odmítl jit na spic, az na ni prisla rada. Odpoustime :).
V cili jsme 7:49 . Parada!!! Za stahneme 46 minut jsem fakt necekal. Splneno. Kluci, dekuji, bez vas bych to nikdy nedokazal.
P.S. Cestou zpatky do Prahy vidime před sebou kopec na Milesovku a oba s RiCem kricime: „Zase kopec! To bude sakra bolet!!!“ V tu ranu chytam takovou krec do praveho stehna, ze nemohu ani slapnout na plyn.